Č. 5797.

Státní zaměstnanci: * Notářský praktikant na Slov., který
vrátí se během měsíce z presenční služby vojenské a představenému úřadu k nastoupení služby se hlásí, má nárok na civilní požitky od 1. dne měsíce po té následujícího, třebas, byv zároveň na jiné místo ustanoven, nastoupí službu v místě tom teprve až 1. dne měsíce toho.
(Nález ze dne 18. června 1926 č. 12.666.)

Věc: Ferdinand Z. v M. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o vrácení služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím referátu ministra pro Slov. ze 24. ledna
1925 bylo vysloveno, že notářskému praktikantu Ferdinandu Z. přísluší podle § 47 služ. pragm. plat až od 1. listopadu 1924, že následkem toho bude částka 817 K, která mu byla vyplacena na požitcích za měsíc říjen 1924, srážena s jeho platu ve 4 měsíčních lhůtách, od 1. března 1925 za sebou jdoucích, poněvadž po návratě z voj. služby
úřad notářského praktikanta dne 1. října 1924 nastoupil.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí podané se namítá, že na případ tento nevztahuje se ustanovení § 47 služ. pragm. z r. 1914, že konáním presenční služby vojenské byla jeho civilní služba přerušena, že voj. služba skončila 22. září 1924, že mu tedy civ. požitky příslušejí již od
1. října 1924.
Stížnosti nutno dáti za pravdu. Stížností uplatňuje st-1 nárok na své služ. požitky za měsíc říjen 1924 jako notářský praktikant na Slov. ustanovený, který po odbytí presenční služby voj. přihlásil se k civil. službě státní. Jedná se zde tedy o nárok dovozovaný ze služ. poměru
notářského praktikanta na Slov. ustanoveného.
Obecní a obvodní notáři na Slov. podrobeni jsou podle zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. zákonu z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. a nařízením
k němu vydaným, jakož i všem zákonům a ustanovením, kterými jsou v ostatních částech republiky upraveny služ. a zaopatř. požitky stát. úředníků. ČI. II. úv. zák. ke služ. pragmatice (zák. č. 15 z r. 1914) stanoví, že také praktikanti podléhají ustanovením služ. pragmatiky, pokud zákon tento zvláštních předpisů pro ně neobsahuje. Platí tedy předpisy
služ. pragmatiky, ovšem s touto úchylkou, i pro notářské praktikanty. Ustanovení týkající se vojenské služby úředníků obsahuje toliko § 30 služ. pragm. Ohledně praktikantů nemá služ. pragmatika v tomto ohledu žádných zvláštních předpisů. Platí tedy i pro praktikanty notářské v tomto směru ustanovení cit. § 30. § 30 stanoví v odst. 1, že vykonává-li úředník vojenskou službu presenční, zůstává mu zachováno jeho místo v hodn. třídě a v odst. 3, že úředníkům, povolaným
vykonati presenční službu voj., trvající jeden rok neb déle, náleží platy zastaviti. Z toho plyne, že nastoupením presenční služby voj., trvající nejméně 1 rok, služ. poměr stát. úředníka (praktikanta) ustanoveného před nastoupením služby této se nezrušuje, nýbrž že nastoupením tím se pouze přerušuje výkon služby spojené s místem dosud zastávaným, že přerušení toto trvá do dne, kdy úředník (praktikant) po odbytí presenční služby vojenské z voj. služby do úřadu se vrátí a vrácení to představenému svému oznámí, a že jen po dobu tohoto přerušení výkonu civ. služby úředníku (praktikantu) civ. požitky služ. nepříslušejí.
Vzhledem k předpisu § 48 služ. pragm., že požitky služ. vyplácejí se
v měsíčních lhůtách, které jsou splatné předem prvního dne každého měsíce, počíti může opětně pobírání civ. platů u zmíněného úředníka prvním dnem měsíce, který následuje po dni, kdy úředník po vystoupení ze služby voj. skutečně do služby civ. se vrátil. Tento výklad ustanovení § 30. služ. pragm. odpovídá předpisům §u 5 a 6 zák. z 22. června 1878 č. 59 ř. z. a č. 6 nař. z 26. prosince 1887, č. 3 ř. z. z r. 1888,
V tomto případě jest nesporno, že st-l konal presenční službu voj. přes 1 rok, že před nastoupením služby této byl ustanoven notářským praktikantem na Slov., že jeho pres. služba voj. skončila 22. září 1924
a že se před 1. říjnem 1924 u žup. úřadu v Košicích ke službě přihlásil, načež byv přidělen notář. úřadu v Č. službu tuto 1. října 1924 vykonávati počal. St-l tedy vrátil se ze služby voj. do služby civ. před 1. říjnem 1924, důsledkem čehož mu služ. požitky již od 1. října 1924 příslušely. Pakli tedy žal. úřad za tohoto skutkového a za předem vyloženého právního stavu věci napadeným rozhodnutím nepřiznal st-li nárok na jeho civ. požitky, 1. října 1924 splatné, a výrok svůj opřel o ustanovení § 47 služ. pragm., které jedná o novém nebo opětném ustanovení nebo změně služ. místa, tedy na případ tento se vůbec nevztahuje, posoudil věc po stránce právní nesprávně i náleželo proto jeho výrok dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 5797. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 135-136.