Č. 6045.

Dávka z přírůstku hodnoty: * Nabyla-li manželka nemovitosti svého manžela soudním příklepem v nucené dražbě, nejde o převod nemovitosti mezi manželi ve smyslu § 4, bodu 3. d. ř. č. 545/1920.
(Nález ze dne 9. listopadu 1926 č. 22730.)
Věc: Anna H. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran dávky z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Plat. rozkazem zem. inspektorátu pro zem. dávky v Praze ze 3. prosince 1924 byla z převodu nemovitostí st-lkou kupní smlouvou ze 24. listopadu 1920 za 150000 K prodaných vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí částkou 23989 K 12 h. Nař. rozhodnutím bylo odvolání z plat. rozkazu toho zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss toto:
Není sporu o tom, že ohledně polovice nemovitosti, kterou st-lka od svého manžela Aloise H. nabyla notářským spisem dne 27. ledna 1908 jest vzíti za základ hodnotu k 1. lednu 1903. Hodnota tato byla stanovena soudním odhadem částkou 27500, ježto ohledně ní nebylo docíleno dohodnutí stran. — — — — — —
Ohledně druhé polovice, st-lkou nabyté v exekuční dražbě provedené proti jejímu manželi, uplatňuje stížnost názor, že tu bylo vzíti za základ obecnou hodnotu k 1. lednu 1903, ježto se tu jedná o úplatný převod mezi manžely dle § 4, odst. 3 dávk. ř. a rozhoduje tu osoba zcizitele a nabyvatele a poměr mezi nimi.
Názoru tomu nelze přisvědčiti. V nucené dražbě uděluje exekuční soud příklep prodané nemovitosti tomu z koupěchtivých, který nejvíce podal, zcela nezávisle na tom, v jakém jiném poměru vydražitel jest k osobě dlužníka; manželský poměr st-lky jako vydražitelky k manželu dlužníku nemá tedy vůbec významu. Nelze proto nabytí nemovitosti v exekuční dražbě manželem dlužníkovým zařaditi mezi převody nemovitostí mezi manžely ve smyslu § 4 č. 3 dávk. ř. čís. 545/1920, kterýž předpis má na zřeteli zvláštní povahu majetkových převodů mezi příbuznými a sešvakřenci, při nichž podle vůle kontrahentů vyplývající z úzkých vztahů rodinných smluvená úplata má jinou povahu, nežli v pravidelných případech trhová cena a o takové vůli v případech exekučního, tedy nuceného prodeje nemůže býti řeči.
Proto právem nestanovil žal. úřad hodnotu také u druhé polovice nemovitosti ke dni 1. ledna 1903, jak se toho stížnost domáhá. — Že by pak při stanovisku úřadu obecná hodnota nebyla stanovena správně, stížnost nenamítá. — — — — —

Citace:

č. 6045. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 587-587.