Č. 5800.

Zábor budov k veř. účelům: K výkladu obratu »pokud není vhodných místností« v § 1 zák. č. 304/1921.
(Nález ze dne 18. června 1926 č. 12.931.)
Prejudikatura: Boh. 1491, 1937 adm. a j.
Věc: Dr. Viktor K. v B. proti ministerstvu veřejných prací stran záboru budovy pro veřejné účely.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lovo z výměru zsp-é v Praze, kterýmž zabrán byl podle zák. č. 304/1921
st-lův dům čp. ... pro účely veřejné a to pro účely pošt. úřadu.
Pojednávaje o stížnosti, vycházel nss z těchto úvah:
St-l namítá, že zabrání jeho domu bylo po zákonu nepřípustno, poněvadž v době záboru byly v B. jiné volné místnosti, vhodné pro tento účel.
Tu dlužno především poukázati na to, že nss ve své judikatuře zastává stanovisko, že úvodním slovům § 1 zák. č. 304/21: »pokud není vhodných místností« rozuměti jest tak, že zabrání jest nepřípustno jen tam, kde veř. účel, o nějž jde, má již sám vhodné místnosti k disposici, kde tedy zabrání cizích místností pro něj není již třeba. Tento názor vysloven zejména v nál. Boh. 1491 a a 1937 adm. Z toho by tedy vyplývalo, že v daném případě nebyl úřad vůbec povinen zkoumati, zda v obci jsou jiné vhodné místnosti, v nichž mohl by se pošt. úřad umístiti, aniž bylo třeba sáhnouti k vyvlastnění.
V daném případě se ovšem žal. úřad na toto stanovisko nepostavil, nýbrž zákonný předpoklad vhodnosti posuzoval i vzhledem k oněm místnostem, o nichž st-l tvrdil, že by se v nich pošt. úřad umístiti mohl.
Avšak ani s tohoto hlediska neshledal nss, že by nař. rozhodnutí trpělo nějakou nezákonností nebo podstatnou vadou. — — — —
St-l namítá, že v době záboru byly ve vile čp. ... vhodné volné místnosti. Žal. úřad připustil, že ve vile této jsou místnosti, jež rozlohou a stav. uspořádáním by se hodily pro umístění pošt. úřadu, popřel však, že by místnosti tyto byly vhodny pro umístění tohoto úřadu, poněvadž vila ta neleží ve střední části města a proto jest poloha její pro umístění poštovního úřadu nevhodna. St-l proti tomuto odůvodnění žal. úřadu namítá předem, že při posuzování vhodnosti místností ve smyslu § 1 cit. zák. nelze přihlížeti k poloze jejich a dovozuje tento svůj názor jednak z toho, že zákon sám se o poloze vůbec nezmiňuje, jednak, že nutno jej vykládati restriktivně, poněvadž jde o zákon výjimečný, zasahující do zákonem chráněné nedotknutelnosti soukromého vlastnictví.
S názorem tímto souhlasiti nelze. Z okolnosti, že zákon o vhodnosti polohy se nezmiňuje, nevyplývá pro posouzení sporné otázky ještě ničeho. Širokým výrazem »vhodné místnosti« rozuměti jest takovou kvalifikaci místností, aby v nich zařízení, sloužící veř. účelu, mohlo býti umístěno takovým způsobem, aby tomuto svému veř. účelu plně vyhovovalo. Plyne již z povahy věci, že nelze pojem ten restringovati pouze na rozlohu plošnou a na stavební uspořádání. Půjde-li o umístění na př. veř. ústavu zdravotního neb vzdělávacího, nelze přece o tom pochybovati, že ke vhodnosti bude třeba, aby místnosti ty měly dostatek světla, aby nebyly v poloze zdravotně závadné nebo v poloze, kde hluk sousedstva na př. továren by plnění onoho veř. účelu rušil. Podobně bude tomu u celé řady jiných zařízení, sledujících plnění úkolů veřejných. Je tedy zřejmo, že z pojmu »vhodnosti« jiných místností nelze zásadně vylučovati ani ohled na vhodnost polohy.

Citace:

č. 5800. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 140-141.