Č. 6179.

Zajištění bytu: * Podle § 13. zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 lze zajistiti toliko byt, jejž státní zaměstnanec v rozhodné době obýval jako nájemník a nikoli jako podnájemník.
(Nález ze dne 22. prosince 1926 č. 25949). Věc: Anna K. v P. a spol. proti zemské správě politické v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem z 4. srpna 1926 zajistila zsp v Praze na základě § 13 zák. č. 225/22, ve znění zák. č. 87/23, v domě st-lů byt pro státního zaměstnance Josefa K. V důvodech uvedeno, že byt byl obýván 19. srpna 1922 státním zaměstnancem Janem Ž., který byl služebně přeložen do jiné obce; dle šetření nebyla z bytu dána dosud výpověď, a námitky uplatňované nebyly shledány důvodnými. — — — —
O stížnosti nss uvážil: — — —
St-lé namítají, že zajištění bytu brání okolnost, že státní zaměstnanec, o jehož byt jde, neobýval bytu toho na základě nájemního poměru, založeného mezi ním a vlastníky domu, nýbrž že používal bytu jako podnájemník Karoliny K. Žal. úřad vyslovil, že k námitce té nelze přihlížeti, ježto podmínkou pro zajištění bytu dle § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 je jedině, že byt byl 19. srpna 1922 obýván státním zaměstnancem, což zde bylo prokázáno.
Nss názoru toho nesdílí.
Paragraf 13 cit. zák. váže přípustnost zajištění bytu na 3 podmínky, totiž, že jde o byt, obývaný 19. srpna 1922 státním zaměstnancem, že byt se uprázdní jeho služ. přeložením do obce jiné a konečně, že zajišťovací opatření bylo vlastníku domu neb jeho zástupci doručeno dříve, než obdržel výpověď z bytu. Zákon mluví v první větě 1. odstavce § 13 o vlastníku domu nebo jeho zástupci, v druhé větě téhož odstavce o nájemní smlouvě, v 3. odstavci ukládá pak zákon úřadu povinnost, aby v určité lhůtě označil vlastníku domu neb jeho zástupci onoho státního zaměstnance, jemuž smí býti byt pronajat a s kterým tedy vlastník domu je povinen uzavříti nájemní smlouvu, a ukládá státnímu zaměstnanci povinnost, aby vlastníku domu oznámil, že byt přijímá. Zákon na žádném místě nemluví o majetníku bytu.
Ze všech ustanovení těch tedy plyne, že lze zajištění vysloviti jen proti vlastníku domu, který pak musí uzavříti se stát. zaměstnancem, jemu označeným, nájemní smlouvu a že tedy lze zajistiti jen takové byty, které obývají státní zaměstnanci 19. srpna 1922 na základě nájemního poměru, založeného přímo mezi nimi a vlastníkem domu, nikoliv též byty, obývané státními zaměstnanci 19. srpna 1922 pouze v poměru podnájemním, ježto zajištění, jak uvedeno, působí jen proti vlastníku domu, nikoliv proti majiteli bytu.

Citace:

č. 6179. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 832-833.