Č. 6105.

Školství. — Učitelstvo: I. * Obsadila-li zšr místo učitelské veř. školy národní na základě práva devolučního (§ 15 mor. zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z.), není ošr (jako presentátor) oprávněna k námitkám co do výběru osoby s hlediska čl. IV. zák. č. 306/1920. — II. O předpokladech t. zv. práva devolučního při obsazování míst učitelských.
(Nález ze dne 29. listopadu 1926 č. 20945/25).
Prejudikatura: Boh. 1422 adm.
Věc: Městský školní výbor pro školy české v Brně proti ministerstvu školství a národní osvěty o presentaci na učitelské místo.
Výrok: Stížnost se dílem zamítá jako bezdůvodná, dílem odmítá jako nepřípustná.
Důvody: O místo učitelské pro II. odbor na obč. škole v ....., vypsané s předností žen, ucházely se mimo jiné také Ludmila J. a Adéla B. Podle kvalifikačních tabulek měla J., narozená r. 1879, k 1. březnu 1923 25 roků, 10 měsíců služ. doby pro výslužné započítatelné, Adéla B., nar. roku 1878 k témuž dni 26 roků, 6 měsíců. Stěžující si měst. škol. výbor usnesl se 28. června 1923 presentovati na toto místo Ludmilu J. Zšr v Brně výnosem z 10. září 1923 na základě této presentace ustanovila Ludmilu J. odbornou učitelkou, na zmíněné občanské škole dívčí. Proti tomu podala Adéla B. rekurs, na jehož základě žal. min. rozhodnutím ze 4. II. 1924 v odpor vzatý výnos zrušilo jako zák. neodůvodněný, jelikož uvedená presentace odporuje ustan. čl. IV. zák. č. 306/1920 a prov. nař. k tomuto článku, poněvadž byla při ní pominuta žadatelka službou starší, s klalifikací dobrou. Intimujíc toto rozhodnutí vybídla zšr měst. škol. výbor, aby do 14 dnů provedl jinou správnou presentaci. Měst. škol. výbor usnesl se na to dne 23. února 1924, aby byla presentována opětně Ludmila J. vzhledem k její lepší kvalifikaci a k poměru služ. stáří ve smyslu nál. nss-u Boh. 3074 adm. Na odůvodnění uvedl měst. škol. výbor, že obě žadatelky mají stejné služ. stáří, t. j. 26 do pense započítatelných let, poněvadž podle rozhodnutí nss-u míní čl. IV. služ. stářím jenom služ. dobu rozhodnou pro určení zaopatř. požitků a poněvadž Ludmila J. má lepší kvalifikaci než Adéla B., 1 : 2.
Na to zšr rozhodnutím z 22. prosince 1924 stanovila na základě § 14 zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. Adélu B. def. odbornou učitelkou pro II. odbor na zmíněné škole. Proti tomuto rozhodnutí podal měst. škol. výbor odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako neodůvodněné, jelikož vzhledem k tomu, že měst. škol. výbor neprovedl jinou správnou presentaci, nýbrž setrval při svém původním návrhu, byla zšr oprávněna použíti práva devoluce podle § 15 cit. zák. a jmenovati Adélu B., jež má kvalifikaci dobrou a prokazuje nejdelší služ. dobu, jejíž jmenování tedy odpovídá zcela čl. IV. zák. č. 306/1920.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost, poněvadž 1. při opětné presentaci Ludmily J. dne 23. února 1924 šlo o presentaci novou, poněvadž byla provedena po zjištění nové rozhodné skutečnosti, totiž po zjištění služ. stáří Adély B., takže 2. nebyl dán podklad pro použití devolučního práva, naopak měla zšr, jestliže proti této presentaci měla námitky, vrátiti spis měst. škol. výboru s udáním důvodů, aby do 14 dnů buďto provedl jinou presentaci anebo podal rekurs, že dále 3. i kdyby toho nebylo, odporuje nař. výnos § 65 z. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. ve znění zák. z 5. července 1899 č. 56 z. z. a čl. IV. č. 306/20, poněvadž dle § 65, odst. 3 cit. zák. čítají se při služ. době přes 10 roků zlomky roků převyšující 6 měsíců za jeden služební rok. Dle toho měly obě žadatelky v rozhodný den, t. j. v poslední den konkursní lhůty 26 do pense započítatelných let, tedy stejnou služ. dobu podle čl. IV. zák. 306/20 významnou. Pro volbu mezi oběmi žadatelkami musela tedy rozhodovati kvalifikace a tu má J-ová kvalifikaci velmi dobrou, B-ová pouze dobrou. Jmenováním Adély B. byl tedy porušen čl. IV. zák. 306 ex 20.
O stížnosti uvážil nss takto:
I. Když min. škol. rozhodnutím ze 4. února 1924 pro rozpor s článkem IV. zák. č. 306/20 zrušilo výnos zšr-y, schvalující presentaci Ludmily J., o kterémžto rozhodnutí byl měst. škol. výbor v Brně zpraven intimátem zšr-y z 9. února 1924, nepodal měst. škol. výbor do tohoto rozhodnutí min. ve lhůtě § 14 zák. o ss stížnost na nss. Výrok obsažený v cit. rozhodnutí min. škol., že totiž odporuje zákonu provedená a zšr-ou schválená presentace Ludmily J., který nabyl svým doručením stranám právní moci, setrval tedy v této právní moci a stal se neodstranitelným. Oním rozhodnutím min. škol. z 4. února 1924 byl tedy utvořen právní stav takový, že presentace Ludmily J., vykonaná měst. škol. výborem dne 28. června 1923 nebyla zšr-ou schválena; proto také zšr ve svém intimátu z 9. února 1924 vybídla měst. škol. výbor, aby do 14 dnů provedl jinou presentaci. Proti této výzvě měst. škol. výbor odvolání na min. škol. rovněž nepodal.
Za tohoto stavu věci zbývala tedy měst. škol. výboru, chtěl-li se vyhnouti následkům § 15 cit. zák., jediná cesta, totiž podati do 14 dnů jinou presentaci. Stížnost nyní ovšem tvrdí, že opětná presentace Ludm. J. z 23. února 1924 byla takovou »jinou« presentací, a to z důvodů, jak uvedeny shora sub 1; avšak neprávem:
Jak již uvedeno, byla pravoplatným rozhodnutím min. ze 4. února 1924 presentace Ludmily J. prohlášena za zákonu odporující. Proti tomuto pravoplatnému rozhodnutí bylo by snad bývalo lze domáhati se obnovy řízení ob noviter reperta nebo propter novam causam superve-nientem; stěžující si měst. škol. výbor však žádost za obnovu řízení nepodal; ostatně důvody uváděné při opětné presentaci Ludmily J., resp. nyní ve stížnosti, že totiž měst. škol. výbor teprve zjistil správné služ. stáří Adély B., nemohly by se vůbec státi podkladem obnovy řízení, poněvadž nejde o okolnosti, které by měst. škol. výbor nebyl mohl uvésti hned původně při prvé presentaci. Za tohoto stavu nelze tedy opětnou presentaci Ludmily J. z 23. února 1924 pokládati za jinou presentaci podle § 12 in fine cit. zák., resp. za jinou správnou presentaci ve smyslu pravoplatné výzvy učiněné k měst. škol. výboru ve výnosu zšr-y z 9. února 1924. Není tedy důvodná námitka uvedená shora sub 1. a 2. a byla zšr mocí práva devolučního podle § 15 cit. zák. oprávněna vykonati jmenování učitelky na ono místo o své újmě.
II. Proti způsobu, jak zšr práva devolučního použila, obrací se stížnost námitkou uvedenou shora sub 3. Nss shledal však, že stěžující si měst. škol. výbor k námitce takové není oprávněn.
Devoluce spočívá podle § 15 cit. zák. o právních svazcích učitelstva v tom, že zšr. vstoupí pro tento případ v práva presentátora. Jelikož v daném případě — jak rozvedeno shora sub I. — zšr právem užila práva devolučního, pozbyl stěžující si měst. výbor pro konkrétní případ obsazení svého presentačního práva, tedy práva spolupůsobiti jako presentátor při jmenování učitelky a nastoupila na jeho místo zšr. Pak ovšem není stěžující si měst. škol. výbor vůbec oprávněn zasahovati do volby nebo brániti se proti volbě osoby jmenované, jak zšr-ou byla provedena, poněvadž právo měst. škol. výboru, spolupůsobiti při výběru osoby, omezuje se na právo presentační a odpadá tedy zánikem presentačního práva.
Námitky proti volbě nově jmenované učitelské síly mohly by tedy v případě jmenování jure devolutionis vznášeti snad ostatní spoluuchazeči zejména tedy v daném případě Ludmila J., nikoliv však měst. škol. výbor (srovnej nál. Boh. 1422 adm.).

Citace:

č. 6105. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 696-698.