Č. 6156.

Státní zaměstnanci: Jak jest vyměřiti vyživovací příspěvek povolený disciplinární komisí úředníkovi disciplinárně ze služby propuštěnému?
(Nález ze dne 15. prosince 1926 č. 25.767).
Věc: Zoltán S. v L. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o odpočivné požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem disc. komise při úřadu min. pro Slov. z 22. června 1923 uznán byl st-l vinným porušení své služ. povinnosti dle §§ 21 a 24 služ. pragmatiky a odsouzen dle § 87 služ. pragmatiky k disc. trestu dle § 93 lit. e) služ. pragmatiky k propuštění ze státní služby za současného přiznání příspěvků na výživu pro jeho manželku a dítky dle § 98 odst. 2 služ. pragmatiky ve výměře 50% jejich pravidelných zaopatř. požitků.
Odvolání, jež st-l podal, vrchní disc. komise při min. vnitra nevyhověla a nález v odpor vzatý co do viny i trestu potvrdila z důvodu téhož, současně však dodala: »Vzhledem k tomu, že obviněný dle svědecké výpovědi svého představeného byl velmi dobrým úředníkem a že jest podle spisů úplně nemajetným, přiznala mu vrchní disciplinární komise výjimečně až do té doby, než si získá jinaké rovnocenné zaopatření, běžný vyživovací příspěvek ve smyslu § 98 odst. 1. služ. pragm. ve výši polovice částky, která by mu byla vyměřena při přeložení na trvalý odpočinek jako normální zaopatř. požitky, a v případě jeho úmrtí příslušníkům jeho rodiny ve smyslu § 98 odst. 2 služ. pragmatiky vyživovací příspěvek v nejvyšší přípustné výměře.«
Provádějíc tento nález poukázalo žal. ministerstvo st-li nař. vynesením výživné ročních 4324-56 Kč dle 1. stupně VII. hodn. třídy a dle služ. doby 18 roků, 3 měsíců a 16 dnů, započítatelných do pense. Stížnost spatřuje nezákonnost v tom, že st-li nebylo poukázáno také 50% jednotného drah. přídavku, na který by měl nárok, kdyby způsobem normálním odcházel na trvalý odpočinek, t. j. drah. přídavku příslušejícího jemu jako ženatému úředníku VII. hodn. třídy se 2 nezaopatřenými dětmi. Žal. úřad v odv. spisu oznámil, že st-le dodatečně uspokojil, přiznav mu drah. přídavek ve výši 504 Kč ročně podle čl. I. § 2 bod V. zák. ze 3. března 1921 č. 99 Sb., vycházeje při tom z názoru, že příspěvek na výživu st-li přiznaný nemá povahy řádných požitků odpočivných, nýbrž pouhého daru z milosti. St-l byv o tom slyšen prohlásil, že uvedeným opatřením žal. úřadu není uspokojen.
Pojednávaje o podané stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Vzhledem ke shora uvedenému dodatečnému vynesení, kterýmž žal. ministerstvo st-li nárok na drah. přídavek zásadně přiznalo, zůstává na sporu jen otázka výše tohoto přídavku. Z děje shora vylíčeného jest patrno, že st-li nárok na odpočivné požitky a na drah. přídavek k nim ze zákona vůbec nepřísluší. Vždyť pravoplatným nálezem vrchní disc. komise byl st-li dle § 93 lit. e) služ. pragmatiky uložen trest propuštění, t. j. propuštění bez nároku na odpočivné požitky. Jediným pramenem právního nároku st-lova jest uvedený nález vrch. disc. komise, jež používajíc zmocnění daného jí v § 98 odst. 1. služ. pragmatiky, přiznala st-li vyživovací příspěvek. Pro posouzení nároku st-lova má tedy rozhodující význam jen znění tohoto nálezu. Jak shora bylo uvedeno, přiznala vrch., disc. komise příspěvek ten ve výši polovice oné částky, která by mu byla vyměřena při přeložení na trvalý odpočinek jako normální zaopatř. požitky. Podle tohoto znění není o tom pochybnosti, že st-li bylo vyživovací příspěvek vyměřiti ve výši rovnající se polovici oné částky, kterou by byl obdržel, kdyby byl způsobem normálním, t. j. bez disc. potrestání odešel na odpočinek.
Z ustanovení § 10 zák. č. 394/1922 plyne však zcela jasně, že st-li, jehož služ. požitky byly tímto zákonem upraveny a jemuž dle §§ 4 a 5 tohoto zák. příslušely přídavky na děti a jednotné drah. přídavky, byly by při normálním odchodu na odpočinek náležely též přídavky na děti a jednotný drah. přídavek podle sazeb v tomto zákonném ustanovení uvedených. Jestliže tedy žal. úřad v nař. rozhodnutí st-li polovinu těchto drah. přídavků poukázati odepřel, jest rozhodnutí jeho nezákonné, kterážto nezákonnost nebyla odčiněna ani tím, že dodatečně přiznán st-li drah. přídavek dle čl. I. § 2 bod V. zák. č. 99/1921 ročním obnosem Kč 504 —, t. j. obnosem zřejmě daleko nižším, než jaký by st-li dle zákonného ustanovení shora citovaného příslušel.

Citace:

č. 6156. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 793-794.