Č. 5849.

Samospráva obecní: K výkladu § 27 obecní fin. novely.
(Nález ze dne 8. září 1926 č. 17743).
Věc: Pražská železářská společnost v Praze (adv. Dr. Frant. Zvoníček z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec D. adv. Dr. Otakar Bleha z Prahy) o zvláštní příspěvek dle § 27 fin. nov. obecní.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi ze 6. dubna 1924 usneslo se obecní zastupitelstvo v D., že bude žádati od stěžující si společnosti zvláštní příspěvek dle § 27 fin. novely v obnosu Kč 15941 k částečné úhradě schodku z obecního rozpočtu na rok 1924; usnesení to obecní zastupitelstvo vyhlásilo a zaslalo přímo zsv-u v Praze, kterýž je nař. rozhodnutím schválil a připojil k němu podrobný výpočet.
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, vycházel nss z těchto úvah: — — —
Nss vyslovil již ve svém nál. Boh. 5079 adm. právní názor, že akt dozorčího úřadu, jímž takovéto usnesení bylo schváleno, nemůže zásadně býti předmětem stížnosti poplatníka k nss-u, ježto akt ten týká se jen poměru mezi obcí a úřadem dozorčím, kdežto proti poplatníku obrací se jen usnesení ob. zastupitelstva, a že jen toto usnesení může poplatník bráti v odpor, a to pořadem instancí správních event. pak i stížností k nss-u. Pří názoru v nálezu tom vysloveném setrval nss i v daném případě. Poněvadž pak legitimaci k podání stížnosti nss vždy zkoumá z moci úřední, bylo by nutno pro nedostatek legitimace odmítnouti i stížnost v daném případě Pražskou železářskou společností podanou, kdyby nař. rozhodnutí skutečně bylo i svou podstatou toliko aktem schvalovacím, vydaným dozorčím úřadem v rámci § 27 ob. fin. novely, jakým se jeví svou vnější formou. Leč jak nss rovněž již v nál. shora cit. dovodil, možno jest akt dozorčího úřadu jen tenkráte kvalifikovati jako skutečný pouhý akt schvalovací, když akt, který jest předmětem schválení, byl právně perfektní a vůči poplatníku právní účinnosti schopný. Schvaluje-li však nadřízený úřad dozorčí usnesení ob. zastupitelstva, jež dosud právní moci nenabylo, není to pravé schválení, nýbrž akt, jímž úřad dozorčí zakládá sám povinnost poplatnou, pro niž dosud nutný podklad v usnesení obce proti poplatníku účinném dán není. Nejde tu pak již o akt, který by se týkal jen poměru mezi obcí a dozorčím úřadem, nýbrž který svými účinky směřuje přímo proti poplatníku, vstupuje v tomto smyslu na místo usnesení ob. zast. Proti takovémuto aktu dozorčího úřadu, který jen formálně jeví se jako pouhý akt schvalovací, nelze ovšem poplatníku právo stížnosti na nss upírati. Nss bylo proto zkoumati, zda v daném případě usnesení ob. zastupitelstva o sporném příspěvku bylo již perfektní a proti st-lce právní účinnosti schopné v době, kdy žal. úřad vyslovil, že usnesení to schvaluje. Nezbytnou podmínkou, aby takovéto usnesení právní účinnosti proti st-lce nabylo, jest, aby jí bylo řádně dáno na vědomí. Takovéto »dání na vědomí« jest zásadně možné v různých formách; pro usnesení ob. zastupitelstev v Čechách platí ustanovení § 99 ob. zř. česk., podle kterého odvolání z usnesení takového jest podati ve 14denní lhůtě nepřestupné, jdoucí ode dne vyhlášeného usnesení nebo oznámení, kterýmžto výrazem »oznámení« rozuměti jest — jak nss vyložil již ve svém nál. Boh. 997 adm. — individuelní doručení. Poněvadž cit. zákon v § 99 sám nestanoví, kdy toho a kdy onoho způsobu vyrozumění jest použíti, jest nutno — pokud v jednotlivém případu není výslovného ustanovení — podle povahy věci posuzovati, stačí-li vyhlášení usnesení, či je—li třeba individuelního doručení. Že v daném případě, — kde stěžující si společnost ani nemá sídla ani podniku v obci, kde až dosud vůbec nebyla poplatníkem a kde se jí individuelně ukládá zvláštní břemeno, — z povahy věci plyne, že bylo individuelního doručení zapotřebí, nemůže býti po názoru soudu pochybnosti. Ježto pak, jak ob. úřad v D. potvrdil, usnesení ob. zastupitelstva ze 6. dubna 1924 st-lce individuelně doručeno nebylo, nemohlo usnesení to proti ní vejíti v moc práva. Připojil tedy žal. úřad nař. rozhodnutím své schválení k aktu nehotovému, proti st-lce neúčinnému a právní moci neschopnému. Se zřetelem k tomu musil nss st-lce legitimaci k stížnosti z důvodů shora vyložených přiznati a zároveň nař. rozhodnutí, jímž zsv překročil meze oprávnění, jemu jako úřadu dozorčímu v § 27 ob. fin. novely vyhrazeného, jako nezákonné zrušiti.

Citace:

č. 5849. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 242-244.