Č. 5880.

Obecní volby: K praxi postupu při volbě obecního starosty a náměstků.
(Nález ze dne 20. září 1926 č. 18846).
Prejudikatura: Boh. 4179, 5220 adm. a j.
Věc: Dr. Eugen R. a Robert K. v B. proti župnímu úřadu v Košicích o volbu obecního starosty a náměstků.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné. Důvody: Proti volbě obecního starosty, náměstků a rady, konané v B. dne 18. listopadu 1924, podali námitky Dr. Eugen R., pak Robert K. a společníci. V obojích těchto námitkách bylo uplatňováno jako nezákonnost, že se volba starosty konala z plena, ačkoliv strany 1. židovská obchodní a občanská, 2. komunistická, 3. židovská národní, které čítají dohromady 10 členů, oznámily, že se k volbě sdružují a že činí nárok na místo druhého náměstka. Kromě toho námitky Roberta K. a spol. vytýkaly nevolitelnost Dra G. proto, že již po 13 let dluhuje městu nájemné z lázní, že jest dlužen i městské daně, poplatky a přirážky, o jichž zaplacení byl již vícekráte upomínán a byla proti němu asi pro 54000 K exekuce provedena.
Nař. rozhodnutím byly tyto námitky zamítnuty jako bezdůvodné. — — — —
O stížnostech do tohoto rozhodnutí podaných uvažoval nss takto:
Obě stížnosti setrvávají na námitce ohledně postupu při volbě a nedbání toho, že 3 skupiny se k volbě sdružily. Stížnost Roberta K. trvá kromě toho na námitce nevolitelnosti Dra G. — —
Prvou námitkou vytýká stížnost nesprávné použití § 62 ob. ř. vol. Nesporno jest, že tři svrchu zmíněné strany čítající dohromady 10 členů před volbou prohlásily, že se sdružují a že jako menšina mající 1/4 členů ob. zastupitelstva činily nárok na úřad druhého náměstka. Předseda vol. komise vyzval na to jednotlivé členy dotyčných vol. skupin, aby se ve věci vyjádřili, načež ze členů židovské národní skupiny Isak W. odvolal svůj podpis na písemném prohlášení a spolu s druhým členem téže skupiny Herschem W. G. vyslovil se v tom směru, že souhlas svůj ke sdružení se dotyčných skupin neudělují. Na to se vol. komise usnesla, že přihlašující se menšině nárok na druhého náměstka nepřiznává, poněvadž nadpoloviční většina židovské národní skupiny se sdružením nesouhlasí a ostatní skupiny nečítají dohromady 1/4 členů zastupitelstva. Následkem tohoto rozhodnutí vol. komise starosta a první i druhý náměstek byli voleni všemi členy ob. zastupitelstva.
Tomuto postupu vytýkají stížnosti nezákonnost, poněvadž prý předseda vol. komise neměl právo, aby po prohlášení stran, že se sdružují a nárok na místo náměstka vznášejí, tázal se jednotlivých členů, zdali na sdružení trvají. § 62 ob. ř. vol. neobsahuje sice positivního předpisu o tom, zdali a jakým způsobem se má nebo může vol. komise, která jedná a se vyjadřuje ústy svého předsedy, přesvědčiti o tom, zdali prohlášení o sdružení stran shoduje se s vůlí členů těchto stran. Avšak z toho, že vol. komise řídí volbu (§ 60 odst. 1.) a že tedy jest její povinností dbáti toho, aby při volbě zachovány byly nejen předpisy vol. řádu, nýbrž také, aby nebyla porušena svoboda a čistota volby, nutno jest vol. komisi přiznati právo, aby dbala toho, aby byla skutečná vůle stran, jež nějaké prohlášení činí, spolehlivě zjištěna; proto musí komise přihlížeti i k projevům jednotlivých členů skupiny, zejména lze-li za to míti, že někteří členové skupiny s mluvčím, jenž projev přednáší, nebo s podaným prohlášením písemným nesouhlasí. Nelze proto shledati nezákonnost v tom, když předseda vol. komise dotazem od muže k muži zjišťoval, zdali skupiny své sdružení ohlásivší mají srovnalou vůli s předneseným i písemně projeveným prohlášením, nebo zdali prohlášení, které tu jest, béře se zpět, nebo jakkoliv mění. Když pak, což opět není mezi stranami sporno, ze tříčlenné skupiny národně židovské dva členové dali odpověď zápornou, pak — ať již se počítá jen s těmito dvěma členy, nebo s celou skupinou, z níž většina se prohlásila proti sdružení — nezůstalo v žádném případě ve sdružených skupinách ani 9 členů, kteří by tvořili čtvrtinu členů, t. j. menšinu k nároku na místo druhého náměstka oprávněnou a pak nastal případ v posl. odst. § 62 ob. ř. vol. uvedený, že totiž volbu ob. starosty a jeho náměstků jest konati způsobem v § 61 nařízeným, to jest z celého sboru.
Stížnost uvádí, že Isak W. nemohl platně odvolati svůj písemný souhlas, poněvadž jako člen strany musí poslouchati, nebo ze strany vystoupiti, a z toho hledí dovoditi, že jeho od prohlášení skupiny odchylného projevu neměla vol. komise dbáti.
Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti. Jestliže snad disciplina stranická zapovídá členu strany takovýto počin, nezakazuje mu jej ob. řád vol., který naopak chrání jeho voličskou svobodu proti jakýmkoli nátlakům z vnějška. Nelze proto shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad námitku st-lů uplatňovanou z § 62 ob. ř. vol. jako bezdůvodnou zamítl.
Pokud jde o námitku, že při volbě starosty, náměstsků a obecní rady zvolen byl Jonáš G., ač byl nevolitelným dle § 5 bodu 3 ob. ř. vol., shledal nss, že námitka tato jest bezdůvodná.
V daném případě šlo o doplňovací volby starosty, jeho náměstků a event. i obecní rady následkem úmrtí starosty. Již z toho jest patrno, že tu bylo platně zvolené obecní zastupitelstvo, neboť jinak by nemohlo býti konstituováno (§ 59 ob. ř. vol.). Po pravoplatné volbě ob. zastupitelstva nelze však uplatňovati v námitkách proti volbě ob. starosty a náměstků, že zvolený jest a byl již v době volby ob. zast. nevolitelný. Tento názor vyslovil a podrobně odůvodnil nss již ve svých nál. Boh. 4179 a 5220 adm.
Mohl tudíž a také měl žal. úřad námitku nevolitelnosti Jonáše G. odmítnouti a nepotřeboval se pouštěti do posuzování jejího meritorního obsahu. Zamítl-li ji tudíž z důvodů meritorních, neporušil tím nikterak práva st-lů.

Citace:

č. 5880. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 293-295.