Č. 5910.

Státní úředníci: I. Může-li býti do jmenovacího dekretu pojata výhrada pořadí ve prospěch úředníků jiných? — II. Vzdá-li se úředník pořadí ve prospěch určitého úředníka jiného, není tím dotčen poměr pořadí jeho vůči úředníkům jiným.
(Nález ze dne 29. září 1926 č. 19376).
Věc: Antonín S., Karel G., Dr. Emanuel S., Dr. Ferdinand S. a Dr. Karel K. v Praze (adv. Dr. Jos. Blumenkranz a Dr. Vlád. Fleischmann z Prahy) proti ministerstvu vnitra o služební pořadí.
Výrok: Nař. rozhodnutí, týkající se služebního pořadí Karla G., zrušuje se pro vady řízení; rozhodnutí, týkající se pořadí Dra Emaunela S. a Antonína St., zrušují se pro nezákonnost. Stížnosti Dra Ferdinanda So. a Dra Kar1a K. zamítají se jako bezdůvodné.
Důvody: St-lé vstoupili do policejní, pokud se týče politické služby konc. v roce 1919, případně 1920. Polic. komisaři jmenováni byli Karel G. dekretem zsp-é v Praze ze 4. června 1921, a to s platností od 30. května 1921, Dr. Emanuel S. a Antonín St. dekrety z 30. září 1921, Dr. Ferdinand So. a Dr. Karel K. dekrety z 26. listopadu 1921. Do jmenovacích dekretů Karla G., Dra Ferdinanda So. a Dra Karla K. byla pojata doložka, že jmenováni jsou s výhradou pořadí ve prospěch polic. koncipisty Jindřicha K. pro případ, že mu budou na základě jeho žádosti přiznány výhody dle zák. ze 7. dubna 1920 č. 230 Sb., a ve prospěch služebně starších koncipientů, kteří dosud nesložili praktické zkoušky politické, pokud se týče (u Dra So. a Dra K.), kteří dosud nebyli jmenováni polic. koncipisty. V pořadových seznamech právn. konc. úředníků polic. ředitelství v Praze podle stavu z 31. prosince 1922 a z 31. prosince 1923 byli pak st-lům předřazeni Jindřich Ko., Dr. Frant. M., Dr. Karel K., Karel F. a Bedřich Ch., kteří vstoupivše do polic. služby v roce 1918, pokud se týče (K.) v roce 1913, jmenováni byli polic. komisaři dekretem zsp-é ze 16. října 1922.
Stížnosti nynějších st-lů proti tomu podané byly nař. rozhodnutím zamítnuty jako bezdůvodné.
Nss rozhoduje o stížnostech k němu vznesených, řídil se těmito úvahatni:
Nař. rozhodnutí jest, pokud jde o služ. pořadí Karla G., Dra Ferdinanda S. a Dra Karla K., odůvodněno tím, že služ. pořadí st-lů bylo stanoveno podle dekretů zsp-é, jimiž st-lé byli jmenováni polic. komisaři s výhradou pořadí ve prospěch polic. koncipisty Jindřicha K. a ve prospěch služebně starších polic. koncipientů, kteří do té doby nesložili praktické zkoušky politické, pokud se týče u Dra So. a Dra K., kteří do té doby nebyli jmenováni polic. koncipisty, a že po přijetí dekretu st-lé námitek nepodali. V rozhodnutí o stížnostech Dra So. a Dra K. bylo připojeno, že pořadí bylo stanoveno podle § 27 služ. pragm.
Stížnosti podané Drem So. a Drem K. namítají, že výhrada pořadí nenáleží do jmenovacího dekretu, poněvadž v § 49, odst. 3 služ. pragm. jsou výslovně uvedeny ony údaje, které má jmenovací dekret obsahovati, že st-lé se domnívali, že proti jmenovacímu dekretu stížnost přípustná není a že byli svedeni k této domněnce tím, že nebylo dekretům připojeno poučení o opravných prostředcích a konečně, že min. vnitra mělo ve smyslu § 3 zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. zrušiti jmenovací dekret a naříditi vydání nového dekretu, který by byl opatřen poučením o opravných prostředcích.
K této námitce třeba poznamenati, že dovolaný § 3 zák. č. 101/1896 ř. z. stanoví výslovně v odst. 4, že nebylo-li šetřeno předpisu daného v odst. 1 tohoto paragrafu — t. j. předpisu, že politické úřady mají ve svých rozhodnutích a opatřeních výslovně uvésti, zda rozhodnutí a opatření tato jsou podrobena ještě dalšímu pořadu prostředků opravných a v kladném případě výslovně udati lhůtu rekursní a úřad, u kterého má býti rekurs podán, — přísluší st-lům rekurs samostatný, aby vada tato byla odstraněna. Že by takový samostatný rekurs toho obsahu, že do jmenovacích dekretů mělo býti pojato poučení o opravných prostředcích, byli podali, st-lé netvrdí; že by pak úřad byl povinen u příležitosti jejich stížností do pořadového seznamu z moci úřední jmenovací dekrety zrušiti, poněvadž nebylo v nich takového poučení, z cit. zákonného ustanovení dovoditi nelze. Byli-li snad st-lé na omylu ohledně právního pojetí jmenovacích dekretů, pokud se týče ohledně doložky o výhradě pořadí do jejich dekretů pojaté, nepřichází právně v úvahu, poněvadž takový právní omyl nestaví lhůtu k podání opravných prostředků.
Nezákonnost nař. rozhodnutí spatřují stížnosti v tom, že nebylo při stanovení služ. pořadí vůči uvedeným pěti úředníkům, v jejichž prospěch bylo pořadí vyhrazeno, postupováno podle předpisu § 37, odst. 1, služ. pragm. Stížnosti mají za to, že při stanovení pořadí byl směrodatný právní názor, že vzhledem k ustanovení čl. V, § 2, odst. 2, zák. 541/1919, podle něhož čekatelé na místa úřednická, vykonají-li odbornou zkoušku v předepsané lhůtě, jmenují se definitivními úředníky se zpětnou platností od počátku druhého roku služebního, jest nutno i při jmenování do IX. hodn. tř. zachovati pořadí dle doby nastoupení služby, a dovozují naproti tomu, opírajíce se o § 49 služ. pragm., že pořadí při jmenování do IX. hodn. tř. jest měnitelné, a podotýkají, že i zsp jmenovala komisaře St. do této hodn. třídy, ačkoliv vstoupil později do polic. služby, složil později praktickou zkoušku politickou a byl později jmenován polic. koncipistou.
Stížnosti tvrdí dále, že pro stanovení výhrady pořadí není zákonného podkladu a že v tom směru nemůže býti použito zejména předpisu § 38 služ. pragm., který předpokládá vzdání se pořadí se strany úředníka. Mohlo tedy pořadí st-lů určeno býti jedině podle § 37, odst. 1, cit. zák. a měli proto st-lé, majíce delší služ. dobu v IX. hodn. tř. než oněch pět úředníků, býti zařazeni před těmito.
Naproti těmto námitkám nutno však podotknouti, že nař. rozhodnutí vyslovuje pouze, že pořadí st-lů bylo stanoveno podle jejich jmenovacích dekretů, v nichž výhrada pořadí byla obsažena, a že st-lé proti této výhradě námitek nepodali, dovolávajíc se tak v podstatě pravoplatnosti této výhrady vůči st-lům. Otázku přípustnosti takové výhrady nař. rozhodnutí vůbec materielně neřeší. Jdou proto uvedené námitky stížnosti, které se týkají právě jen merita této otázky, mimo. Proti zmíněnému vlastnímu odůvodnění nař. rozhodnutí neformulují stížnosti, vyjímajíc námitku svrchu uvedenou, týkající se otázky poučení o opravných prostředcích, žádné další námitky. Pokud ostatně jde o tvrzení stížností, že výhrada pořadí vzhledem k § 49, odst. 3, služ. pragm. nemůže býti pojata do jmenovacího dekretu, bylo by podotknouti, že stížnostmi na oporu tohoto tvrzení dovolaný § 49, odst. 3, služ. pragm. stanoví sice, že o každém povýšení do vyšší hodn. třídy vyhotoví se dekret, ve kterém nutno uvésti titul, požitky a den povýšení, že však tomuto ustanovení nelze přikládati ten smysl, že bylo by nepřípustným vedle těchto dat, jejichž pojetí do dekretu zákon obligatorně předpisuje, uvésti v dekretu ještě data jiná.
Tím, co bylo uvedeno, padá i další námitka stížností, že nebude-li zachováno služ. pořadí jmenovaných pěti úředníků před st-li, musí býti důsledně přiznáno st-lům pořadí před polic. komisařem St. přes to, že do jeho jmenovacího dekretu výhrada ve prospěch st-lů pojata nebyla, ježto mají služ. dobu v polic. službě delší než tento. Neboť služ. pořadí st-lů vůči komisaři St. stanoveno bylo podle § 37, odst. 1, služ. pragm., t. j. podle délky služ. doby ztrávené v IX. hodn. tř., nikoliv však se zřetelem k celkové služ. době jeho nebo st-lů; rovněž tak rozhodnutí o pořadí st-lů vůči jmenovaným pěti úředníkům, nezabývajíc se vůbec otázkou přípustnosti výhrady pořadí, nebo důvodů, které k ní vedly, neopírá se nikterak o celkovou služební dobu st-lovu a jmenovaných pěti úředníků, nýbrž pouze o pravoplatnost výhrady do jmenovacích dekretů st-lů pojatých. Důvody, které svého času daly podnět k ustanovení nyní pravoplatné výhrady, nemají pak pro posouzení právních jejich důsledků žádné relevance.
Na základě těchto úvah došel nss k zamítnutí stížností Dra Ferdinanda So. a Dra Karla K. jako bezdůvodných. Stížnost Karla G. napadá nař. rozhodnutí především stejnou námitkou, jako stížnosti Dra So. a Dra K., že předpis čl. V, § 2 zák. 541/1919 nemá významu při jmenování do IX. hodn. třídy a že není zákonného podkladu pro jmenování úředníka s výhradou pořadí ve prospěch úředníka jiného. Tato námitka jde však, jak bylo již při stížnostech Dra So. a Dra K. uvedeno, mimo, poněvadž nař. rozhodnutí otázky této vůbec neřeší.
Stížnost vytýká dále nař. rozhodnutí vadnost řízení proto, že neprávem zamítlo stížnost st-lovu, podanou proti stanovení jeho služ. pořadí s odůvodněním, že nepodal námitek proti výhradě obsažené v jeho jmenovacím dekretu. V tom směru musil dáti nss stížnosti za pravdu. Podle spisů správních i podle odv. spisu podaného úřadem žal., podal st-l námitky proti pojetí zmíněné výhrady do jeho jmenovacího dekretu a byly tyto námitky vyřízeny zamítavě výnosem min. vnitra z 28. května 1925, tedy až po vydání nař. rozhodnutí. Jest tedy odůvodnění, o něž žal. úřad své rozhodnutí opřel, v rozporu se spisy a slušelo toto rozhodnutí zrušiti proto podle § 6, odst. 2, zák. o ss
Pokud jde o služ. pořadí polic. komisaře dra Em. S. a Ant. St., do jejichž jmenovacích dekretů výhrada pořadí pojata nebyla, uvedl žal. úřad jako důvod svého zamítavého rozhodnutí, že st-lům byli předřaděni pouze ti polic. komisaři, kterým bylo vyhrazeno pořadí při jmenování komisařů G., Kal. a Kř., kteří jsou služebně starší a byli i dříve jmenováni polic. komisaři, než st-lé. Vycházel tedy žal. úřad — jak jest i z odv. spisu patrno — z právního názoru, že výhrada pořadí, obsažená ve jmenovacím dekretu úředníka služebně staršího, vztahuje se i na úředníky služebně mladší, třeba do jejich jmenovacích dekretů pojata nebyla. Nss nemohl však ve shodě s námitkou stížností uznati, že by tento názor měl oporu v zákoně. Pro posouzení práv a nároků úředníka jest v mezích zákona směrodatným jedině obsah jeho jmenovacího dekretu a nemůže míti na rozsah těchto práv a nároků žádného přímého vlivu omezení pojaté do jmenovacích dekretů úředníků jiných. Výhrada pořadí, pojatá do jmenovacího dekretu může tedy přicházeti v úvahu jedině při posuzování vzájemného poměru úředníků, do jejichž jmenovacích dekretů byla pojata, k úředníku, případně úředníkům, v jichž prospěch působí, nelze však právem tvrditi, že by omezení obsažené v dekretu úředníka staršího samočinně působilo i v neprospěch úředníků mladších.
Ostatně přikládal patrně i žal. úřad, když odůvodnil zamítnutí stížností úředníků, do jejichž jmenovacích dekretů byla výhrada pořadí pojata, poukazem na to, že tito úředníci po přijetí dekretu námitek nepodali, této výhradě v souvislosti se souhlasem úředníků přijetím dekretu mlčky projeveným stejný význam, jako má vzdání se pořadí ve smyslu § 38 služ. pragm. Jest však na bíledni, že vzdá-li se úředník pořadím starší svého pořadí ve prospěch úředníka pořadím mladšího, lze z toho dovoditi pouze ten právní důsledek, že úředník, jenž vzdal se pořadí, má býti zařazen za úředníka, v jehož prospěch se pořadí vzdal; právní postavení ostatních úředníků v poměru k tomuto úředníku nemůže tím však býti nikterak zhoršeno.
Z toho vychází, že pro určení služ. pořadí úředníků, u nichž nepřichází ustanovení § 38 služ. pragm. v úvahu, a — podle toho, co bylo uvedeno— i u st-lů Dra S. a St. jest rozhodným jedině ustanovení § 37 služ. pragm., podle jehož 1. odst. určuje se služ. pořadí délkou služ. doby ztrávené v témž služ. odvětví v dotyčné hodn. třídě nebo s charakterem této hodn. třídy. St-lé Dr. S. a St. jmenováni byli do IX. hodn. tř. dne 30. září 1921, Jindřich K., Dr. František M., Dr. Karel K., Karel F. a Bedřich Ch. pak dne 16. října 1922; vykazují tedy st-lé delší služ. dobu v IX. hodn. tř., než jmenovaných pět úředníků a měli tedy býti v pořadovém seznamu zařazeni před nimi.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí, týkající se Dra Em. S. a Antonína St. zrušiti jako nezákonná a odpadla za tohoto stavu věci pro nss nutnost, aby se zabýval další výtkou stížností, že jmenování s výhradou pořadí jest podle zákona nepříputno, pokud se týče, že žal. úřad vyřizuje stížnosti st-lů měl vzhledem k námitkám popírajícím přípustnost jmenování s výhradou pořadí uvésti právní předpis, na jehož základě tato výhrada do jmenovacích dekretů úředníků před st-li zařazených byla pojata, poněvadž, jak bylo dovozeno, tato výhrada pro st-le žádného právního dosahu nemá a nemohou proto tím, že výhrada tato do jmenovacích dekretů úředníků jiných byla pojata, pokud se týče vytýkaným nedostatkem odůvodnění ve svých právech býti zkráceni.

Citace:

č. 5910. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 352-356.