Č. 5808.

Školství. — Státní zaměstnanci: Kolikahodinný účebný úvazek přísluší profesoru hudby při učitelském ústavě?
(Nález ze dne 21. června 1926 č. 13034.)
Věc: Rudolf W. ve S. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran učebního úvazku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl ze své vlastnosti suplujícího učitele hudby při stát. učit. ústavě v T. v Haliči dekretem býv. min. vyuč. 20. července 1906 s účinností od 1. září 1906 jmenován učitelem hudby s právy a povinnostmi učitele cvičného při stát. ústavě učitelském v P. Po uzákonění služ. pragmatiky učitelské z roku 1917 byl pak st-l dalším výnosem býv. min. vyuč. z 20. října 1918 u provedení předpisu § 48 odst. 1 služ. pragm. se zpětnou účinností od 1. srpna 1917 jmenován ad personam hlavním učitelem se služ. určením pro vyučování hudby. Při tom bylo uvedeno, že z této příčiny nenastane změna v jeho dosavadní služ. činnosti a že zejména budou nadále platiti co do jeho vyučovací povinnosti předpisy vydané o učitelích hudby v min. nař. ze 4. dubna 1918 č. 38777 z roku 1917, Věstník min. č. 11.
Podáním z 10. února 1924 žádal st-l za přiznání učebního úvazku hlavního učitele. Žádosti této zšr rozhodnutím z 15. února 1924 nevyhověla, poněvadž nařízením min. vyuč. ze 4. dubna 1918 č. 38777 z roku 1917, které jest dosud v platnosti, předepsána byla pro učitele hudby na ústavech učitel. a tedy také pro žadatele učební povinnost ve výměře nejméně 22 a nejvýše 25 týdenních hodin vyučovacích. Odst. 5. tohoto nař. vztahuje se na učitele cvičné, t. j. tedy na učitele ustanovené pro cvičnou školu, kteří byli na základě předpisu § 48 služ. pragm. z roku 1917 jmenováni učiteli hlavními.
Z tohoto rozhodnutí podal st-l odvolání — — —, kterému nař. rozhodnutím vyhověno nebylo.
O stížnosti uvážil nss takto:
Na sporu je, zda maximální učebná povinnost st-lova činí 20 anebo 25 hodin týdně.
Podle § 29 služ. pragm. z 28. července 1917 č. 319 ř. z. »řídí se výměra vyučovací povinnosti učitele podle předpisů pro to platících, se změnami, jež plynou z tohoto zákona.« Podle nař. min. vyuč. z 31. července 1886 č. 6031 Věstník č. 50 (organ. statut učit. ústavů), § 67 činila vyučovací povinnost ředitele učit. ústavu 10, hlavního učitele 20, učitelů školy cvičné a učitelů jim v hodnosti na roveň postavených 25 hodin týdně. Tento předpis vycházel ovšem z právního stavu tehdejšího, podle něhož (§ 35 zák. o školách nár. z roku 1869 resp. § 65 organ. statutu) učit. personál učit. ústavu se skládal z ředitele, hlavních učitelů, učitele náboženství, učitelů školy cvičné a učitelů pomocných, při čemž dále stanovil § 66 org. statutu, že učitelé hudby a učitelé tělocviku, jsou-li def. ustanoveni, jsou co do práv a povinností na roveň postaveni učitelům školy cvičné. Dle toho měli tedy učitelé hudby podle org. statutu učební závazek 25 hodin týdně. Když pak vydána byla služ. pragmatika z roku 1917, byla — zřetelem k předpisům služ. pragmatiky (srovnej úvod min. nař. hned doleji cit.) shledána potřeba nové úpravy učebního závazku, která byla provedena nařízením min. vyuč. ze 4. dubna 1918 č. 38777 ex 1917 Věstník č. 11 tím způsobem, že učební úvazek stanoven byl pro ředitele na 10 hodin, pro »hlavní učitele ustanovené pro ročníky« na 20 hodin, pro »učitele hudby a tělocviku«, dále pro učitelské síly ustanovené pro školu cvičnou (hlavní učitele, cvičné učitele) .... na 25 hodin.
Je tedy zkoumati, zda st-l spadá do kategorie druhé (hlavní učitelé
ustanovení pro ročníky), anebo do kategorie třetí (učitelé hudby etc).
Podle organisačního statutu z roku 1886 (§ 65 a 66) bylo přesně rozeznáváno mezi a) učiteli hlavními a b) učiteli cvičnými, kterýmžto poslednějším byli c) učitelé hudby postaveni co do práv a povinností na roveň. Stejně rozlišoval též zák. z 19. září 1898 č. 174 ř. z. přesně mezi (řediteli), hlavními učiteli a cvičnými učiteli; to zůstalo zachováno též zákonem z 24. února 1907 č. 55 ř. z. oddíl IV. Podstatná změna byla však do tohoto systému uvedena předpisem § 48 odst. 1 věty druhé služ. pragmatiky z roku 1917 toho obsahu, že »že cviční učitelé« .... za urči- tých předpokladů . .. »se ustanovují jako učitelé hlavní.«
Poněvadž — jak opětně uvedeno — učitelé hudby na učitelských ústavech podle § 66 org. statutu jsou co do práv a povinností na roveň postaveni učitelům cvičným, stali se také učitelé hudby — pokud ovšem vyhovovali podmínkám v § 48 uvedeným, zejména co do kvalifikace — účastnými výhody § 48 služ. pragm. a stali se tedy také učiteli hlavními. Předpis § 48 služ. pragm. byl pak také v příčině učitelů hudby proveden tím způsobem, že výnosem z 8. června 1918 č. 12258 projevil býv. ministr vyuč., prováděje předpisy § 48 odst. 1 služ. pragm. z 28. července 1917 č. 319 ř. z., se zřetelem na předpis § 66 org. statutu pro ústavy učit. z 31. července 1886 Věstník č. 50, ochotu, jmenovati při stát. učit. ústavech definitivně ustanovené, tudíž při metodicko-praktické odborné výchově kandidátů učitelstva bezprostředně súčastněné učitele hudby, vykazující plnou způsobilost učitelskou pro některou odbornou skupinu při školách občanských (čl. III. min. nař. z 31. července 1886 Věst. č. 52) ad personam hlavními učiteli; podle téhož výnosu byla stejná výhoda přislíbena také oněm def. učitelům hudby a tělocviku, ustanoveným při stát. ústavech učit., kteří dosáhli druhého pětiletého přídavku a vykazují buďto způsobilost učitelskou pro všechny 4 hudební odbory na školách středních a ústavech učitelských, anebo způsobilost učitelskou pro všeobecnou nauku hudební, zpěv a alespoň jeden odbor instrumentální a mimo to vyučovací způsobilost pro školy obecné. Dle toho vznikly tedy na ústavech učit. dvě kategorie učitelů hudby -- jedni, kteří podle § 48 byli ustanoveni jako učitelé hlavní, druzí, kteří hlavními učiteli se nestali.
Další změna zákonného stavu pak ještě nastala tím, že §em 7 zák. z 23. května 1919 č. 275 Sb. byla (a to též na ústavech učit. — srovnej § 1. cit. zák.) zvláštní kategorie skutečných učitelů hudby odstraněna a bylo vysloveno, že pro ně platí též ustanovení jako pro ostatní učitele. Proto nevztahuje se na učitele hudby také již předpis čl. VII § 17 odst. 2, věta druhá zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb., podle něhož se pro budoucnost zrušuje platnost výhody přiznané § 48 služ. pragm. cvičným učitelům.
Posuzují-li se podle tohoto zák. stavu předpisy shora uvedeného min. nař. ze 4. dubna 1918, vydaného za platnosti a právě ku provedení služ. pragmatiky, dospěje se k těmto výsledkům:
Učitelé hudby na ústavech učit. jsou určeni pro vyučování v ročnících; to je zřejmo již z § 29 a § 30">30 říš. zák. o školách nár. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. (resp. 2. května 1883 č. 53 ř. z.) a z § 2 org. statutu z roku 1886, podle nichž je »hudba« povinným předmětem na ústavech učit., tedy v ročnících, kdežto ovšem podle § 3 říš. zák. o školách nár., resp. nyní podle § 1 (resp. 2) zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb. je povinným předmětem na škole cvičné toliko zpěv; totéž ostatně uznává též nař. rozhodnutí samo pravíc, že »těžiště činnosti učitelů hudby spočívalo vždy v ročnících«.
Dle toho nutno tedy — nehledě k případným změnám, které tu snad byly později ještě provedeny § 7 zákona č. 275/1919 — učitele hudby, který se stal podle § 48 služ. pragm. učitelem hlavním (profesorem), pokládati za »hlavního učitele ustanoveného pro ročníky«; jelikož pak nařízení min. ze 4. dubna 1918 žádnou kategorii »hlavních učitelů pro ročníky zřízených« z výhody 20hodinného úvazku učebního nevyjímá, nutno výhodu 20hodinného uč. úvazku přiznati též býv. učitelům hudby, kteří podle § 48 služ. pragm. se stali učiteli hlavními, kdežto vyšší úvazek 25 hodin zůstává těm učitelům hudby, kteří se nestali »hlavními učiteli pro ročníky zřízenými«, stejně jako vyšší úvazek ten platí pro ony hlavní učitele — dřívější učitele cvičné, kteří nejsou ustanoveni pro ročníky, nýbrž pro školu cvičnou, třebas ovšem i tito (podle § 35 odst. 2 říš. zák. o školách nár.) spolupůsobí jako učitelé pomocní při výchově kandidátů učitelství.
St-l se stal podle výnosu býv. min. z 20. října 1918 a podle § 48 služ. pragm. ad personam hlavním učitelem se služ. určením pro vyučování hudby, tedy — podle shora rozvedeného — »hlavním učitelem pro ročníky zřízeným« a náleží mu tedy podle min. nař. ze 4. dubna 1918 učebný svazek 20 hodin týdně.
Nss neměl při tom příčiny zabývati se otázkou, zda st-le výhody té po případě nezbavuje dovětek onoho min. výnosu z 20. října 1918, dle něhož z příčiny tohoto jmenování »nenastane změna v jeho dosavadní služ. činnosti« a dle něhož budou co do jeho vyučovací povinnosti nadále platiti předpisy vydané o učitelích hudby v min. nař. ze 4. dubna 1918, poněvadž žal. úřad svoje zamítavé vyřízení o takovéto stanovisko neopřel. Z toho pouhého důvodu však, že st-l vyučuje hudbě, nelze jej podle toho, co shora uvedeno, zbaviti v jeho vlastnosti »hlavního učitele pro ročníky ustanoveného« výhody sníženého uč. úvazku.

Citace:

č. 5808. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 158-161.