Č. 5732.

Vojenské věci. Vyvlastnění: V řízení o vyvlastnění pozemků pro zřízení vojenského cvičiště přísluší výlučně vojenské správě, aby posoudila, zda ty neb ony pozemky se zřetelem k požadavkům řádného výcviku vojska vyhovují; na tento úsudek je správní úřad k vyvlastnění příslušný vázán.
(Nález ze dne 4. června 1926 č. 11.711.)
Věc: Josef a Marie T. v H. proti ministerstvu národní obrany o vyvlastnění pozemků pro vojenské cvičiště.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 15. července 1924 rozhodla zsp v Praze, hledíc k výsledku místního jednání, provedeného dne 6. června 1924,
že manželé Josef a Marie T. jako vlastníci níže uvedených pozemků jsou podle § 365 o. z. o. povinni postoupiti vojenské správě užívací právo na dobu 10 let na pozemcích č. k. ... v H. ve výměře 8 ha 13 a, jak při
výše zmíněném místním jednání na předloženém situačním plánu bylo vyznačeno, pro vojenské cvičiště za přiměřenou náhradu, která — nedojde-li po pravoplatnosti tohoto rozhodnutí k smírné dohodě, stanovena bude odhadem soudním, a dodala, že vyvlastnění stanoví se toliko pro vojenské cvičiště a že povinnost postupu těchto pozemků, zakládající se na ustanovení § 365 o. z. o., je odůvodněna tím, že v okolí není vhodnějšího místa pro voj. cvičiště, kterého voj. správa v zájmu ochrany státu, tudíž v zájmu veřejném, nezbytně potřebuje.
V rekursu namítali st-lé, že podle zákona má pozemky odstoupiti obec posádková, tedy v daném případě V., sousední obec pak teprve tenkráte, není-li vhodných pozemků v obci posádkové, že v obci v-ské
jest dosti pozemků vhodných pro cvičiště, zejména ze zabraného velkého majetku, kdežto pozemky st-lů vhodný k tomu účelu nejsou a jejich vyvlastněním by byla zničena hospodářská existence jejich — a že tyto závažné okolnosti nebyly úřadem zjišťovány, resp. dostatečně hodnoceny.
Rekurs byl nař. rozhodnutím zamítnut z těchto důvodů: »Z ustanovení § 55 zák. z 11. června 1879 č. 93 ř. z. ve znění zák. z 25. června 1895 č. 100 ř. z. jde na jevo, že povinnost obce sousedící s obcí posádkovou opatřiti pozemky potřebné ke zřízení cvičiště je dána jednak nedostatkem pozemků k onomu specielnímu účelu způsobilých v obci posádkové, jednak vhodností získati jich vně obce posádkové. Již ze slovného znění zákona, jehož se strany dovolávají, je tudíž zřejmo, že rozhodovati v otázce, zda v konkrétním případě jest nedostatek způsobilých pozemků v obci posádkové, příp. vhodnost opatřiti je v obcích sousedních, přísluší výlučně úřadům vojenským a nikoli snad nějaké smíšené
komisi, jak strany nesprávně mají za to. Nelze zajisté přehlédnouti skutečnost, že posouditi jakost cvičiště, jeho polohu atd. se zřením ke specielnímu účelu, příp. vhodnost jeho polohy je s to pouze orgán s příslušnými odbornými znalostmi. Nedostatek způsobilých pozemků v katastru obce V. byl v daném případě voj. orgány několikráte zjištěn,
okolnost tato konstatována zástupci voj. správy též při komis. řízení, konaném dne 6. června 1924 na místě samém, a zástupcem obce V. při tomto řízení dokonce potvrzena. Nelze tudíž v uvedeném směru ani nezákonnost rozhodnutí ani podstatné vady řízení spatřovati. Námitka, že v odpor vzaté rozhodnutí postrádá v tomto směru odůvodnění, odporuje skutečnosti, neboť rozhodnutí toto odůvodňuje povinnost vlastníků k postupu výslovně nedostatkem vhodnějšího místa v okolí. Konečně nebylo lze uznati správnost ani poslední námitky v odvolání uplatněné, která
vytýká rozhodnutí nezákonnost z toho důvodu, že vyvlastnění bylo provedeno tím způsobem, že jím je ničena existence hospodářství. § 365 o. z. o., který je v tomto případě podkladem k vyvlastnění, stanoví povinnost každého občana i k odstoupení celého vlastnictví věci v tom případě, vyžaduje-li toho zájem veřejný. Jedinou okolností, rozhodnou pro
oprávněnost vyvlastnění, je podle tohoto zákon, ustanovení tedy zájem veřejný, kterému jako nadřazenému je povinen jakýkoli zájem soukromý ustoupiti.«
Nss uvážil o stížnosti toto: — — — — — —
Otázku, jak jest pro posádku opatřiti vojenské cvičiště, jakožto vedlejší potřebu ubytovací, řeší ustanovení § 55 zák. z 11. června 1879 č. 93 ř. z. ve znění zák. z 25 června 1895 č. 100 ř. z. takto: »Nebylo-li by
v obci, ve které jest posádka, pozemků k tomuto zvláštnímu účelu vhodných nebo bylo-li shledáno účelným, aby se — bez újmy zájmů vojenských — získaly z ohledů hospodářských nebo finančních pozemky mimo obvod obce posádkové, mají býti pozemky vyhledány a opatřeny v nejbližších obcích (odst. 2). Nabytí práva vlastnického, po případě užívacího pro voj. správu má se státi dohodou a, není-li to možno, vyvlastněním dle § 365 o. z. o. (odst. 4).«
Z těchto ustanovení jde, že zákon ponechává vojenské správě na vůli, voliti místo pro cvičiště i mimo obvod obce posádky, není-li v tomto obvodu pozemků vhodných, anebo i kdyby pozemky vhodné tam byly, nebylo-li by získání jejich z důvodů hospod. nebo fin. účelným.
V daném případě přikročil žal. úřad k vyvlastnění pozemků náležejících st-lům v obvodu obce H., tedy mimo obvod obce posádky V., vycházeje ze skutkového předpokladu, že v obvodu obce této vhodných pozemků není. Pro toto zjištění skýtají předložené spisy správní dostatečný podklad. — — — —
Průběh komisionelního jednání dosvědčuje jasně, že předmětem šetření byla mimo jiné právě i sporná otázka, je—li zapotřebí, aby sáhnuto bylo k vyvlastnění pozemků náležejících st-lům a ležících nikoliv v obvodu obce posádky V., nýbrž v obvodu obce jiné, sousední, dále pak,
že výběr právě pozemků patřících st-lům se strany vojenské odůvodněn byl tím, že s hlediska zřetele k stanoveným podmínkám řádného výcviku vojska vhodných pozemků jiných ani v obvodu obce posádky ani v obvodu obcí jiných nalezeno nebylo, a konečně, že námitky, které st-lé
po této stránce vznášeli r. 1923, byly se strany voj. správy vyvráceny výslovným poukazem k tomu, že již dřívějším šetřením na místě samém bylo zjištěno, že pozemky konkrétně vytčené podmínkám na řádný a rychlý výcvik vojska kladeným nevyhoví. Pokud však st-lé při jednání,
konaném dne 6. června 1924, námitky ty opakovali, byly tyto rázu zcela všeobecného, obsahující pouze domněnku, že snad nebude nesnadno nalézti jinde vhodný komplex pozemků, kterážto námitka byla ovšem vyvrácena již předchozím prohlášením zástupců voj. správy, že vhodných pozemků v obcích jiných nalezeno nebylo.
Za tohoto stavu věci neshledal nss námitky stížnosti důvodnými. Žal. úřad měl pro své zjištění, na němž založil napadený vyvlastňovací výrok, že v obvodu obce posádky, V., vhodných pozemků není, dostatečný podklad ve vylíčeném průběhu konaného jednání.
Posouzení, zdali ty neb ony pozemky se zřetelem k požadavkům řádného výcviku vojska vyhovují a tedy za cvičiště se hodí, přísluší arciť výlučně vojenské správě samé, a hodnocením jejím jest správní úřad k vyvlastnění kompetentní vázán. Jestliže tedy žal. úřad na podkladě již
zmíněného prohlášení voj. správy, že vhodných pozemků ani v obvodu obce posádky ani v obvodu jiných obcí sousedních není, a že právě pozemky st-lů se k účelu voj. cvičiště jedině hodí, vyvlastnění užívacího práva na pozemcích těch vyslovil, nelze shledati, ani že by naříkané
rozhodnutí odporovalo předpisu dovolaného § 55 ubytovacího zák., ani že by bylo založeno na řízení vadném.
Pokud pak stížnost namítá, že hraničářský prapor, o jehož cvičiště se jedná, není již ubytován ve V., nýbrž ve voj. barácích, ležících sice u nádraží v-ského, ale v katastru obce B., že tedy obcí posádkovou jest B., a že proto měly v jejím obvodu býti v prvé řadě pozemky pro cvičiště hledány, jest uvésti toto: Že obec V. jest obcí posádkovou, uvádí se také v zápisech o jednání na místě samém ze 16. ledna 1923 i ze 6. června 1924 a proti tomuto konstatování nenamítali st-lé ve svém rekursu ničeho, nýbrž naopak vycházeli v něm sami výslovně z předpokladu, že obec V. jest obcí posádkovou. Neměl tedy žal. úřad podkladu pro to, aby se o této věci
vyslovil, a tvrdí-li nyní stížnost, že obcí posádkovou jest obec B., jest tvrzení toto s hlediska § 5 a 6 zák. o ss nepřípustnou novotou.

Citace:

č. 5732. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 14-17.