Č. 5990.

Vojenské věci: Kdy má býv. gážista rak.-uh. armády, převzatý v čsl. republice do výslužby, nárok na zvýšení zaopatřovacích požitků podle zák. č. 288/24?
(Nález ze dne 23. října 1926 č. 20233.)
Věc: Viktor T. v S. proti ministerstvu národní obrany stran úpravy výslužného dle zákona 288/24.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — —
Podle §§ 97, 98 a 100 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. mají gážisté z povolání býv. armády rak.-uh., kteří byli do čsl. armády převzati jako gážisté ve výslužbě, ale v ní služby v § 100 odst. 1 blíže kvalifikované nekonali, nárok na zaopatř. požitky jen v mezích ustanovení § 2 nebo 5 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb. Podle § 2 posléz cit. zákona přísluší nárok na zaopatř. požitky řečeným gážistům, jestliže nebyli do čsl. činné služby vojenské převzati (za dalších tam též uvedených podmínek), aniž je třeba, aby prokázali nezpůsobilost k dalšímu vykonávání činné služby. Podle § 5 poskytne čsl. republika zaopatř. požitky osobám, kterým byly požitky ty přiznány již státem bývalým.
St-li byly zaopatř. požitky přiznány výnosem z 29. července 1922 bez označení zákonného místa, na jehož podkladě se tak stalo. Avšak nemohlo se tak státi podle § 5 zákona č. 194/1920, neboť st-l konal až do zániku býv. armády službu činnou, aniž byl státem bývalým do výslužby přeložen, nýbrž jedině podle § 2, poněvadž st-l nebyl převzat do čsl. činné služby vojenské, nýbrž do výslužby.
Nař. rozhodnutím byla st-li, jak řečeno, odepřena úprava zaopatř. požitků dle zák. z 22. prosince 1924 č. 288 Sb. z důvodu, že nevyhovuje podmínkám § 10, aniž bylo blíže uvedeno, kterým z podmínek těch st-l nevyhovuje.
§ 10 cit. zákona stanovil, že na zaopatř. požitky upravené tímto zákonem nemají nároku jednak vojenští gážisté z povolání býv. rak.- uh. armády, kteří byli převzati podle ustanovení § 2 zák. č. 194/1920 ve své hodnosti do výslužby bez superarbitračního řízení a v den tohoto převzetí se nedožili 60. roku věku nebo neměli 40 služ. let započítatelných (odst. 1), jednak býv. vojenští gážisté rak.-uh. armády z povolání, kteří byli dne 28. října 1918 v činné službě nebo ve výslužbě a jimž byly zaopatř. požitky přiznány podle § 2 a 5 zák. č. 194/1920, avšak bez ponechání jejich býv. voj. hodnosti, resp. kteří byli po svém převzetí do výslužby této hodnosti dodatečně zbaveni (odst. 2).
St-l byl, jak shora uvedeno, v býv. armádě vojenským gážistou z povolání, byl ve své hodnosti setníka (kapitána) do čsl. armády převzat do výslužby a nebyl této hodnosti dodatečně zbaven, vztahuje se tedy na něho odst. 1. a nikoli odst. 2 § 10 a, poněvadž se narodil r. 1885 a odveden byl teprve roku 1901, může býti důvodem nař. rozhodnutí jen okolnost, že byl převzat do výslužby bez superarbitračního řízení.
St-l namítá, že byl do výslužby převzat na základě superarbitračního řízení, poněvadž se v květnu 1919 hlásil u superarbitrační komise v Linci k superarbitraci a byl touto komisí prohlášen za invalidu a ještě v květnu 1919 přeložen do výslužby. Tato námitka není důvodná.
St-l byl do výslužby převzat, jak řečeno dle § 2 zák. č. 194/1920, jenž připouští toto převzetí a přiznání zaopatř. požitků bez průkazu služební nezpůsobilosti, a byl takto převzat bez odvolání se na jeho nezpůsobilost k dalšímu konání činné služby vojenské, zjištěnou superarbitračním řízením v republice rak., kteréž řízení jako vůbec veškerá superarbitrační řízení a přeložení do výslužby, provedená po 28. říjnu 1918 orgánem jakýmkoliv mimo příslušné čsl. orgány, nejsou pro čsl. vojenskou správu závazná a jsou pro posouzení sporného nároku proti čsl. státu irelevantní.

Citace:

č. 5990. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 490-491.