Č. 5783.

Školství (Slovensko): * Okolnost, že bývalá uherská universita v Bratislavě není výslovně uvedena v odst. 2. § 1 vl. nař. č. 226/1923, sama o sobě nevylučuje platnost jeho ustanovení na zaměstnance této university.
(Nález z 15. června 1926 č. 12664.)
Věc: Berta V. v Bratislavě (adv. Dr. Em. Patz z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran zaopatřovacích požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lčin manžel sloužil od roku 1884 jako asistent na universitě v Budapešti, od roku 1890 jako ředitel babické školy v Bratislavě a od roku 1914 jako řádný profesor a správce kliniky na universitě v Bratislavě. Po převratu byl výnosem min. pro Slov. z 25. července 1919 propuštěn a se svými nároky pensijními odkázán na vládu maďarskou. 26. června 1920 zažádal za pensionování; dříve než o žádosti té bylo rozhodnuto, zemřel 7. února 1921. Jeho vdova podala žádost za zaopatř. požitky, která byla několikráte opětována. Po delším jednání byla st-lce rozhodnutím presidenta republiky z 31. ledna 1924 od 1. ledna 1923 na dobu vdovství a pobytu v tuzemsku povolena vdovská pense ročně 4600 K nejdéle do té doby, než bude definitivně upraveno zaopatření nepřevzatých býv. uher. stát. zaměstnanců a jejich pozůstalých.
Podle opisu přiloženého ke stížnosti uplatnila pak st-lka na základě vl. nař. č. 226 ex 1923 nároky na pensi svého zesnulého chotě od 31. července 1920 až do jeho smrti, t. j. do 7. února 1921, a od jeho úmrtí nárok na pensi vdovskou. Žádost odůvodnila poukazem na služební dobu svého chotě, jeho příslušnost do Bratislavy a tím, že její choť od roku 1890 působil na území Slovenska. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad st-lčině žádosti, protože cit. vl. nař. se podle ustanovení svého § 1, bod 2, nevztahuje na st-lčina zesnulého manžela jakožto profesora býv. maďarské university v Bratislavě a z toho důvodu také nikoliv na st-lku jakožto vdovu po profesoru řečené university.
O stížnosti uvážil nss takto:
Uvedenou shora žádost st-lčinu zamítl žal. úřad jedině z toho
důvodu, že se cit. vl. nař. podle svého § 1 odst (2) na st. manžela a proto také na st-lku vůbec nevztahuje. Za tohoto stavu věci může také nss se omeziti na zkoumání, zda takto formulované stanovisko žal. úřadu odpovídá zákonu; naproti tomu nemohl nss zejména také přihlížeti k otázce, na kterou poukazuje odvodní spis žal. úřadu, totiž, zda u st-lčina manžela nastal případ, na který pomýšlí § 2 odst. (3) nař. č. 226/1923, poněvadž o takovýto právní důvod ani o skutkové okolnosti podle § 2 odst. (3) rozhodující, žal. úřad svoje rozhodnutí vůči st-lce neopřel. — — —
Podle § 1 odst. (1) vl. nař. č. 226/1923 týkají se ustanovení tohoto nařízení »učitelských osob ustanovených na státních školách a ústavech vyučovacích, vzdělávacích a vychovávacích býv. státu uh. na území Slov. ... Podle (2) odst. téhož paragrafu, jehož se nař. rozhodnutí jedině dovolává, jest »pokládati za školy a ústavy ve smyslu ustanovení prvního odstavce zejména .....« ústavy tam uvedené. Není sporno, že st-lčin manžel byl profesorem býv. král. uh. university Alžbětiny v býv. Prešpurce; rovněž nelze pochybovati o tom, že universita ta byla »státní školou«, resp. »státním ústavem vyučovacím a vzdělávacím býv. státu uh. na území Slov. ...« (srovnej zák. čl. XXXVI: 1912 a nař. uher. min. vyuč. č. 105120/1912 R. T. č. 245). Má-li žal.
úřad podle nař. rozhodnutí přes to za to, že se nařízení č. 226/23 na
st-lčina manžela jakožto profesora uvedené university nevztahuje a to podle § l odst. (2), pak nelze tomu rozuměti jinak, než že žal. úřad je toho názoru, že na universitní profesory nařízení č. 226/23 proto neplatí, poněvadž ani university vůbec, ani býv. universita Alžbětina v býv. Prešpurce v § 1 odst. (2) uvedeny nejsou. Tomuto výkladu nař. rozhodnutí svědčí ostatně též obsah odvodního spisu, kde se žal. úřad výslovně dovolává toho, že »zmíněné vl.nař. se na st-lku nevztahuje, poněvadž v odst. (2) § 1 není universita mezi školami tam vyjmenovanými uvedena.«
Žal. úřad však přehlíží, že výpočet škol a ústavů v § 1 odst. (2) je — jak zřejmo ze slůvka zejména v úvodě tohoto odstavce — jenom demonstrativní, nikoliv taxativní, takže z té pouhé okolnosti, že některý ústav nebo některá kategorie škol a ústavů tam není výslovně uvedena, nelze nikterak usuzovati, že by kategorie škol těch nebo konkrétní ústav ten a zaměstnanci jejich již proto byly z aplikace předpisů nařízení č. 226/23 vyloučeny.
Shora uvedené stanovisko žal. úřadu odporuje tedy zákonu.

Citace:

č. 5783. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 108-109.