Č. 5751.

Pozemková reforma: I. Stpú nemůže žádost majitele zabraných lesů za vyloučení ze záboru podle § 11 záb. zák. loveckého domu, hájovny a části lesa zamítnouti jen z toho důvodu, že jde o enklávu uprostřed lesů vlastníkem nereklamovaných, a že stát, který lesy převezme,
potřebuje oněch budov k umístění lesního personálu. — II. Slouží pila na lesním panství »hospodaření na zabraných nemovitostech«?
(Nález ze dne 8. června 1926 č. 12.191.)

Prejudikatura: Boh. 1663, 3076 adm. aj.
Věc: František K. v V. (adv. Dr. B. Klob z Brna) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. R. Vyšín) stran nároku dle §§ 3 a) a 11 zák. záb.

Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje zčásti pro nezákonost, zčásti pro vady řízení.
Důvody: Podáním k zem. soudu pro věci civilní v Brně z 3. října
1924 uplatnil st-l svůj nárok dle § 11 záb. zák. na nemovitosti, jichž zamýšlené převzetí mu stpú výměrem ze dne 22. července 1924 oznámil, a mimo jiné žádal i za propuštění ploch čk. ... v R. i s příslušnými pozemky. Podáním z 2. prosince 1924 žádal pak st-l za vyloučení řady nemovitostí ze záboru dle § 3 a) záb. zák., a mimo jiné i parní pily v Š.
Po provedeném místním šetření za účasti st-lovy rozhodl stpú o žádostech st-lových v odpor braným výnosem, v němž: a) zamítl žádost za vyloučení pily v S., b) odepřel propustiti ze záboru podle prvé věty § 11 záb. zák. dle volby vlastníkovy hájovnu a lovecký dům v Ř. s částí lesa.
O stížnosti uvážil nss takto:
Ad a) Co do právního nazírání na právo volby vlastníkovy dle prvé věty § 11 záb. zák. není mezi stranami sporu, a shoduje se právní názor jejich s názorem, který projevil nss v nálezu Boh. 3076 adm., že totiž právo na volbu nemovitostí vlastníku v prvé větě § 11 záb. zák. dané omezeno jest nemožností jeho splnění se zřetelem na uskutečnění cílů poz. reformy, i že stpú může této volby vlastníkovy nedbáti jen tehdy, kdyby ji vlastník vykonal způsobem, který by uskutečnění zákona znemožňoval nebo neodůvodněně podstatně ztěžoval.
Takové podstatné stížení poz. reformy, i úmysl vlastníkův k němu směřující, spatřuje žal. úřad v tom, že vlastník reklamoval podle § 11 záb. zák. hájovnu i lovecký dům, tvořící enklávu uprostřed lesů vlastníkem nereklamovaných, že budovy ty pozbudou pro vlastníka významu, když lesy ony převezme s»tát, lesy pak vlastníku propuštěné jsou značně od nich vzdáleny, i že budov těch nutně třeba jest i na dále k umístění ochranného lesního personálu a k výkonu práva myslivosti v oněch lesích.
Po názoru nss-u nelze z těchto okolností dojíti k závěru, že by propuštěním oněch objektů bylo znemožněno, nebo podstatně ztíženo provedení poz. reformy, ani že vlastník objekty ty požadoval jen proto, aby provedení poz. reformy znemožnil, nebo podstatně ztížil. Vždyť okolnost, že budovy dosud sloužily k účelům, k nimž hodlá je použíti i stát, který lesy převezme, nejsou ještě důkazem pro to, že by výkon myslivosti a umístění ochranného lesního personálu v lesních komplexech o výměře 6000 ha bez těchto budov byly vůbec znemožněny, nebo bezdůvodně podstatně ztíženy, ani pro to, že by právě jen tyto budovy za daných poměrů skýtaly jedinou možnost, aby mohlo býti postaráno o dozor a výkon práva myslivosti v komplexu lesů tak značné rozlohy. Okolnost, že reklamované objekty jsou enklávou v ositatním majetku vlastníkem nereklamovaném, nemůže sama o sobě býti momentem právně relevantním, ježto nelze nahlédnouti, proč byla by znemožněna nebo podstatně ztížena poz. reforma na zabraném majetku jen proto, že se v něm
nachází cizí enkláva.
Ale pak nedospěl žal. úřad z uvedených premis k závěru logicky zdůvodněnému, a bylo proto nař. rozhodnutí v této části zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Ad b) Žal. úřad odepřel vyloučiti ze záboru podle § 3 a) záb. zák. pilu v S. proto, že pila ta určena jest výhradně a jedině ku zpracování dřeva (rozřezávání klád na prkna a šindel), dodávaného do tohoto podniku jen ze zabraných lesů žadatele, a že tudíž tento objekt slouží hospodaření na zabraném majetku. Ježto žal. úřad opřel zamítavé stanovisko své jen o nedostatek tohoto předpokladu, nemohl nss podrobiti zkoumání svému stížnost, pokud dovozuje, že pila jest právně i hospodářsky samostatná, a mohl obírati se jen námitkami, brojícími proti názoru žal.
úřadu, že pila slouží hospodaření na majetku zabraném.
Význam slov § 3 a) záb. zák. »slouží hospodaření na zabraných nemovitostech« vyložil nss ve svém nálezu Boh. 1663 adm. v ten smysl, že hospodařením na zabraných nemovitostech rozuměti jest veškerou činnost, nesoucí se k dobytí přirozených plodů z půdy a k zpracování jich na tolik, aby se staly odbytelnými, při tom však nepřestaly býti ještě produktem zemědělským, a nestaly se běžným výrobkem průmyslovým.
Stížnost nepopírá, že by na pile té nebylo zpracováno dříví ze zabraných lesů st-lových, namítá však, že pila ta má charakter podniku průmyslového, v němž se dříví zpracuje na výrobky průmyslové.
V řízení správním bylo zjištěno, že se na pile té řeže dříví na prkna a šindel, a že se v ní vyrábějí bedny. Podle toho, co s hora uvedeno, rozhodným jest pro otázku, slouží-li reklamovaný podnik hospodaření na majetku zabraném, charakter výrobků jím zpracovaných. Žal. úřad však
touto otázkou se nezabýval, nezkoumal, nejsou-li výrobky pily již běžným výrobkem průmyslovým, nýbrž vyslovil, že pila slouží hospodaření na zabraných nemovitostech již proto, že se na ní zpracuje dříví ze zabraných lesů vlastníkových. Názor ten odporuje zákonu, a bylo proto
nař. rozhodnutí v této části zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5751. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 53-55.