Č. 6025.

Mimořádná opatření. — Policejní právo trestní: Přijetí kauce v cizozemských platidlech bankou, která k obchodu s cizozemskými valutami oprávněna není, zakládá skutkovou povahu přestupku podle § 2 vl. nař. 644/1919.
(Nález ze dne 4. listopadu 1926 č. 22055 )
Věc: Zikmund G. v B. proti civilní správě Podkarpatské Rusi o přestupek nedovoleného obchodování s cizími valutami.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozsudkem policejního komisařství v Beregsázu z 27. března 1924 byl st-l Zikmund G. uznán vinným přestupkem § 2 vl. nař. č. 644 ex 1919, jehož se dopustil tím, že koncem roku 1921 přijal jako ředitel banky B. 100 dolarů kauce, složených Samuelem K. k zajištění řádného splnění převzatých závazků ze smlouvy pachtovní a měl je v uschování až do dne zabavení, aniž měla banka povolení podle § 2 nař. 644/1919, a odsouzen podle § 21 cit. nař. k trestu peněžité pokuty 500 Kč. Současně prohlášeny zabavené valuty za propadlé ve prospěch státu.
Rozsudkem županského úřadu v Mukačevě z 12. června 1924 bylo odvolání st-lovo zamítnuto a rozsudek I. stolice potvrzen.
Nař. rozhodnutím bylo rovněž i další odvolání st-lovo zamítnuto a potvrzen odsuzující rozsudek instance prvé.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss takto: — — — —
St-l namítá, že v pouhém přijetí kauce v cizozemské měně nelze spatřovati zakázaný obchod s cizozemskými platidly, o němž mluví § 3 vl. nař. č. 644 ex 1919, neboť třeba prý rozlišovati mezi právním pojmem »kauce« a »zástavy«. Nss nemohl v tom stížnosti dáti za pravdu.
Zřízení kauce jest podle ustáleného právního pojímání soukromoprávním jednáním, jímž se určitému již existujícímu právnímu závazku zajišťuje větší jistota, ať již usnadněním jeho budoucího uplatňování (kauce verbální), nebo usnadněním jeho budoucího dobývání (kauce reální). Pod tento poslední pojem kauce reální možno jest zařaditi instituci rukojemství, zástavy (ručení nebo hypothekární) a sekvestraci. Nelze proto uznati, že by zřízení kauce a zřízení »zástavy« byly právní pojmy se vylučující, když, jak bylo vyloženo, kauce bývá zřizována právě také zřízením (ruční) zástavy.
A právě tak bylo tomu i v daném případě. St-l sám doznal v protokole ze 27. března 1924, že jako ředitel banky přijal od Samuela K. 100 dolarů, které jmenovaný složil u banky jako kauci ke krytí event. škod, jež by vzešly z pachtovní smlouvy o velkostatek bance patřící, tedy k zajištění příštího splnění převzatých smluvních závazků. V tom však právě tkví podstata právního jednání o zřízení zástavy.
Poněvadž pak podle § 2 cit. vl. nař. smějí jen určité tam vyjmenované banky — mezi nimiž banka B. není — v území této republiky cizozemská platidla volně kupovati, směnovati, v zástavu bráti, nebo na úvěr získávati, dlužno v každém takovémto jednání, tedy také v přijetí cizozemských platidel v zástavu, pokud není subjektem cizí platidla přijímajícím banka, která podle tohoto § k tomu jest oprávněna, spatřovati zakázaný obchod s cizozemskými platidly, jak o něm mluví § následující onoho vl. nař.
Jestliže za tohoto stavu věci a práva žal. úřad uznal st-le, který svoji trestní zodpovědnost jako ředitel shora zmíněné banky za čin za vinu mu kladený nepopírá, vinným přestupkem § 21 cit. vl. nař. a odsoudil ho k trestu, který nepřesahuje meze zákonem vymezené, nelze ve výroku tom spatřovati porušení zákona.

Citace:

č. 6025. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 556-557.