Č. 5823.

Učitelstvo (Slovensko): O případných pensijních nárocích vůči čsl. státu nediplomovaného učitele nestátní školy ludové.
(Nález ze dne 23. června 1926 č. 13203.)
Věc: Jan B. v H. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě stran výslužného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 12. prosince 1924 nevyhověl žal. úřad žádosti st-le, nestátního učitele v H., aby mu byla udělena řádná učitelská pense, a to z důvodu, že jako nediplomovaný učitel nebyl přijat, tedy ani neplatil do zemského učitelského pensijního ústavu a proto dle zákona nemá nároku na řádnou pensi. Zároveň podal referát téhož dne pod týmž číslem zprávu min. škol., že jmenovaný již několikráte si podal žádost za poukaz řádné pense, ale žádost jeho byla zamítnuta s tím, že nároku na řádnou pensi nemá, poněvadž jako nediplomovaný učitel do zem. učit. pens. fondu nebyl přijat, tedy ani nikdy neplatil pens. příspěvky. Dostává jako jiní podobní učitelé výpomoc pensi nahrazující ročně 380 K. Kromě toho dostal na rok 1924 a má poukázanou na rok 1925 a 1926 podle zákona č. 167/24 jednorázovou výpomoc po 280 K a konečně byla mu podle přípisu kanceláře presidenta republiky ze 6. listopadu 1924 povolena podpora v částce 300 K.
Stížnost uvádí, že se st-l již 6 roků uchází o řádnou učitelskou pensi, která jemu náleží, poněvadž za uh. vlády přes to, že neměl plnou kvalifikaci, byl uznán za plnoprávného učitele a dán do výslužby s řádnou pensí.
O stížnosti uvážil nss takto:
St-l byl za býv. Uherska učitelem nestátním; jako takový neměl vůbec pens. nároků proti býv. uh. státu a může tím méně nároků takových uplatňovati přímo vůči státu čsl., v jehož službách nikdy nebyl. Mohl by tudíž míti jedině nárok vůči Krajinskému pensijnímu a zaopatřovacímu ústavu, zřízenému podle § 1. zák. čl. XXXII : 1875, doplněného zák. článkem XLIII : 1891, ovšem za splnění podmínek v těchto zákonech uvedených.
Podle § 6 zák. ze 3. července 1924 č. 167 Sb. přejímá státní pokladna (státu čsl.) až do konečného rozvrhu majetku tohoto pens. ústavu (čl. 256 mírové smlouvy č. 102 Sb. z r. 1922) s výhradou regresu náklad na pens. a zaopatř. požitků učitelů škol ludových ... v rozsahu, v jakém osoby ty mají nárok na zmíněné požitky z jmenovaného pens. a zaopatř. ústavu .....
St-l mohl by tedy vůči státu čsl. uplatňovati nárok na vyplácení řádných pens. požitků jen potud, pokud by mu nárok takový podle cit. zák. článku příslušel proti zmíněnému pens. ústavu. Nař. rozhodnutí upírá mu tento nárok, poněvadž st-l jako nediplomovaný učitel nebyl do onoho pens. ústavu přijat a do něho neplatil. Stížnost uznává sice, že st-l formální způsobilost učitelskou nemá a že sám pens. příspěvky do pen. ústavu neplatil, uvádí však, že byl výnosem býv. uh. min. vyuč. č. 88051/1903 důkazu formální kvalifikace zproštěn, další vyučování že mu bylo povoleno, pens. příspěvky za něho platily obce, kde st-l působil a že byl proto také za uh. vlády pensionován a pense jemu stanovena.
Podle § 2 zák. čl. XXXII : 1875 mají nárok na pensi jednak učitelé ve smyslu § 133 zák. čl. XXXVIII : 1868 diplomovaní, jednak učitelé nediplomovaní, kteří již v době vyhlášení zák. čl. XXXVIII : 1868 službu konali a další tam uvedené podmínky splňují. St-l nespadá ani do jedné ani do druhé kategorie těchto učitelů. Dispensi od požadavku diplomu zák. čl. XXXII : 1875 nezná; třebas tedy st-l byl výnosem býv. uh. min. vyuč. č. 88051/1903 vzhledem na svůj věk 40 roků, na l0leté učitelské působení, na osvědčení předsedy školské stolice a na místní poměry sproštěn od důkazu formální kvalifikace a bylo jemu další právo vyučovati na dosavadním působišti povoleno, není tím ještě splněna podmínka uvedená v § 2 zák. čl. XXXII : 1875 pro nárok na pensi z pens. ústavu dle tohoto zák. čl. zřízeného. Nenabyl tedy st-l již z toho důvodu pens. nároku proti uvedenému pens. ústavu a nemá tudíž ani nároku vůči čsl. státu ve smyslu shora cit. § 6 zák. č. 167/1924 a nebylo již třeba zkoumati, zda placení příspěvků do pens. ústavu obcemi nahrazuje v daném případě placení příspěvků učitelem (srovnej § 29 zák. čl. XXXII : 1875 a § 11 zák. čl. XLIII : 1891). Tvrzení svoje, že byl za uherské vlády pensionován a že mu pense za uherské vlády byla stanovena, st-l ve stížnosti ničím nedokládá; naopak jde ze správních spisů, že jednak podle vyřízení král. uh. škol. inspektora v I. ze 6. srpna 1918 býv. uh. min. vyuč. rozhodnutím č. 57033/VII a) povolil býv. učiteli Janu B. od 1. července 1918 do prosince 1918 pensi nahrazující státní podporu 100 K, jednak že podle zápisnice sepsané dne 14. března 1919 se st-lem u min. vyuč. v Budapešti byla st-li z domácí pokladny tohoto min. na žádost jeho vyplacena státní podpora pensi nahrazující 200 K a válečná výpomoc. Není tedy ani obsahem správních spisů doloženo, že by st-l již za uh. vlády byl požíval řádné učitelské pense.
Z těchto úvah byla stížnost, která jinaké námitky nevznáší, zamítnuta.

Citace:

č. 5823. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 185-187.