Č. 5860.

Jazykové právo: * Při doručení soudního vyřízení poštou jest označení odesílajícího soudu na obálce součástí vyřízení a platí také o něm § 2 jaz. zák.
(Nález ze dne 14. září 1926 č. 18530). Věc: Dr. Erich T. v L. proti ministerstvu spravedlnosti stran jazykového práva.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: V exekuční věci st-le proti Arnoštu S. v L., zahájené německým podáním st-lovým, doručil okr. soud v L st-li jako vymáhajícímu věřiteli usnesení č. j. ... v obálce opatřené označením soudu pouze v jazyku státním. St-l odepřel zásilku tu přijati, pročež byla uložena u pošt. úřadu. Proti tomuto postupu podal st-l u přednosty jmenovaného soudu dozorčí stížnost jazykovou, v níž dovozoval, že mělo se mu dostati zásilky tak vypravené, aby i označení soudu na obálce vyhotoveno bylo také v jazyku německém, a domáhal se opětovného doručení po odstranění vytýkané závady. Stížnost tato zamítnuta pořadem instančním, posléze nař. rozhodnutím v podstatě z toho důvodu, že označení soudu na obálce netvoří součást úředního vyřízení a proto že nemá st-l nároku na to, aby označení to vyhotoveno bylo také v jazyku menšinovém.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Podle § 1 zák. z 29. února 1920 č. 122 Sb. děje se úřadování všech soudů republiky zásadně v jazyku státním. Z této zásady připouští zákon výjimku jen v těch případech, jež uvedeny jsou v §§ 2 a 5. Podle § 2 cit. zák. jsou soudy, jichž působnost vztahuje se na okres, v němž podle posledního soupisu lidu obývá alespoň 20 procent státních občanů téhož, však jiného jazyka než československého, ve všech věcech, jichž vyřízení náleží jim na základě toho, že působnost jich vztahuje se na tento okres, povinny přijímati od příslušníků jazyka této menšiny podání v témž jazyku a vydati vyřízení těchto podání nejen v jazyku čsl., nýbrž i v jazyku podání.
V daném případě není o tom sporu, že působnost okr. soudu l-ckého vztahuje se na okres, v němž obývá aspoň 20 procent stát. občanů jazyka něm., že šlo o věc, jejíž vyřízení náleželo tomuto soudu na základě toho, že působnost jeho vztahuje se na tento okres a že věc zahájena byla podáním od příslušníka jaz. něm. menšiny. Na sporu jest jedině otázka, zda okr. soud, vyřizuje st-lovo podání, byl povinen zaslati mu vyřízení v obálce, na níž označení soudu jako odesílatele by bylo vyhotoveno nejen česky, nýbrž také německy. Dle toho, co bylo svrchu řečeno, má st-l na takovýto postup nárok jen tenkráte, lze-li označení soudu jako odesílatele na obálce považovati za součást vyřízení jeho podání, neboť na vícejazyčné vyhotovení úředního záznamu, který by nebyl součástí vyřízení učiněného podání, stranám dle jaz. zák. nárok nepřísluší.
Žal. úřad, jak shora uvedeno, popřel, že by označení soudu odesílajícího na obálce bylo součástí úředního vyřízení, leč neprávem. Podle § 349 jednacího řádu pro soudy (min. nař. z 5. května 1897 č. 112 ř. z.) jest písemnosti, které mají býti doručeny poštou, odevzdati na poštu v obálce uzavřené a přesnou adresou opatřené, na obálce pak třeba i pojmenování soudu a číslo písemnosti udati. Také poštovní řád, vydaný min. nař. z 22. září 1916 č. 317 ř. z. stanoví v § 95 odst. 1, že odesílatel, podávaje zásilku, při níž žádá o potvrzení provedeného doručení, t. zv. návratku — a o takovou zásilku v daném případě šlo — musí na zásilce udati svoji adresu. Vezme-li se při tom v úvahu předpis § 109 civ. řádu s., dle něhož tam, kde osoba, které platně může býti doručeno, bez zákonného důvodu odepřela přijmouti písemnost, již doručiti slušelo, má písemnost ta býti zanechána na místě doručení, aneb, nebylo-li by to možno, uložena u pošt. úřadu, při čemž toto zanechání neb uložení má účinek doručení, a dále předpis § 352. odst. 2. jedn. řádu pro soudy, který stanoví, že poštovné zásilek poštovnému podléhajících, avšak nevyplacené podaných má býti od stran při doručení vybráno, dlužno dospěti k názoru, že shora uvedené předpisy, ukládající povinnost udati na obálce jméno soudu, jenž písemnost nějakou zasílá poštou, dány jsou — byť snad ne výhradně, tož přece také v zájmu strany, t. j. také proto, aby strana při doručování písemnosti takové věděla, od koho písemnost ta pochází a dle toho mohla se rozhodnouti jednak o tom, zda chce zásilku tu přijmouti neb odepříti a tak dáti proti sobě nastoupiti účinkům náhradního doručení, jednak, aby mohla posouditi, jsou-li tu dány zákonné podmínky pro její povinnost zaplatiti nevyplacené poštovné ze zásilky takové. Za tohoto právního stavu nelze popříti, že označení odesílajícího soudu na obálce jest součástí vyřízení soudního a to vyřízení určeného pro stranu, a že tedy dle toho, co svrchu dovoděno, i na toto označení se vztahuje předpis § 2 jaz. zák.

Citace:

č. 5860. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 264-266.