Č. 6000.

Živnostenské právo: * Zkouška vykonaná žadatelem za oprávnění zednického mistra před zkušební komisí pro zednické, tesařské a kamenické mistry v Bratislavě podle § 10 zák. čl. XVII : 1884 a uh. min. nař. z 30. října 1884 č. 46188 F. I. K, nenahrazuje zkoušku ve smyslu § 9 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. (před účiností zák. z 10. října 1924 č. 259 Sb.).
(Nález ze dne 27. října 1926 č. 15731/25). Věc: Leopold K. v M. proti ministerstvu obchodu o koncesi mistra zednického.
Výnok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl pořadem instančním potvrzen výnos zsp-é v Brně z 23. prosince 1924, kterým nebylo vyhověno žádosti st-lově za udělení koncese zednického mistra se stanovištěm v M., poněvadž se nevykázal vysvědčením o složení zkoušky předepsané pro žadatele za koncesi k provozování živnosti mistra zednického ve smyslu min. nař. z 27. prosince 1893 č. 195 ř. z. a tudíž nepodal průkazu způsobilosti ve smyslu ustanovení § 9 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. Min. dodalo, že, jelikož st-l žádal za koncesi zednického mistra se stanovištěm v M., dlužno jest posuzovati jeho žádost s hlediska právního řádu platného na území republiky mimo Slov. a Podk. Rus. Naproti tomu odborné zkoušky pro stav. živnosti nutno posuzovati dle dosud platných zákonných předpisů dříve uherských. — — — —
Vysvědčením referátu min. veř. prací v Bratislavě z 5. března 1923 prokázal st-l, že vykonal ve smyslu nař. min. pro Slov. ze 14. července 1919, otištěného pod č. 118 v Úr. Novinách a dalšího nař. téhož min. z 5. května 1921 č. 3890 pres., otištěného pod č. 15 v Úr. Novinách, zkoušku k dosažení oprávnění k provozování živnosti mistra zednického.
St-l dovolává se přípisu jmenovaného referátu z 12. května 1925, jímž mu k dotazu, dle kterého nařízení byl zkoušen při zkoušce na zednického mistra, bylo dáno vysvětlení, že se kandidáti z historických zemí zkoušejí jak v Bratislavě, tak v Košicích v rozsahu min. nař. z 27. prosince 1893 č. 195 ř. z. St-l dovozuje dále, že zkouška, kterou vykonal po 28. říjnu 1918 na území republiky čsl. má platnost pro celé státní území, tedy i pro země, kde jsou v platnosti dřívější zákony rakouské, neboť jde o jednotné státní území a zkušební předpisy jsou totožné.
O těchto námitkách uvážil nss toto:
Dle § 9 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. mají žadatelé o koncesi pro živnost mistra zednického prokázati, že vyučili se této živnosti, v ní se prakticky vycvičili a mají mimo to vykonati příslušnou zkoušku. V § 13 jest pak obsaženo ustanovení, že nařízením budou ustanoveny předměty zkoušky, její objem a doba její platnosti. Předpisy o této zkoušce byly vydány min. nařízením z 27. prosince 1893 č. 195 ř. z. Dle § 7 tohoto nař. jest ke konání zkoušek pro žadatele za oprávnění stavitelů, zednických, kamenických, tesařských a studnařských mistrů zřízena v sídle každého polit. úřadu zemsk. komise. Z toho — co bylo uvedeno — jest patrno, že jen zkoušky vykonané před komisemi takto zřízenými jest možno uznati za zkoušky §em 9 zák. č. 193/93 k průkazu způsobilosti vyžadované.
Zkušební komise pro zednické, tesařské a kamenické mistry v Bratislavě zřízena byla nařízením min. pro Slov. z 5. května 1921 č. 3890 a) pres., otištěným pod č. 15 v Úr. Novinách. Nařízení to bylo pak vydáno na základě § 10 zák. čl. XVII : 1884 a § 22 uh. min. nař. z 30. října 1884 č. 46188 F. I. K., kteréžto normy býv. státu uherského zůstaly na území Slov. v platnosti podle zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. až do vydání živn. zák. pro území Slov. a Podk. Rusi z 10. října 1924 č. 259 Sb. Zkoušky vykonané před zkušební komisí zřízenou na základě norem, jejichž platnost byla omezena na území Slov. (a Podk. Rusi), mohly jen v rámci těchto norem a na tomto území míti právní význam a účinnost.
Upravovati konání zkoušek zákonem č. 193 z r. 1893 požadovaných k nabytí koncese pro některou živnost stavební, tedy také stanoviti, které komise mohou zkoušky takové konati, jsou na onom území státu čsl., na němž zákon č. 193/1893 má dosud platnost, oprávněny — pokud ovšem by úprava taková nestala se formou zákona —, jen orgány povolané k provádění uvedeného zákona. Nějaká platná positivní norma, kterou by komise v Bratislavě byla zřízena jako komise určená ke konání zkoušek na základě zák. č. 193 resp. nařízení č. 195 z r. 1893, vydána nebyla, a nelze proto zkoušku před touto komisí vykonanou uznati za zkoušku, kterou pro uchazeče o stavební koncese předpisuje § 9 zákona č. 193.
Na tom nic nemůže měniti ani okolnost, že zkuš. komise v Bratislavě žadatele, kteří se hlásili ke zkoušce z Čech, Moravy a Slezska, zkoušela, jak referátem min. veř. prací v Bratislavě bylo potvrzeno, v rozsahu min. nař. z 27. prosince 1893 č. 195 ř. z.
Byly-li nařízením z 27. prosince 1893 č. 195 ř. z. vydaným příslušnými ministerstvy na základě a v mezích zákona č. 193 zřízeny pro konání zkoušek podle tohoto zákona jen komise v sídlech zem. úřadů polit. býv. zemí rakouských, mohla by kterákoli jiná instituce, tedy také komise bratislavská, nabýti autorisace ke konání těchto zkoušek s právním účinkem pro obor platnosti zákona č. 193 jen, kdyby na základě tohoto zákona jí oprávnění takové bylo propůjčeno, což však, jak již uvedeno, se nestalo.
Poněvadž st-l žádal o udělení koncese zednického mistra pro M. na Moravě, tedy v území, na němž dosud platí zák. č. 193 i nař. č. 195 z r. 1893, náleželo úřadům živn., aby zkoumaly, splnil-li žadatel podmínky těmito normami stanovené pro nabytí oné koncese, tedy také, vykonal-li zkoušku v normách těch předepsanou. Ježto pak st-l neprokázal, že složil zkoušku u některé z komisí nařízením č. 195 z r. 1893 zřízených, odepřel mu právem žal. úřad žádanou koncesi.

Citace:

č. 6000. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 507-509.