Č. 5830.

Živnostenské právo: * Podle § 2, odst. 1. zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. není stavitel oprávněn k provádění samostatných, s pozemní nebo jinou stavbou nesouvisejících prací tesařských.
(Nález ze dne 26. června 1926 č. 22309/24).
Věc: Václav W. v B. proti zemské správě politické v Praze stran přestupku živn. řádu. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v T. odsoudila trestním nálezem z 3. ledna 1924 st-le pro přestupek § 22 živn. řádu, spáchaný tím, že položil v učebnách školy ve W. nové podlahy a tudíž provozoval samostatně živnost mistra tesařského, aniž měl koncesi k této živnosti, podle § 132 lit. a) živn. řádu k pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti do vězení v trvání 10 dnů. Zsp v Praze výnosem ze 24. ledna 1924 nevyhověla odvolání st-lovu, poněvadž skutková podstata přestupku § 2 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. jest prokázána.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou, jež, nepopírajíc správnost skutkové podstaty, z níž žal. úřad vycházel, snaží se pouze dovoditi, že stavitel jest v místech nevyňatých oprávněn prováděti bez jakéhokoliv omezení i práce tesařské, neshledal nss důvodnou.
Obsahem oprávnění živnosti stavitelské jest podle § 2 zák. ze 20. prosince 1893 č. 193 ř. z. říditi a prováděti pozemní stavby a jiné příbuzné stavby. Zákon poskytuje sice v odst. 1 tohoto paragrafu, stanově, že stavitel jest oprávněn v místech nevyňatých prováděti stavby spojením prací rozličných staveb, živností a vlastním personálem, staviteli právo v těchto místech prováděti také práce, které samy o sobě spadají do oprávnění jiných živností stavebních, tedy také práce, které jsou obsahem oprávnění mistra tesařského. Toto zákonné ustanovení sleduje účel, umožniti staviteli provedení staveb jím řízených až k jejich úplnému dokončení a, aby toho cíle bylo dosaženo, připouští zákon, že může stavitel v místech nevyňatých v rámci prací směřujících k dokončení stavby předsevzíti také práce rozličných stav. živností, že tedy může prováděti stavby spojením prací rozličných živností stavebních. Kde však nejde o to, aby staviteli bylo umožněno úplné provedení stavby, jím samým řízené, tam nemůže býti řeči o provádění stavby spojením prací rozličných živností stavebních a nemůže mu proto v těchto případech býti přiznáno právo prováděti práce tesařské, jež samy o sobě zůstávají podle § 4 zákona vyhrazeny mistrům tesařským.
Pokud stížnost snaží se z § 2, odst. 2 cit. zákona dovoditi, že jen v místech vyňatých musí stavitel k pracím, které spadají do oboru jiných živností stavebních, užíti živnostníků k příslušným pracím oprávněných, kdežto v místech nevyňatých není v tomto směru vůbec nijak omezen, nelze jí dáti za pravdu z těchto důvodů:
Zákon stanoví v odst. 1 § 2, že stavitelský mistr jest oprávněn říditi a prováděti pozemní stavby a jiné příbuzné stavby spojením prací rozličných stav. živností, připojuje však v odst. 2 tohoto §, že v místech, která budou prohlášena za vyňatá, má stavitelský mistr při provádění staveb vzhledem k oněm pracím, které spadají do oboru tesařských, kamenických a studnářských mistrů, užívati živnostníků k příslušným pracím oprávněných. Právě srovnáním obou těchto ustanovení vynikne nade vši pochybnost, že výraz druhého odstavce »při provádění staveb« neměl než postihnouti právě ony případy, v nichž dává odstavec 1. mistrům stavitelským oprávnění prováděti i práce jiných stav. živností, jinými slovy, že i oprávnění podle odst. 1 má stavitelský mistr pouze při provádění staveb. Neboť, kdyby odst. 1. měl býti vykládán šíře v ten smysl, že mistr stavitelský mohl by v místech nevyňatých prováděti práce tesařské zcela samostatně i bez souvislosti se stavbou pozemní nebo jinou příbuznou stavbou, tedy i když nejde »o provádění staveb«, pak vyplývalo by z omezení odst. 2, jenž zavazuje stavitele, aby v místech vyňatých ku pracím tesařským, kamenickým a studnářským užíval oprávněných živnostníků jen »při provádění staveb«, že stavitel v místech vyňatých nebyl by sice v důsledku tohoto omezení při provádění staveb oprávněn provozovati tyto práce jiných stav. živností samostatně, že však měl by toto oprávnění v důsledku 1. odstavce § 2 i v místech vyňatých tam, kde nebyly by takové práce v souvislosti se stavbami pozemními nebo jinými stavbami příbuznými. Že by tento výklad byl v přímém odporu s úmyslem zákona, netřeba ani blíže dokládati.
Není tudíž pro názor stížnosti, že stavitel jest podle § 2 zák. o stav. živnostech oprávněn k provádění samostatných, s pozemní neb jinou příbuznou stavbou nesouvisejících prací tesařských, tedy k provozování živnosti tesařské jako takové, dle toho, co svrchu uvedeno, v zákoně opory a slušelo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 5830. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 200-202.