Č. 6144.

Bratrské pokladny: O dozorčí pravomoci báňských úřadů proti usnesením představenstva bratrské pokladny.
(Nález ze dne 13. prosince 1926 č. 5369.)
Věc: Revírní bratrská pokladna v F. proti ministerstvu veř. prací o zastavení usnesení představenstva Ch-bské bratrské pokladny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Předsednictvo bratrské pokladny v Ch. usneslo se dne 12. března 1923 na přijetí nové kolektivní smlouvy pro zaměstnance této pokladny. Usnesení to předseda pokladny dle § 68 stanov sistoval a předložil věc k rozhodnutí revírnímu báňskému úřadu v K. V. s odůvodněním, že zvýšení požitků pokladničních zaměstnanců bylo by pokladně ke škodě. Báňské hejtmanství v Praze, jemuž byly spisy předloženy, prohlásilo se nejprve výměrem z 3. května 1923 příslušným rozhodovati o věci v prvé stolici. Dalším výměrem z 20. února 1924 vrátilo však spisy revírnímu báňskému úřadu s poukazem na § 24 cit. zákona k dalšímu jednání s tím, že záležitost tuto pokládati jest za věc spadající do autonomní působnosti pokladny.
Z výměru toho podal předseda pokladny dvě odvolání, poukázal v nich na § 68 stanov, jenž ukládá báňskému úřadu, aby v případě neshody mezi představenstvem pokladny a jejím předsedou rozhodl, a žádal min. veř. prací, aby uložilo báň. hejtmanství meritorní vyřízení sporu na ně vzneseného.
Nař. rozhodnutím žal. ministerstvo, pojednavši o podaných odvoláních jako o dohlédacích stížnostech, zrušilo napadený výměr báň. hejtmanství a nařídilo mu, aby rozhodlo, zdali a po případě do jaké míry zastavené usnesení odporuje zákonům aneb stanovám a zdali, po případě do jaké míry jest třeba toto usnesení z uvedeného důvodu zrušiti čili nic. Tomuto rozhodnutí připojeno jest obšírné odůvodnění. Báň. hejtmanství intimovalo rozhodnutí to stranám výměrem z 26. května 1925 tím způsobem, že jim sdělilo pouze sentenci bez odůvodnění, současně pak ve věci rozhodlo znovu a to v ten smysl, že sistované usnesení představenstva pokladny se provésti nesmí. Tento vlastní svůj výrok pak blíže odůvodnilo.
O stížnosti do rozhodnutí min. podané uvážil nss toto: Jak shora bylo uvedeno, vydalo báň. hejtmanství svůj výměr z 20. února 1924 k žádosti předsedy bratrské pokladny, aby bylo rozhodnuto o opatření, jímž řečený předseda sistoval usnesení představenstva pokladny. Tuto žádost předložil revírní úřad báň. hejtmanství, jsa zřejmě toho mínění, že jde o případ § 25 zák. o bratrských pokladnách. Báň. hejtmanství nevydalo však rozhodnutí ve smyslu tohoto zákonného předpisu, nýbrž vrátilo spisy revírnímu báň. úřadu s poukazem na § 24 cit. zák k dalšímu jednání. Tomu nelze rozuměti jinak, nežli že báň. hejtmanství nalezlo, že není tu případu § 25 cit. zák., nýbrž že náleží rev. úřadu báň., aby věc posoudil s hlediska všeobecného dozoru, podle § 24 cit. zák., jehož výkon je svěřen v I. instanci úřadům revírním. Tento výrok báň. hejtmanství min. veř. prací nař. rozhodnutím zrušilo a uložilo báň. hejtmanství, aby o meritu věci rozhodlo immediatně.
Proti rozhodnutí tomu vznáší stěžovatel nejprve námitku nepříslušnosti žal. úřadu a opírá ji o tři důvody: 1. že žal. úřad rozhodoval o odvolání strany nelegitimované, ježto předsedovi bratrské pokladny nedostávalo se legitimace k odvolání proti výroku báň. hejtmanství, 2. že zrušovacímu jeho výroku stálo v cestě opačné rozhodnutí báň. hejtmanství, jež vešlo v moc práva, a 3. že rozhodoval o zrušení uvedeného usnesení v době, kdy minula již preklusivní lhůta § 25 zák. o bratrských pokladnách z 28. července 1889 č. 127 ř. z., během níž by byl musil rozhodnouti.
Námitka prvá jest bezdůvodná již proto, že žal. úřad, jak ve svém rozhodnutí výslovně zdůraznil, nerozhodoval o rekursech předsedy pokladny jako o odvoláních instančních, nýbrž jako o stížnostech dozorčích, tedy z moci úřední u výkonu svého práva dohlédacího.
Namítá-li st-lka, že vydání nař. rozhodnutí stála v cestě materielní právní moc opačného rozhodnutí báň. hejtmanství, nelze jí dáti za pravdu již proto, že — jak shora vyloženo — rozhodnutí báň. hejtmanství nemělo ten obsah, jaký mu st-lka přikládá, neboť nebylo jím vysloveno, že není tu důvodu k dozorčímu zákroku úřadů dohlédacích. Báň. hejtmanství naopak odkázalo věc rev. báň. úřadu právě za účelem případného dozorčího opatření podle § 24 cit. zák. Proti tomu pak, že žal. min. ukládá báň. hejtmanství, aby zakročilo immediatně, t. j. jako dohlédací úřad I. stolice, st-lka žádné námitky nevznáší.
Dovozuje-li konečně st-lka, že nař. rozhodnutí vydáno bylo po uplynutí lhůty stanovené v § 25 cit. zák., stačí poukázati na to, že ustanovení tohoto nelze se vůbec dovolávati, ježto dáno jest pro případ sistace vyslovené rev. báň. úředníkem. Že o takovouto sistaci nejde, je však mimo spor. Další obsah stížnosti neobrací se proti rozhodnutí žal. min., nýbrž proti novému rozhodnutí báň. hejtmanství, jež úřad tento, řídě se nař. rozhodnutím ministerským, současně s intimací tohoto rozhodnutí ve věci samé vydal. Proti obsahu tohoto rozhodnutí, jež není v pořadu správním konečné, není však stížnost k nss-u přípustna. — — —

Citace:

č. 6144. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 764-766.