Č. 5837.

Učitelstvo: * Nárok na substituční přídavek dle čl. X. zák. č. 251/1922 nepřísluší osobě učitelské, přikázané na místo, které dosud ani definitivně, ani zatímně nebylo obsazeno.
(Nález ze dne 1. září 1926 č. 14877).
Věc: Karla H-ová v L. (adv. Dr. Karel Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o substituční přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka, def. učitelka obecné školy v L., byla ošv-em pro něm. školy v Š. se schválením zšr-y přikázána občanské škole dívčí v Š., aby tam vyučovala na zatímní pobočce, která byla nově povolena výnosem zšr-y ze 13. listopadu 1922. Tato její činnost trvala od 1. září až do 31. prosince 1922. St-lčinu žádost za přiznání substitučního příplatku zamítla zšr výnosem z 24. května 1924, poněvadž jmenovaná, jsouc ustanovena na místě požitkově volném, neměla nároku na tento přídavek po rozumu čl. X. zák. č. 251/22 ve spojitosti s čl. VIII. tohoto
zák.
St-lčin rekurs byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů výnosu vzatého rekursem v odpor, ježto st-lka nikoho nezastupovala.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Nař. rozhodnutí opírá svůj výrok o dva samostatné důvody: a) jednak o důvod přijatý v rozhodnutí první instance, že místo v Š. jest místem požitkově volným, b) jednak, že st-lka v Š. nikoho nezastupovala.
Pokud stížnost brojí proti zamítacímu důvodu pod a), setrvává nss na názoru, vysloveném v nál. Boh. 4604 adm., že místem, jehož požitky jsou volné, míní článek VIII. odst. 2 al. c zák. č. 251/1922 ono místo, na které je ustanoven učitel, k jehož zastupování má býti kdo ustanoven, nikoli místo, na které se kdo ustanovuje k zastupování. Úřad tedy neprávem přijal za vylučovací důvod stran st-lčina nároku okolnost, že místo, na které byla povolána, jest místo s volnými požitky.
Naproti tomu jest zamítací důvod uvedený pod b) v souhlasu se zákonem, neboť směrodatná norma článku X. (prvý odstavec a srovnej též druhý odstavec) výslovně váže nárok sporného způsobu na předpoklad, že reflektant zastupuje jiného učitele, a jen diferencuje výši substitučního přídavku podle kvality učitelského místa, které je substituováno. Vzhledem k tomu, že tu zákon důsledně používá výrazů »zastupovati«, »substituční«, aniž pojmu zastupování resp. substituce blíže omezuje, pokud se týče určuje odlišným způsobem od jeho běžného významu, nutno i pro normaci zákona předpokládati běžný význam substituce v ten rozum, že jde o zastupování služ. místa, k jehož pravidelnému zastávání byla již jiná určitá učitelská osoba definitivně neb zatímně ustanovena. Ostatně stížnost jest na omylu i v tom, pokud se domnívá, že po rozumu substitučního normálu pro zaměstnance státních učelišť z 3. června 1839 by tomu bylo jinak, neboť norma (§§ 1, 2 a 3) výslovně shledává substituci jen buď v povolání na místo určité zaneprázdněné osoby učitelské, buď na místo, na němž již někdo působil, kteréž však se uprázdnilo a o jehož nové obsazení jde. Poněvadž však v daném případu st-lka — jak vidno ze spisů — byla povolána na místo dosud ani definitivně ani zatímně neobsazené, na kterém ještě žádný učitel nepůsobil, nejde o sustituci a to ani s posléze zmíněného hlediska. Vůči vytčenému takto stavu právnímu arci na váhu padati nemůže nějaká případná nesrovnalost faktická, jak ji zdůrazňoval st-lčin zástupce při líčení, kteráž prý se zračí v tom, že bez jakéhokoli vnitřního důvodu zastavatel neobsazeného místa, na němž dosud žádná definitivní nebo zatímní síla učitelská nepůsobila, postaven je nepříznivěji než zastavatel místa původně takto již obsazeného a v přítomnosti uprázdněného.
Zůstává tedy nař. rozhodnutí po právu opřeno samostatným důvodem pod b), stížnost jest bezdůvodná i slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 5837. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 225-226.