Č. 5868.

Státní zaměstnanci: I. * Byl-li státní úředník pragm. za
disc. vyšetřování dle § 9 zák. č. 286/24 na žádost přeložen do trvalé
výslužby — není tím disc. řízení zastaveno. — II. * U takového úředníka jsou »naposled vyplacenými stálými požitky« 2/3 normálních požitků, na které disc. komise podle § 146 služ. pragmatiky normální požitky snížila, dokud nálezem disc. komise nebylo jinak vysloveno.
(Nález ze dne 15. září 1926 č. 18568).
Věc: Alexandr S. v Bratislavě proti ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska stran odbytného.
Výrok: Stížnost se jednak odmítá jako nepřípustná, jedn ak zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l přihlásil se ve smyslu § 9 zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb. dobrovolně k odchodu ze služby na základě podmínek v tomto zákoně ustanovených, žádaje odbytné. K žádosti té byl st-l nař. výnosem dán dnem doručení dekretu podle cit. § 9 do trvalé výslužby a bylo mu v důsledku jeho služ. doby, k poslednímu dnu měsíce června 1925 pro výměru odpočivných požitků započítatelné 4 roků 1 měsíce, vyměřeno odbytné ve výšce čtyřnásobku jednoměs. příjmu naposledy vyplacených stálých požitků penízem 3745 K 04 h. Tento výnos byl st-li dodán, pokud jde o přeložení do výslužby, dne 30. června 1925 — pokud jde o vyměření odbytného dne 16. července 1925.
K rozkladu bylo st-li sděleno, že při stanovení výšky odbytného podle § 9 zák. č. 286/1924 nebylo možno přihlédnouti k jeho voj. službě proto, že nebyla doložena, dále k pomocným službám kancelářským od 16. února 1910 do 29. května 1914 a od 15. srpna 1919 do 31. července 1920, ježto o započítání této služby nežádal podle předpisu min. nař. č. 20 z r. 1914 ř. z., konečně ke státní službě úřednické od 1. října 1924 do 30. června 1925, poněvadž to byla doba suspense, kterou nebylo možno započítati vzhledem na § 149 služ. pragm. Zároveň bylo podotknuto, že o započítatelné voj. službě bude možno dodatečně rozhodnouti, jakmile st-l předloží příslušný voj. doklad; konečně st-l byl vyzván, aby předložil rozsudek disc. komise, jímž bylo disc. vyšetřování proti němu zastaveno. Stížnost vytýká nezákonnost, poněvadž za základ odbytného vzatý obnos měsíčních Kč 93626 jest jen 2/3 platu. St-l má za to, že přeložením do trvalé výslužby, zastaveno bylo disc. řízení proti němu zahájené, a že mu následkem toho přináleží celý plat a odbytné mělo býti podle toho platu vyúčtováno. — — — —
St-l byl ke své žádosti dán na trvalý odpočinek. Tato skutečnost neměla však za následek zastavení disc. řízení, neboť ani služ. pragmatika ani zák. č. 286/24 tento způsob ukončení disc. řízení nezná; dle § 153 služ. pragm. pak může i proti úředníku ve výslužbě býti pro činy spáchané před přeložením do výslužby disc. řízení zahájeno — tím spíše tedy v disc. řízení proti úředníku v činné službě zahájeném po přeložení do výslužby pokračováno (srovn. nál. Boh. 3626 adm.), st-l také ani sám netvrdí, že disc. komise dle § 122 služ. pragm. k zastavení disc. řízení příslušná, řízení zastavila a o usnesení tom st-le vyrozuměla.
Důsledkem přeložení do výslužby bylo zastavení platu za činnou službu a vyměření odbytného, případně výslužného. Odbytné mohlo však přirozeně býti vyměřeno pouze podle poměrů v den přeložení do výslužby prokázaných, st-l nemůže se tudíž pokládati za poškozeného, že se tak stalo hned a že nebylo konáno další šetření a vyčkáno skončení disc. řízení, poněvadž st-li zůstalo volno, aby, skončí-li disc. řízení zastavením nebo osvobozením, domáhal se dle § 149 služ. pragm. započtení doby suspense, po případě platového postupu a vyměření odbytného, případně výslužného na základě nezkráceného platu v době rozhodné. Nelze proto shledati nezákonitost v tom, že úřad vzal jako ve smyslu § 9. odst. 2. zák. č. 286/24 naposled vyplacené stálé požitky st-lovy pouze požitky na 2/3 snížené, neboť v době vyměření odbytného měl st-l po dobu trvání disc. řízení pouze na tyto požitky právní nárok (§ 146 služ. pragm.) a neměl ze služ. poměru ke státu jiného stálého příjmu. — — — —

Citace:

č. 5868. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 276-277.