Č. 6132.

Policejní právo trestní: O skutkové podstatě přestupku § 49 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z., (jednajícího o tom, že značky a označovací známky automobilů mají býti v dobrém stavu a dobře čitelné).
(Nález ze dne 9. prosince 1926 č. 25559.)
Věc: Antonín P. v P. proti zemské správě politické v Praze o přestupek předpisů o automobilech.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem osp-é v K. byl st-l uznán vinným přestupkem §u 49 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z., jehož se dopustil tím, že jel 28. ledna 1925 odpoledne po silnici obcí St. s lehkým nákladním automobilem a značku na přední straně automobilu neměl vůbec čitelnou; byl proto odsouzen v základě §u 55 cit. nařízení dle min. nař. ze 30. září 1857 č. 198 k pokutě 30 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 48 hodin. Nař. rozhodnutím nebylo odvolání vyhověno, ježto jest zjištěna skutková povaha přestupku st-li za vinu kladeného.
Nss o stížnosti uvážil takto:
Dle §u 49 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z. »mají býti značky a označovací známky na jízdních silostrojích udržovány v dobrém stavu a dobře čitelné; za jízdy nesmějí býti ani zcela, ani částečně zakrývány a třeba-li toho, mají býti očisťovány za jízdy často od prachu a silničního bláta«.
Trestní výrok zakládá se na oznámení dvou službu konajících četnických strážmistrů, že automobil st-lův při jízdě obcí St. nebyl na přední straně opatřen číslem, resp., že značka na přední straně automobilu nebyla vůbec viditelná. St-l namítá proti rozhodnutí obou správních úřadů nezákonnost z důvodu, že vychází z nesprávného výkladu min. nař.; zákon nepřikazuje, aby byly značky stále očisťovány — jak úřad mylně předpokládá, mají býti pouze udržovány v dobrém stavu a je-li toho třeba, mají býti očisťovány za jízdy často od prachu a silničního bláta; st-l za oné jízdy několikráte značku očistil, při deštivém počasí však byla patrně po několika minutách jízdy přední značka opět postříkána; kdyby měla značka stále a stále býti čištěna, stala by se jízda automobilem vůbec nemožnou a jest prý zřejmo, že nařízení nemělo v úmyslu automobilistům naříditi, že musí stále a stále za jízdy značky čistiti. První stolice nepátrala po tom, zda st-l za jízdy značku často očisťoval a druhá stolice na ospravedlňující důvody v odvolání uvedené vůbec nereagovala a nenařídila konati šetření, zda st-l značku čistil, ani jaké bylo počasí.
Nss stížnost neshledal důvodnou. Dle předpisu §u 49 nařízení č. 81 z roku 1910 mají býti značky a rozeznávací znamení na jízdních silostrojích udržovány v dobrém stavu a dobře čitelné. Třeba-li toho, mají býti očisťovány za jízdy často od prachu a silničního bláta. Tímto kategorickým předpisem je uživateli silostroje uložena povinnost postarati se o to, aby značky byly vždy čitelné, a to výslovně i tenkráte, když následkem zvláštních okolností — blátivosti cesty — jest k tomu účelu třeba, aby značky i za jízdy byly často očisťovány. Skutková podstata přestupku tohoto předpisu jest tedy dána, neučinil-li uživatel silostroje opatření takové, aby značky zůstaly stále čitelné.
V daném případě oznámili četníci, že automobil st-lův nebyl na přední straně opatřen značkou, resp. jak se praví ve druhé zprávě, že značka nebyla vůbec viditelná. V těchto zprávách měl žal. úřad stejně jako úřad první stolice po názoru soudu dostatečný základ pro závěr, že st-l opomenul učiniti takové opatření, jaké mu cit. nařízení ukládá, to jest značky čistiti tak často jak se zřetelem k stavu cesty bylo třeba, aby značky zůstaly čitelné.

Citace:

č. 6132. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 743-744.