Č. 5731.

Administrativní řízení (Podk. Rus): V administrativním řízení, v němž strana svéprávná a zletilá je zastoupena advokátem, lze výměry úřadu doručovati účinně též přímo do rukou strany.
(Nález ze dne 4. června 1926 č. 11.710.)
Věc: Ivan B. v Mukačevě proti župnímu úřadu v Mukačevě o zbavení úřadu.
Výrok: Stížnost se zamítá, jako bezdůvodná.

Důvody: Rozhodnutím městského notářského úřadu v Mukačevě ze 13. září 1924 zavedla městská notářská rada proti st—li, býv. městskému lesnímu hajnému na základě § 90 zák. čl. XXII : 1886 disc. řízení pro nedovolené zcizování svěřeného mu lesního majetku. St-l byl současně suspendován a omezen na 1/3 svého kmenového platu.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání z důvodů uvedených v rozhodnutí měst. notářského úřadu s tou změnou, že lesní personál župy berešské nepodléhá disc. řízení podle ustanovení zák. čl. XXII : 1886, nýbrž podle disc. předpisů schválených nařízením býv. uh. min. zeměď. z 12. ledna 1904 č. 105583/1903. V nař. rozhodnutí vyslovil pak žal. úřad dále, že ve smyslu § 38, odst. 1 bod b) a odst. 3 tohoto
nařízení trestá st-le zbavením úřadu. Konečně nařídil žal. úřad měst. notářskému úřadu v Mukačevě, aby bylo proti st-li učiněno ihned trestní oznámení a aby mu byly požitky dnem 1. listopadu 1924 zastaveny.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss následovně:
Stížnost vytýká jedině, že nař. rozhodnutí mělo býti doručeno nikoli do rukou st-le, nýbrž do rukou jeho vykázaného právního zástupce.
Z té okolnosti, že nař. rozhodnutí doručeno bylo do rukou st-le, který je dle lék. dobrozdání na duchu chorý, snaží se pak stížnost dovoditi, že okolnost ta zakládá podstatnou vadu řízení.
Na sporu je tedy pouze otázka, zda v adm. řízení, v němž strana zletilá a svéprávná — jakým je nesporně i st-l — jest zastoupena advokátem, lze — jak stížnost tvrdí — za »doručení« nějakého úředního aktu po právu pokládati jen doručení do rukou vykázaného advokáta, či zda i v takovém případě je právně účinným také doručení do rukou strany samé.
Stížnost necituje pro svoje stanovisko žádného předpisu práva.
Nss takové normy rovněž neshledal. Po názoru nss-u nelze předpis podobného obsahu zejména spatřovati ani v ustanovení § 3 nař. min. předsedy č. 4600/1902, vydaného k provedení §§ 25—30 zák. čl. XX : 1901, neboť v cit. paragrafu se pouze stanoví, že má-li strana právního zástupce, doručují se úřední akty do jeho rukou. Na nedodržení tohoto předpisu nestanoví se tam však žádná další sankce.
Není-li podobného předpisu, pak zajisté i v takovém případě, kde strana jest zastoupena advokátem, jest »platným doručením« i doručení úředního aktu do rukou strany samé. Úřad sice může vždy svoje úřední
akty doručiti do rukou vykázaného plnomocníka, ale nezakládá podstatnou vadu řízení, doručí-li úřad svůj akt přímo straně samé.
Poněvadž pak stížnost jiných námitek nevznáší, bylo ji zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 5731. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 13-14.