Č. 5890.

Živnostenské právo: úmrtím majitele koncese hostinské zaniká také oprávnění jeho schváleného pachtýře.
(Nález ze dne 21. září 1926 č. 18940).
Věc: Lambert K. ve V. proti zemské správě politické v Praze o přestupek živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem osp-é ve S. z 22. října 1924 byl st-l uznán vinným přestupkem § 22 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že neoprávněně provozoval živnost hostinskou a výčepnickou, a odsouzen dle § 132 lit. a) ž. ř. k pokutě 300 K, po případě do vězení na 30 dnů. Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, poněvadž skutková podstata přestupku jest zjištěna seznáním stráže a vlastním doznáním st-lovým.
O stížnosti uvážil nss toto:
Ze správních spisů jest patrno, že st-l byl výměrem býv. okr. hejtmanství ve St. z 27. června 1910 schválen pachtýřem koncese hostinské a vyčepnické udělené Janu S. výnosem ze 6. února 1905. Majitel koncese Jan S. zemřel roku 1920. St-l namítl v řízení správním a namítá také ve stížnosti na tento soud, že koncese k provozování živnosti host. a výč. nepotřebuje, neboť neprovozuje živnost samostatně, nýbrž jako pachtýř živnosti zemřelého Jana S., a že jeho schválení pachtýřem odvoláno nebylo a byl proto oprávněn i po smrti majitele koncese živnost host. a výč. dále provozovati.
Názor tento jest mylný.
Živn. řád jest ovládán zásadou, že osobní živn. oprávnění jest spojeno s osobou živnostníka tou měrou, že je nelze na jiné osoby přenésti a že zaniká smrtí živnostníkovou (§ 56, odst. 1 až 3 ž. ř.). Z této zásady je stanovena výjimka ve prospěch vdovy živnostníka a k dědictví oprávněných nezletilých descendentů (§ 56, odst. 4) v ten způsob, že po smrti živnostníka může býti zejména koncesovaná živnost dále provozována na účet vdovy po čas jejího vdovství nebo až do zletilosti k dědictví oprávněných descendentů na základě koncesního dekretu, svědčícího zemřelému živnostníkovi. Je-li osobní právo provozovati živnost tak spojeno s osobou živnostníka, že kromě případu v odst. 4 § 56 zaniká smrtí jeho, zaniká eo ipso také oprávnění, jehož nabyl pachtýř živnosti hostinské a vyčepnické schválením dle § 19 odst. 3 ž. ř., neboť oprávnění jeho jest úplně závislé na oprávnění majitele koncese. Úřadu není uloženo, aby pachtýře koncese uvědomoval o zániku koncese a o zániku oprávnění, jehož nabyl pachtýř svým schválením. St-l sám udává, že majitel koncese, jejíž pachtýřem st-l byl, zemřel, a netvrdí, že by tato koncese byla provozována na účet vdovy po zemřelém majiteli koncese po čas jejího vdovství neb na účet nezletilých k dědictví oprávněných descendentů až do jejich zletilosti na základě koncesního dekretu zemřelého majitele jejího, a že tyto osoby učinily o takovémto provozování živnosti úřadu živn. oznámení a vymohly si schválení st-lovo pachtýřem této živnosti. Pak ovšem úřad právem vycházel z toho, že st-l provozuje živnost neoprávněně. Na tom nemůže ničeho měniti, že provozuje živnost host. a výč. v místnostech jím najmutých. — — —

Citace:

č. 5890. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 311-312.