Č. 6120.

Jazykové právo. — Samospráva obecní: I. * Dožádání soudu ve věci poručenské řízené obci jest podáním podle § 3 jaz. zák. — II. * Dožádání soudu ve věci poručenské řízené obci jest obec povinna vyříditi aspoň formálně, třeba má za to, že není povinna vyhověti dožádání soudu meritorně.
(Nález ze dne 3. prosince 1926 č. 24612/25.)
Věc: Městys T. proti ministerstvu vnitra o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si obec vrátila dvakráte okr. soudu v L. česky psaný přípis jeho z 15. září 1924, kterýmž od ní žádal sdělení v jakési poručenské věci, s tím, že žádá překlad do němčiny. K dozorčí stížnosti jmenovaného okr. soudu, podané u osp-é v B., bylo v cestě instanční, posléze nař. rozhodnutím uznáno, že stěžující si obec jest podle § 3 jaz. zák. povinna shora uvedený český přípis přijmouti a vyříditi. Stížnost do rozhodnutí toho podaná namítá, že nepřijatým přípisem žádal na ní okr. soud v L. právní pomoc, k jejímuž poskytnutí nebyla obec po zákonu vůbec povinna, a že proto byla oprávněna dožádání to nechati vůbec nevyřízené, ať bylo vyhotoveno v jakémkoli jazyku.
Námitku tu neshledal nss důvodnou.
V čl. VI. říš. zákona obecního z 5. března 1862 č. 18 ř. z. a stejně v § 29 ob. zř. česk. se praví, že přenesená působnost obcí, t. j. povinnost obcí přičiňovati se spolu k účelům veř. správy, vyměřuje se zákony obecnými a v mezích zákonů obecných zákony zemskými. Jest pravda, že tímto ustanovením nebyla obcím uložena povinnost vyhověti meritorně vždy a každému dožádání úřadů veř. správy za poskytnutí právní pomoci, naopak že povinnost tato stihá obec jen tam, kde to v zákonech jiných specielně jest ustanoveno; přece však vysloveno tu zásadně, že obec jest orgánem, jenž úřadům veř. správy jest povinen právní pomoc poskytovati. Z tohoto postavení obce však plyne, že tam, kde úřad veř. správy obrátí se na ni se žádostí, jež formou svou a obsahem jeví se jako dožádání o právní pomoc, obec není oprávněna žádost takovou ani nepřijati a vrátiti, ani třeba přijatou ponechati vůbec nezodpověděnu, nýbrž že jest povinna, zkoumati ji a dle obsahu buďsi ji meritorně vyříditi, nebo úřadu dožadujícímu ji vrátiti se sdělením důvodu, pro který neuznává se povinnou požadovanou právní pomoc poskytnouti.
Takovýmto důvodem pro odepření právní pomoci nemůže obci býti okolnost, že úřad obrátí se na ni se žádostí, sepsanou v jazyku státním, a to ani v tom případě, jde-li o obec s německým obyvatelstvem, neboť s hlediska obce jako orgánu dožádaného o právní pomoc má žádost taková povahu podání ve smyslu § 3 jaz. zák., a podání učiněná v jazyku čsl. ať ústně nebo písemně, jsou podle tohoto ustanovení veškeré samosprávné úřady ve státě, tedy i obce, povinny přijímati a vyřizovati. Tímto předpisem zákon zřejmě vyslovil, že jazyková kvalifikace takových podání nemá na povinnost obcí vyřizovati podání k nim došlá žádného vlivu, a to ani po stránce věcné, ani formální.
S hlediska tohoto právního názoru bylo tedy právem uznáno, že stěžující si obec byla povinna dožádání okr. soudu přijati a je vyříditi, pročež slušelo stížnost její zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6120. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 721-722.