Č. 5753.

Horní právo: I. * Revírní báňský úřad není příslušným rozhodovati o stížnosti proti volbám do revírní rady hornické.
Administrativní řízení: II. Rozhodovací pravomoc úřadu
nelze založiti na pouhé analogii.
(Nález ze dne 9. června 1926 č. 11.916).
Prejudikatura: Boh. 4447 adm.
Věc: Josef K. ve S. a sekretariát Svazu horníků v Čsl. republice v M.
(adv. Dr. Rud. Šmolka z Mor. Ostravy) proti revírnímu hornímu úřadu v Mor. Ostravě (vrch. báň. rada Dr. Ing. Jos. Pospíšil) o volbu do revírní rady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad stížnost dnešních st-lů, podanou do výsledku voleb do revírní rady hornické v M., vykonaných dne 15. ledna 1925, kteroužto stížností domáhali se st-lé prohlášení volby Vojtěcha B. za neplatnou z toho důvodu, že Vojtěch B. jako nevolič
kandidován byl hornickou sekcí Mezinárodního všeodborového svazu (M. V. S.), ač dosud byl členem stěžujícího si Svazu horníků v Čs. republice. — — — —
Dříve než mohl se soud zabývati meritem sporu, i procesními vadami stížností vytýkanými, musil z úřední povinnosti zkoumati kompetenci žal. úřadu vydati nař. rozhodnutí, neboť není-li tato otázka zodpověděna
kladně, nemůže vůbec dojíti ke zkoumání materielní zákonnosti a procesní správnosti nař. správního aktu. Zástupce st-lů i zástupce žal. úřadu sami opětně zdůraznili, že není žádného positivního ustanovení ani v zákoně o závodních a revírních radách ani v nařízeních je provádějících, které by upravovalo opravné řízení v příčině voleb do revírní rady, a že není ani žádného ustanovení, které by nějakému úřadu, zejména báňskému
úřadu revírnímu dávalo kompetenci rozhodovati o stížnostech do způsobu a výsledku voleb do rady revírní. Obě strany činí souhlasně pokus založiti kompetenci báňského revírního úřadu na analogii předpisů daných
výslovně jen o volbách do rad závodních. Rozcházejí se při tom ovšem potud, že žal. úřad použil těchto předpisů na volby do rady revírní přesně dle jejich znění, kdežto stížnost zastává náhled, že předpisy ty — používají-li se na volby do revírních rad, — třeba modifikovati v tom smyslu že sluší připustiti i další opravné řízení ve smyslu všeobecných předpisů, platných pro řízení před úřady báňskými.
Zásadní otázka, kterou bylo rozřešiti, jest, zda vůbec za úplného mlčení zákona lze nějakou úřední kompetenci na analogii založiti. V každé emanaci úřední, jíž zasahuje se do právní sféry jednotlivcovy, obsažen jest kus moci veřejné. Z povahy moci veřejné plyne, že nerozumí se sama sebou, nýbrž že musí se zakládati na právní normě. Ústavní listina obsahuje v §§ 89 a 60 positivní ustanovení, z nichž jest patrno, že výsostná pravomoc může se zakládati jen na zákoně a toliko podrobná úprava může býti svěřena moci nařizovací. Z této základní zásady sluší vycházeti při posuzování otázky, zdali je možno rozhodovací pravomoc úřední, která je zřejmě pravomocí výsostní, založiti na analogii. Odpověď může býti ovšem jen záporná. Zákonodárství buď opomenulo nebo nechtělo pověřiti úřady vůbec řešením sporů ve věcech voleb do revírních rad a nelze ani říci, že odchýlilo se tím od nějakého všeobecně platného principu. Neboť v zákonodárství lze nalézti porůzné případy, kdy volby
do svazových orgánů, i když tyto jsou účastný na správě veřejné, nejsou předmětem sporů státními úřady řešených. Není třeba poukazovati na volby konané komorami Národního shromáždění (volby stálého výboru, členů volebního soudu, výborů parlamentních); je i celá řada jiných orgánů povahy zastupitelské, ohledně jejichž voleb sporné řízení před státními úřady organisováno není. Nss sám měl příležitost vysloviti to
již o spořitelních výborech (viz Boh. 4447 adm.). Příkladmo lze poukázati i na volby do inženýrských komor dle zákonů č. 185/20 a 654/20 a pravděpodobně i na volbu výborů vodních družstev dle zem. zák. vodních.
Positivní ustanovení zákona o záv. a rev. radách při hornictví — tak zejména § 17, ponechávající určení způsobu provedení pozdějších voleb
rev. radě samé, a § 21, odkazující usnesení o stanovách do vlastního
oboru působnosti rev. rady, při čemž poukázáno jen na vzor stanov vypracovaných min. veř. prací — zdají se nasvědčovati tomu, že bylo přímo úmyslem zákonodárce ponechati rev. radám autonomii, pokud možno širokou a zejména širší než organisacím závodním v technickém
smyslu slova, což bylo by snad možno vysvětliti i tím, že revírní rady liší se dosti podstatně od organisací závodních, zahrnujíce v sobě různé hornické závody celého revíru a tvoříce již isvým složením (§ 18 zák. o záv. a rev. radách) přechod k organisacím odborovým, jejichž vnitřní
poměry zákonodárství nechává nedotčeny, ač s jejich čiností nejednou počítá, ano i určité funkce ve správě veřejné jim přikazuje. (Srv. na př. § 26 odst. 2 zák. o záv. výborech č. 330 z r. 1926, zákon o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných z 19. července 1921 sb. zák. a nař.
č. 267 a j.). Všecky tyto momenty činily by pochopitelným i přímý úmysl zákonodárce neposkytnouti státním orgánům v příčině zřízení rad revírních onu pravomoc, která je jim dána v příčině voleb do rad
závodních. Leč ať již jde o úmysl neb o pouhé nedopatření zákonodárcovo, a třeba snad ponechána byla takto i povážlivá mezera v zákonodárství, jde tu o mezeru de lege forenda, které nelze analogií vyplňovati
a jediné na analogii úřední kompetenci zakládati.
Dle toho nebyl žal. úřad kompetentním o stížnosti proti volbě do rev. rady vůbec rozhodovati, a poněvadž rozhodnutí jeho presentuje se zcela zřetelně jako rozhodnutí o stížnosti proti volbám, tedy jako řešení volebního sporu, bylo je zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo věcí soudu zkoumati, zdali a do jaké míry mohl by snad báňský revírní úřad dle
§ 26 zák. o záv. radách z moci dozorčí vadnou volbu korigovati, zejména
zdali lze dozorem podle cit. § 26 rozuměti i dozor na zákonný vznik rady
revírní. Z téhož důvodu nebylo věcí soudu zkoumati, zda mocí dozorčí lze proti vadné volbě čeliti aspoň nepřímým způsobem, to jest zastavením usnesení učiněných ve schůzi vadně složené, neboť tyto otázky mohly by
býti předmětem soudní kognice jen tehdy, kdyby šlo o použití moci dozorčí, což však v daném případě se nestalo.

Citace:

č. 5753. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 56-58.