Č. 6135.

Učitelstvo. — Obecní zaměstnanci: Do jaké kategorie obecních zaměstnanců patří učitelka obecní školy mateřské?
Nález ze dne 10. prosince 1926 č. 445.)
Věc: Marie B. v P. proti zemské správní komisi v Opavě stran přeložení na trvalý odpočinek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Nař. výnosem rozhodla zsk pro Slezsko v pořadí instancí ve sporu mezi stěžující si učitelkou měst. školy mateřské v P. a obcí P. stran přeložení na trvalý odpočinek, jehož se st-lka dožadovala a jež jí úřad odepřel.
Maje rozhodovati o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, musil nss nejprve z úřední povinnosti zkoumati, zdali samosprávné úřady k meritornímu rozhodování sporu byly vůbec příslušny, a dospěl po této stránce k závěru zápornému, a to na základě těchto úvah:
St-lka byla usnesením ob. zastupitelstva v P. z 21. září 1912 ustanovena def. učitelkou české školy mateřské obce P. Nabývá všech práv přiznaných obecním podúředníkům služ. řádem pro úředníky a zřízence obce P., schváleného ve schůzi ob. zastupitelstva z 19. prosince 1911 a béře na sebe všeobecnou povinnost tohoto služ. řádu. Dále béře na sebe povinnost obstarávati vyučování na mateřské školce po rozumu příslušných instrukcí. Služné bude pobírati jako obecní podúředníci. V písemné »služ. smlouvě« později, t. j. dne 31. srpna 1920 sepsané, uvádí se dále, že se st-lce vyměřuje základní služné po rozumu usnesení ob. zastupitelstva z 28. ledna 1920 podle VI. třídy platové stupnice pro státní podúředníky ve smyslu zák. č. 541/1919 v určité výši i s přídavky; základní služné jakož i ostatní požitky zvyšují se jí podle stupnice platové, platné pro státní zaměstnance, náležející do kategorie podúředníků ve smyslu cit. zák., jenž tvoří integrující část smlouvy, což platí i o svrchu zmíněném služ. řádu a o pens. řádu, schváleném usnesením ob. zastupitelstva z 19. prosince 1911. Z uvedeného je zřejmo, že st-lka byla takto dosazena v právní posici městské podúřednice.
»Služ. řád pro úředníky a zřízence obce P.«, schválený ve schůzi tamního ob. zastupitelstva z 19. prosince 1911, rozděluje veškery trvale ustanovené zaměstnance obecní na dvě skupiny: úředníky a »sluhy« (čl. I.), kteréžto poslednější označuje též za »zřízence« a to v článku I. promiscue, taktéž v II. oddílu §§ech 1. a 2., v ostatních ustanoveních, kde se o nich normuje (čl. II., VI., §§ 1, 4, 7, 8 až 23, 26, 27, 29, 35, 37, 38, 40 a 41) jen za »zřízence«. O kategorii »podúředníků« se zmíněný služ. řád výslovně nezmiňuje. I jest právní otázkou, již dlužno tuto zodpověděti, které z obou skupin úředníků a zřízenců (sluhů) součástí jsou podúředníci obce P., speciálně st-lka. Při tom sluší přihlédnouti k tomu, že čsl. zákonodárství t. zv. podúředníky veskrze rozlišuje přesně od úředníků a staví je na roveň zřízencům: zejména předpisy platné pro službu státní rozeznávají v kategorii »zřízenců« dvě třídy: sluhy (zřízence) a podúředníky (srovnej nál. Boh. 5597 adm.). Přihlédne-li se pak ještě k tomu, že svrchu cit. služební řád obce P. nemá speciálního předpisu, stavícího obecní podúředníky výslovně na roveň obecním úředníkům, a že naopak — jak svrchu uvedeno — byla st-lka výslovně dosazena za modality, že se jí zjednává zcela obdobné postavení, jaké sluší podúředníkům VI. platové stupnice, tedy postavení naprosto odlišné a nesrovnatelné s postavením státních úředníků, kteří jsou zařaděni do platových tříd a stupňů od toho úplně rozdílných, nelze než vztáhnouti ustanovení zákona o zřízeních při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ze 17. prosince 1919 č. 16 Sb. ex 1920 též na podúřednický poměr st-lčin. Podle § 24 cit. zák. však rozhodují se spory o služ. příjmy, výslužné zřízence a zaopatř. požitky vdov a sirotků, jakož i ostatní spory vzešlé ze služ. poměrů pořadem soudním.
Podle toho nebyly tedy samosprávné úřady v případu, o nějž běží, příslušny rozhodovati o sporu st-lčinu s obcí. Jestliže zsk přes to, místo aby rozhodnutí nižší instance samosprávné zrušila pro inkompetenci, přezkoumávala je v pořadu instančním věcně, je rozhodnutí její nezákonné.

Citace:

č. 6135. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 746-748.