Č. 6164.

Veřejní zaměstnanci: * Ustanovení §§ 1 a 2 vlád. nař. z 30. května 1922 č. 165 Sb. o započítání služby vojenské není kryto §em 4 zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. a nezakládá pro státní úředníky práv- ního nároku na započtení služby vojenské.
(Nález ze dne 18. prosnce 1926 č. 21473/25.) Věc: Ing. František N. v O. proti státnímu pozemkovému úřadu o započtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Služební smlouvou z r. 1921 byl st-l ustanoven smluvním hospodářským úředníkem s titulem agrárního komisaře ve službách obvodových úřadoven stpú-u. Usnesením vlády z 22. prosince 1922 jmenován byl vrch. stav. komisařem v VIII. hodn. třídě v osobním stavu technických úředníků obvodových úřadoven stpú-u.
Podáním z 10. března 1923 žádal o započtení služby vojenské, služby legionářské, jakož i o propočtení celkové služ. doby ve smyslu zák. č. 230/20, č. 151/20, č. 222/20, resp. vl. nař. č. 666/20. Žádosti této bylo nař. rozhodnutím jen částečně vyhověno. — — —
Stížnost shledává nezákonný zásah do subj. práv st-lových v tom, že nebyla st-li do celkové jeho služby započtena vojenská služba od 1. ledna 1921 do 31. března 1921, a tvrdí, že má st-l na zápočet ten podle § 2 vl. nař. z 30. května 1922 č. 165 Sb. právní nárok.
Prve než mohl zkoumati soud věcnou oprávněnost této výtky, musil se zřetelem na předpis § 8 zák. o ss uvážiti, zda jest ustanovení cit. nař., z něhož st-l čerpá svůj domnělý právní nárok, ve shodě se zákonem, o nějž se opírá (§ 102 úst. listiny).
Zákon z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. chtěl upraviti podle svého nadpisu otázku propočítání služ. doby stát. zaměstnanců a určil v § 1, že se propočítá státním úředníkům, soudcům a učitelským osobám, na něž se vztahují ustanovení zák. č. 541/1919 a kteří byli před účinností jeho v úřad svůj dosazeni, jejich celková služ. doba, započítatelná (započítaná) pro zařadění a postup v dosavadním služ. poměru .... a že podle takto dosaženého výsledku nastane zařadění do požitků příslušné hodn. třídy a příslušného stupně služného. A § 4 praví, že pokud se započítávají léta ztrávená v jiné službě než státní (pragmatikální) neb ve službě vojenské, stanoví se nařízením.
Z ustanovení těchto vysvítá především, že předpisem §u 1 vymezil zákonodárce přesně kruh státních zaměstnanců, zařaděných do hodn. tříd a platového schématu zákona č. 541/19, kteří mají míti právní nárok na výhodu tímto zákonem poskytovanou, jakož i že výhodu tu chtěl poskytnouti jen těm, kteří byli dosazeni v úřad pragmatikálního úředníka před účinností zákona toho, t. j. před 1. zářím 1919 (srovnej nál. Boh. 2729). Měl-li však zákon tuto restriktivní intenci, pak nutno vykládati i zmocnění, jež obdržela v § 4 výkonná moc vládní ve příčině započítatelnosti Vojenské služby do postupu, tak, že byla vláda zmocněna, aby otázku tu upravila nařízením podle §§ 55, 64 posl. odst., 81 lit. a) a 84 úst. listiny jen pro účely propočítání a jen ve příčině těch státních úředníků do hodn. tříd zařaděných, o nichž mluví § 1 a kteří byli tedy v úřad svůj dosazeni před 1. září 1919. Že tomu tak, vysvítá i z celé povahy cit. zákona, jako zákona rámcového, který vysloviv v §§ 1 a 2 jen zásadu shora vyznačenou, ponechal v ostatním vl. nařízení, aby mezi jiným řešilo i otázku započítatelnosti předchozí vojenské služby.
Zmocnil-li však § 4 cit. zák. vládu toliko k úpravě započítatelnosti voj. služby pro pragm. stát. úředníky ustanovené ve službách státních před 1. září 1919 a jen pro účely propočítání služ. doby, nedostávalo se vládě zákonného zmocnění k tomu, aby rozšiřovala tuto úpravu (sc. o započítatelnosti voj. služby) jednak na jiné účely než účely propočítání služ. doby, jednak i na stát. úředníky později ustanovené. Podle §§ 1 a 2 vl. nař. z 30. května 1922 č. 165 Sb. nejde však o propočítání služ. doby, nýbrž o započítávání voj. služby pro postup do vyšších požitků a to počínajíc tou hodn. třídou, do které byl dotčený úředník jmenován a jde proto ustanovení to, které se opírá o § 4 cit. zák. č. 222/20 přes meze položené výkonné moci vládní cit. paragrafem zákona. Nutno proto uznati, že dotčená ustanovení cit. vl. nařízení nejsou kryta předpisem § 4 zák. č. 222 ex 1920 a nemůže z nich odvozovati úředník státní ustanovený po 1. září 1919 nárok na započtení voj. služby pro další postup do vyšších platů.
Jak již nahoře uvedeno, stal se st-l pragmatikálním úředníkem státním nesporně po 1. září 1919 a nemůže proto platně opříti svůj nárok na započtení voj. služby od 1. ledna 1921 do 31. března 1921 o uvedené nařízení. Potom arciť neporušil žal. úřad práv st-lových, nezapočetl-li mu uvedenou část jeho voj. služby do postupu a je opačný názor stížnosti lichý.

Citace:

č. 6164. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 807-809.