Č. 5902.

Pozemková reforma: I. Kdy je a kdy není zapotřebí souhlasu stpú-u k tomu, aby v pozemkových knihách byla stran nemovitostí provedena opatření vyplývající z odevzdací listiny dědické? —
II. Na jaké podmínky může stpú svoje svolení vázati?
(Nález ze dne 25. září 1926 č. 19136).
Věc: Antonín D., Eupen D. a nezletilý Oskar Antonín D., zastoupený poručnicí Edeltrudou D. proti státnímu pozemkovému úřadu (Ing. J. U. Dr. Jos. Horák) stran schválení odevzdací listiny.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud uděluje zásadní souhlas za předpokladů uvedených pod č. 1 až 7, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Odevzdací listinou zem. soudu pro civ. věci v Brně z 31. prosince 1923 byla pozůstalost po Antonínu D., dne 6. srpna 1921 zemřelém, na základě závěti z 21. prosince 1917 a dovětku z 30. listopadu 1918 odevzdána Antonínu D., Eugenu D. a nezletilému Oskaru Antonínu D., každému jednou třetinou, a vysloveno, že na základě této odevzdací listiny může býti vloženo na velkostatek zvaný S. ve vložce zemských desk č. 446 a na velkostatek zvaný Ch. ve vložce zemských desk č. 445 a konečně na rustikalie v odevzdací listině vyjmenované 1. právo vlastnické pro nezletilého Oskara Antonína D., 2. vklad, pokud se týče poznámka a) fideikomisární substituce pro nejstaršího syna Oskara D., b) doživotního práva užívání a správy pro Antonína D., c) opatření pro případ zcizení velkostatku ve prospěch Antonína D., Eugena D., resp. jejich synů dle stáří, d) substituce ve prospěch Antonína D. v případě, kdyby nezletilý Oskar Antonín D. zemřel, nedosáhnuv zletilosti.
Usnesením z 13. ledna 1925 vyzval zem. soud pro obč. věci v Brně dědice, aby si vymohli souhlas stpú-u ke knihovnímu vtělení odevzdací listiny.
Žádostí z 9. února 1925 žádala pozůstalost po Antonínu D., aby odevzdací listina byla schválena. Stpú rozhodnutím z 13. června 1925 oznámil pozůstalosti po Antonínu D., že nečiní zásadních námitek proti odevzdání zabraných nemovitostí, náležejících do pozůstalosti po zemřelém Antonínu D. a proti zatížení těchto nemovitostí dalšími břemeny dle odevzdací listiny z 31. prosince 1923 za těchto předpokladů: 1. Odevzdané nemovitosti zůstávají i nadále zabrány státem dle zák. záb. a příslušná poznámka, pokud zábor není v některých vložkách vyznačen, bude knihovně provedena nejpozději se vkladem práva vlastnického pro nabývajícího dědice; 2. stát jest oprávněn převzíti zavázané nemovitosti bez ohledu na výši zatížení za náhradu stanovenou v zákoně náhr.; 3. nabyvatel vstoupí výslovně do všech smluv pachtovních a nájemních, případně závazků, jež zcizitelé převzali vůči stpú-u, pokud od nich stpú výslovně neupustí; nabyvatelé prohlásí, že se podrobují intencím § 50 a) novely k zák. náhr., pokud jde o zadávání půdy do pachtu; 4. nabyvatel vydá vlastnoruční prohlášení, že jest mu známo, že vůči státu za cenu přejímací platí jedině ceny dle zák. náhr. bez ohledu na ujednanou cenu trhovou; 5. převodem souboru ničeho se nemění na služ. poměrech akt. i pens. zaměstnanců neb darů z milosti; za účelem účelného a řádného vyřešení zaměstnanecké otázky ve smyslu § 75 náhr. zák. a vl. nař. z 21. října 1922 čís. 305 Sb. předloží strana přesný seznam zaměstnanců, z něhož by byl zřejmý způsob a doba jejich zaměstnání, výše služby, pense, darů z milosti v hotovosti i v naturálních požitcích s udáním zatížení jich. Stpú zjistí správnost údajů srovnáním s doklady, jež strana předloží, případně vyšetřením na místě samém za účasti stran a zájemníků a stanoví, zda a jakým způsobem má býti postaráno o zajištění jejich nároků. Kupující se zaváže, že převzaté zaměstnance nepropustí bez závažných důvodů, jež uvedeny jsou v § 8 ad 4. směrnic pro úpravu pracovních a mezdních poměrů zemědělského dělnictva pro rok 1923 a pokud jde o úřednictvo bez závažných příčin uvedených v zákoně č. 9 ř. z. z roku 1914 a převezme jako dluh veškeré jakékoliv závazky na služ. poměru se zakládající a zcizitelé proti jeho zaměstnancům vížící; 6. předloženo bude osvědčení, zda a jakým způsobem zaplacena, resp. zajištěna byla dávka z majetku a z přírůstku na majetku; 7. předložen bude průkaz o zaplacení hektarového příspěvku. K předložení dokladů v tomto rozhodnutí uvedených stanovena lhůta do 2 měsíců ode dne doručení. Mimo to vyhradil si stpú, že před konečným rozhodnutím může stanoviti případně podmínky další.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Není o tom sporu, že odevzdací listina vydaná v řízení pozůstalostním, projednaném na základě testamentu, musí odpovídati vůli zůstavitelově, projevené pro případ smrti posledním pořízením, a musí obsahovati i všechna břemena, kterými testator zatížil pozůstalostní jmění, a netřeba pochybovati o tom, že ve smyslu kogentních předpisů §§ 2 a 3 zák. z 23. května 1883 č. 82 ř. z. jest pozůstalostní soud, po případě knihovní soud povinen starati se z moci úřední o to, aby byly knihovně provedeny vklady práv a závazků vyplývajících z obsahu odevzdací listiny. St-lé, vycházející z tohoto nesporného právního stavu, vyvozují že zákony o poz. reformě nezměnily zákonná ustanovení o sepsání odevzdací listiny a jejím knihovním provedení, a že následkem toho pravoplatná odevzdací listina, týkající se zabraného majetku pozemkového, nevyžaduje předchozího schválení stpú-u ke knihovnímu vtělení. S názorem takto všeobecně vysloveným nss souhlasiti nemůže.
Zcizení znamená převod vlastnictví právním jednáním mezi živými a nelze proto pod pojem zcizení subsumovati projev vůle dosavadního vlastníka, učiněný pro případ smrti v posledním pořízení o převodu vlastnictví s jeho osoby na osobu jinou. Z toho se podává závěr, že jde-li o knihovní realisaci odevzdací listiny, jejímž obsahem jest převod vlastnictví zabraného majetku pozemkového dle vůle zůstavitelovy, není zapotřebí souhlasu stpú-u, jestliže s tímto převodem není spojeno dělení neb zavazení pozůstalostního jmění po rozumu § 7 záb. zák. Názor stížnosti byl by tedy správný jen tehdy, kdyby se jednalo o jednoduchý převod vlastnictví s osoby zůstavitelovy na jediného dědice. Jakmile se však má na základě odevzdací listiny provésti rozdělení pozůstalého velkého zabraného majetku pozemkového mezi několik dědiců nebo jakmile má býti provedeno nějaké zatížení tohoto pozůstalostního jmění, potřebuje knihovní provedení odevzdací listiny předchozího souhlasu stpú-u. Poukaz na kogentní ráz zákona čís. 82/1883 a na zmatky, jež mohou nastati odepřením souhlasu proto, že by odepřením souhlasu výsledky řízení pozůstalostního nebyly knihovně provedeny, nemůže ničeho měniti na výjimečném předpisu § 7 zák. záb., který jako lex specialis nesporně po různých stránkách rozhodným způsobem zasáhl do platného práva soukromého a derogoval po stránce výše zmíněné i předpisy §§ 2 a 3 zák. čís. 82 ř. z. z r. 1883, pokud jde o majetek zabraný.
V daném případě jest v prvé řadě uvážiti, zda odevzdací listina, o jejíž schválení a souhlas ke knihovnímu provedení jde, obsahuje nějaké dělení neb zavazení ve smyslu § 7 zák. záb.
Jak ze znění odevzdací listiny nesporně jest zřejmo, jest předmětem jejím velký zabraný majetek pozemkový zůstavitele Antonína D. a obsahuje jednak převod práva vlastnického na nezletilého Oskara Antonína D., jednak zřízení fideikomisární substituce pro nejstaršího syna Oskara D., zřízení práva doživotního užívání a správy pro Antonína D., opatření pro případ zcizení velkostatku ve prospěch Antonína D. a Eugena D. a konečně ustanovení substituce ve prospěch Antonína D. pro případ předčasné smrti nezletilého Oskara Antonína D.
Není sporu o tom, že v daném případě nejde o dělení majetku pozůstalostního, neboť ten přechází na jediného dědice, a nutno tedy uvažovati, zda se jedná o zavazení, jaké má na mysli zákon v § 7 zák. záb.
Ustanovení fideikomisární substituce pro nejstaršího syna Oskara D. a opatření pro případ zcizení panství ve prospěch Antonína D. a Eugena D., jakož i ustanovení substituce ve prospěch Antonína D. pro případ předčasné smrti nezletilého Oskara Antonína D., jsou dle své povahy zvláštním způsobem ustanovení dědice, které pod pojem zavázení nespadá. V odevzdací listině jest však další ustanovení o zřízení práva doživotního užívání a správy pro Antonína D. Tímto opatřením zřídil zůstavitel pro obmyšleného Antonína D. ve skutečnosti služebnost požívání, která může jeviti reální účinky jedině vkladem do knih pozemkových. A k takovéto intabulaci jest podle § 7 zák. záb. zapotřebí schválení stpú-u, neboť jde o zřízení práva na věci cizí, kterým se zabraný nemovitý majetek zatěžuje. Nelze tedy všeobecně vytýkati nař. rozhodnutí nezákonnost proto, že stpú zásadně uznal potřebu souhlasu s obsahem odevzdací listiny a jejím knihovním provedením, a jest jen třeba řešiti spornou otázku, zda se modality, za nichž žal. úřad souhlas ten udělil, pohybují v rámci podmínek a výhrad, jaké má na mysli zákon v § 7 zák. záb.
Jak nss ustáleně judikuje, nesmí úřad, rozhoduje o tom, za jakých podmínek má uděliti souhlas dle § 7 záb. zák., postupovati libovolně, nýbrž pouze v mezích daných mu účelem záb. zák. a zákonů záb. zákon provádějících, neboť zákony o poz. reformě nevylučují zúplna disposiční právo vlastníkovo se zabraným majetkem pozemkovým, nýbrž omezují je pouze potud, pokud jest toho potřebí k provedení účelů, jichž chce zákonodárce pozemkovou reformou docíliti. Úřad může udělení souhlasu dle § 7 zák. záb. vázati jen na takové podmínky a jen za tím účelem, aby vyloučeny byly nepříznivé účinky, jež by jinak dotčené právní jednání mohlo míti na provedení poz. reformy.
Zkoumaje s tohoto povšechného hlediska v mezích stížnosti jednotlivé předpoklady, za nichž stpú zásadní souhlas udělil, dospěl nss k těmto závěrům:
Výhrada ad 1., že odevzdané nemovitosti zůstávají i nadále zabrány státem dle zák. záb., jest sice zbytečná, ježto zábor nastává ex lege, ale není sama o sobě nezákonná. Jestliže však stpú v souvislosti s tím uložil stranám za podmínku, že příslušná poznámka záboru, pokud zábor v některých vložkách není vyznačen, musí býti provedena knihovně nejpozději s vkladem práva vlastnického pro nabývajícího dědice a jestliže uložil jim lhůtou 2 měsíců, aby předložili doklady, že se tak stalo, jest podmínka ta nezákonná, neboť dle §§ 15 a 16 zák. záb. jest věcí stpú-u, aby si zabraný majetek vyšetřil a uvedl v patrnost knihovní poznámkou, že majetek jest zabrán, a nemůže proto povinnost tu přesunovati na stranu.
Ad 2. Jestliže žal. úřad vyslovil mezi výhradami, že stát jest oprávněn převzíti zabrané nemovitosti bez ohledu na výši zatížení za náhradu stanovenou v zákoně náhr., jest i tato výhrada nezákonná, neboť určení přejímací ceny vyhrazeno bylo ustanovením §§ 41 a násl. zák. náhr. zvláštnímu řízení, jemuž nemůže být předbíháno tím, že se stanoví — byť i všeobecně — zásada pro určení přejímací ceny při příležitosti udělení souhlasu dle § 7 zák. záb., neboť by tím mohla býti strana zbavena možnosti, aby v řízení dle §§ 41 a násl. zák. náhr. stanoveném použila přípustných tam obran.
Ad 3. Jest nesporno, že nabyvatel jako universální sukcesor jest povinen převzíti závazky zůstavitelovy, jež na sebe vzal vůči stpú-u co do zabraného pozemku majetkového. Jestliže však stpú uložil nabyvateli za podmínku, aby to výslovně uznal a aby prohlásil, že se podrobuje intencím § 50 a) zák. náhr., pokud jde o zadávání půdy do pachtu, neodpovídá podmínka ta zákonu, který takovouto povinnost v této všeobecnosti majiteli zabrané půdy nikde neukládá.
Ad 4. Pokud jde o podmínku, že nabyvatel vydá do 2 měsíců prohlášení, že jest mu známo, že vůči státu za cenu přejímací platí jedině ceny stanovené dle zák. náhr. bez ohledu na cenu trhovou, platí o níž totéž, co bylo výše řečeno o výhradě ad 2.
Pokud se týče výhrady ad 5., vytýká stížnost nezákonnost potud, pokud se žádá na st-lích závazné prohlášení, že na služ. poměrech zaměstnanců na zabraném velkostatku nebude ničeho změněno a že dělníci budou propuštěni jedině z důvodů, které uvedeny jsou ve směrnicích pro úpravu pracovních a mezdních poměrů zemědělského dělnictva pro rok 1923 a úředníci pouze z důvodů stanovených zákonem o úřednících velkostatků č. 9 z roku 1914.
Nss shledal také zde výtku nezákonnosti odůvodněnou. Z § 75 zák náhr. je zřejmo, že stpú jest oprávněn pečovati o osud zaměstnanců na zabraném majetku pozemkovém, ale péče ta, která přirozeně zasahuje do smluvní volnosti zaměstnavatelovy, má pro svůj obsah přesné hranice v rámci tohoto výjimečného zák. ustanovení, jež nemůže býti vykládáno extensivně. Z ustanovení § 75 náhr. zák. nelze však vyčísti oprávnění stpú-u, aby majiteli zabrané půdy při udílení souhlasu dle § 7 zák. záb. ukládal za podmínku a žádal po něm závazné prohlášení, že neprovede změny ve služ. poměrech zaměstnanců dle stavu, jaký tu jest, a že jest oprávněn je propustiti jedině z určitých důvodů. Také zájem účelného provedení poz. reformy takovéto podmínky, jež jest těžkým zásahem do disposičního práva vlastníkova, nevyžaduje.
Jestliže žal. úřad ve výhradě ad 6. uložil straně za povinnost, aby předložila osvědčení, že a jakým způsobem zaplacena neb zajištěna byla dávka z majetku, vybočil tím z mezí oprávnění, jež mu po zákonu přísluší z péče o účelné provádění poz. reformy, neboť starost o dávku z majetku zákon stpú-u nikde neukládá; dovozoval-li zástupce žal. úřadu při veř. ústním líčení, že podmínka ta stanovena byla se zřetelem na předpisy, týkající se péče o zaměstnance, jež stpú-u patří, dlužno poukázati na to, že v daném případě jde o souhlas jedině — jak z předcházejících vývodů je zřejmo — ke vkladu práva požívacího, kterým zaměstnanci se zřetelem na ustanovení § 50 zák. náhr. nemohou býti nijak zkráceni a je proto i tato výhrada nezákonná.
Ohledně požadavku vysloveného mezi výhradami ad 7., aby předložen byl průkaz o zaplacení splatného hektarového příspěvku, nelze shledati, jak souvisí tento požadavek s účelným provedením poz. reformy, když přece hektarový příspěvek vázne jako veřejnoprávní břemeno na zabraných nemovitostech, takže eventuelní zavazení nemovitostí právem požívacím nemůže se ho nijak škodlivě dotknouti. Nesrovnává se proto ani tato výhrada se zákonem.
Vycházeje z těchto úvah, zrušil nss všechny pod 1. až 7. stanovené výhrady jako nezákonné a uznal, jak v enunciátě jest vysloveno.

Citace:

č. 5902. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 332-336.