Č. 5809.

Stavební právo (býv. župa trenčanská). — Bytová péče. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. Nájemníci nejsou legitimováni k stížnosti na nss proti výroku úřadu, kterým se vlastníku domu udílí stav. povolení k adaptačním pracím, dotýkajícím se místností nájemníky najatých. — II. Povolením podle § 4, odst. 2 zák. č. 225/22 k přeměně místností obývacích na místnosti jiné, není vlastník domu zproštěn soukromoprávních svých závazků vůči nájemníkům, — III. Správní úřady nejsou příslušny rozhodovati o tom, je-li vlastník domu z důvodu provádění adaptací jemu stav. úřadem povolených oprávněn zrušiti dosavadní nájemní poměr.
(Nález ze dne 21. června 1926 č. 13202.)
Věc: Gejza M. a Berthold K. v P. proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martinu o stavební věc.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se vztahuje na trvání nájemního poměru st-1ů, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: K oznámení Ondřeje Š. a Josefa K. jako spolumajitelů domu čp. ... v P., že klenba pod sálem v tomto domě, jehož užívá tělocvičná jednota »Sokol« a v němž se konají kinematografická představení, má trhliny a hrozí sesutím, bylo na základě provedeného místního šetření výměrem okr. úřadu v P. z 10. února 1925 dle § 59 stav. statutu župy trenčanské z r. 1903 spolumajitelům zmíněného domu nařízeno, aby onu klenbu do 25. dubna 1925 vyměnili a odstranili tak nebezpečí, že se sřítí do přízemních místností, v nichž Armín M. provozuje živnost obchodní a Berthold K. živnost hostinskou. Současně bylo nařízeno pro případ, že by tento strop ani po opravě neodpovídal bezpečnostním předpisům, aby byl pod sálem celý úplně zbořen a novým betonovým stropem nahrazen. Majitelé domu byli pak poučeni, že musí si vymoci stav. povolení k takovým opravám, které by vybočovaly z rámce stav. prací, k nimž není dle 2. odst. § 10 stav. statutu povolení třeba. Nájemníci ohrožené části domu, v níž se budou opravy konati, byli uznáni povinnými vystěhovati se bez soudní výpovědi po rozumu § 3 zák. z 26. dubna 1923 č. 85 Sb. během 3 dnů před započetím bourání stropu, a vysloveno, že majitelé domu jsou povinni nejpozději 14 dní před započetím opravných prací nájemníkům oznámiti, kdy bude s pracemi těmi započato. Majitelům domu bylo konečně v zájmu nájemníků uloženo, aby zboření a vyměnění stropu a všechny opravné práce provedli do 6—8 týdnů po tom, kdy bude s nimi započato.
Tento výměr nebyl nikým vzat v odpor.
O žádosti spolumajitelů domu, aby jim bylo uděleno stav. povolení k úpravě nařízené cit. výměrem, konala se stav. komise, na základě níž bylo výměrem okr. úřadu v P. z 31. března 1925 spolumajitelům domu, o nějž jde, uděleno za určitých podmínek povolení k provedení adaptačních prací v tomto domě dle předloženého projektu. Současně bylo jim ve smyslu § 4 zákona z 11. července 1922 č. 225 Sb. uděleno povolení, aby jednu blíže označenou místnost, jíž se dosud užívalo k bydlení, používali k jinému účelu. Toto povolení bylo jim dáno s příkazem, aby za tuto obytnou místnost opatřili jednu jinou k obývání způsobilou místnost. K námitkám st-lů bylo podotknuto, že provedením přestavby zanikne z bytu nájemníka Armína M. jeden pokoj, za nějž musí býti opatřena náhradní místnost, ostatní pak 2 pronajaté místnosti, totiž místnost obchodní a kuchyň a Bertoldem K. pronajatá místnost kavárenská a pokoj pro služku nepokládají se za obytné místnosti dle § 8 zák. č. 225/22, nemusí proto býti nájemcům ponechány, po případě poskytnuty za ně náhradní místnosti. Z těchto 4 malých, úzkých a tmavých místností mají býti zřízeny 2 prostranné obchodní místnosti, které pouze v této podobě se zřetelem na svou polohu a účel vyhovovati mohou. Dále bylo v důvodech uvedeno, že spolumajitelé domu byli úředním rozkazem donuceni zbořiti a přestavěti značnou část domu s velikými nákladem, pročež jim musela býti dána možnost provésti přestavbu účelně, přiměřeně technickým, zdravotním a bezpečnostním předpisům, ovšem při šetření veškerých v úvahu přicházejících zákonů a nebylo lze povoliti přestavbu dle vůle nájemníků, kterým zůstávají vhodné a dostatečné místnosti k bydlení, provozování obchodu a jinému užívání. Dodáno bylo, že ostatní námitky nájemníky vznesené jsou povahy soukromoprávní, k jichž řešení nejsou úřady správní kompetentní. Konečně bylo vysloveno, že tímto výměrem nejsou dotčena nařízení, obsažená ve výměru okr. úřadu ze dne 10. února 1925, zejména rozkaz o zboření části domu sesutím hrozící, jemuž musí býti do 25. dubna 1925 vyhověno.
Nař. rozhodnutím zamítl žup. úřad odvolání st-lů Gejzy M. a Bertolda K. proti tomuto výměru podané.
O stížnosti do rozhodnutí županského úřadu uvážil nss toto:
Podnětem k vydání výměru okr. úřadu v P. z 31. března 1925, jenž byl nař. rozhodnutím pořadem instančním potvrzen, byla žádost spolumajitelů domu čp. ... v P. o udělení stav. povolení k provedení adaptací v projektu vyznačených. Než jmenovaný okr. úřad se neomezil na rozhodnutí o této žádosti, t. j. na výrok o tom, je—li stavba z veř. ohledů dle předpisů stav. statutu přípustná; cit. výměr, jímž uvedená žádost byla vyřízena, obsahuje v podstatě trojí výrok a to: 1. výrok, jímž bylo spolumajitelům domu čp. ... v P. uděleno stav. povolení k provedení adaptačních prací v tomto domě dle předloženého projektu. 2. výrok, jímž bylo majitelům onoho domu uděleno povolení používati bytu o jednom pokoji a kuchyni, jehož nájemcem jest Gejza M., a pokoje pro služky, jejž má najat st-l Bertold K., k jiným účelům než k bydlení a 3. výrok, jímž byli spolumajitelé domu uznáni povinnými opatřiti nájemníku Gejzu M. za jednu obytnou místnost, kteráž mu byla odňata, jednu jinou k obývání způsobilou místnost, a zároveň bylo vysloveno, že za další dvě témuž nájemníku odňaté místnosti, totiž za místnost obchodní a kuchyň, jakož i za místnosti odňaté nájemníku Bertoldovi K., totiž za místnost hostinskou a pokoj pro služky nemusí býti nájemníkům opatřeny náhradní místnosti.
Stížnost k nss podaná obsahuje námitky proti všem třem shora uvedeným výrokům, které nař. rozhodnutím byly zachovány v platnosti.
Nss musil nejprve zkoumati, zdali a pokud jsou st-lé se zřetelem k obsahu a právní povaze oněch výroků k stížnosti na tento soud legitimováni.
Pokud jde o výrok pod č 1. uvedený, jímž uděleno bylo stav. povolení k adaptacím v domě č. ..., nemohl nss st-lům legitimaci k stížnosti přiznati z těchto důvodů:
Adaptace, jež byly předmětem stav. řízení a povolení, týkají se také místností, jež st-lé mají najaty a právě jako nájemníci místností těch vznášeli st-lé také námitky proti povolení oněch adaptací. Nss-u bylo tedy v tomto směru uvážiti, zdali nájemníkům přísluší dle stav. statutu býv. župy trenčianské postavení strany v stav. řízení prováděném za účelem povolení přestavby místností, jež mají najaty.
Podle § 19 tohoto statutu mají býti o místní prohlídce konané o žádosti za udělení stav. povolení uvědoměni »sousedi«; stav. komise obecní, po případě představenstvo obce v záležitostech jemu předložených má pak usilovati, na zřeteli majíc zájmy a nároky oněch »sousedů«, aby postupovala s přátelskou dohodou, a má eventuelní námitky zapsati do protokolu. Dle § 22 mohou »interesovaní a pravidelně povolaní sousedé«, když se k místní prohlídce nedostaví, své poznámky během tří dnů podati u představenstva obce. Kdyby námitky »sousedů« byly rázu soukromoprávního, má býti uděleno stav. povolení, není-li závad s hlediska stav. statutu (§ 23). Dle § 25 mají býti interesovaní »sousedé« uvědoměni o výroku tam zmíněném. Také v § 26 děje se zmínka o »námitkách sousedy činěných.«
Jak z veškerých těchto předpisů jest zjevno, propůjčuje uvedený stav. statut právo podávati námitky, a tím i procesní postavení strany v řízení stav. »sousedům.« Poněvadž pak se tento statut o nájemnících zvlášť nezmiňuje, mohlo by také nájemníkům takovéto právo a procesní postavení býti přiznáno jen, kdyby bylo možno také nájemníky zahrnouti pod právní pojem sousedů. Po názoru nss-u však nájemníky v poměru k místnostem jimi najatým jako sousedy ve smyslu práva stav. kvalifikovati nelze. Nájemník jest uživatelem najatých místností, nikoli jejich sousedem. Disponuje-li majitel budovy místnostmi těmi, tedy také provádí-li na nich stav. změny, nelze v tom viděti zasahování do nějakých »sousedských« práv nájemníkových, nýbrž za okolností snad rušení soukromoprávního poměru, jenž mezi ním a nájemníkem nájemní smlouvou byl založen. Nejsou-li však nájemníci místností, o jejichž stav. úpravu se jedná, v řízení o povolení úpravy té »sousedy« ve smyslu stav. statutu, a nemají-li tudíž v tomto stav. řízení postavení strany, nedostává se jim ani legitimace k stížnosti na nss proti udělení stav. povolení a bylo proto stížnost, pokud st-lé jí berou v odpor povolení stav. úprav v domě č. .... v P., odmítnouti jako nepřípustnou.
Výrok, jímž bylo majitelům domu povoleno užívati některých místností k účelům jiným než k bydlení (shora pod č. 2), založen jest zřejmě na zákoně z 11. července 1922 č. 225 Sb. o mimořádných opatřeních bytové péče (jehož platnost byla zákonem z 19. prosince 1924 č. 296 Sb. prodloužena do konce roku 1926) a to na ustanovení § 4, podle něhož dovoleno jest používati bytů nebo jejich částí k jiným účelům, než k bydlení s úředním povolením.
Nss vyslovil v nál. Boh. 3960 právní názor, že uvedený zákon sleduje účel, aby počet bytů a místností obytných v obci nebyl zmenšován (§§ 2 a 4) a aby místností takových pohotově jsoucích bylo využito k uhrazení bytové potřeby co možná největšího počtu osob (§§ 3 a 8). Zakazuje-li v § 4 používání bytů a jejich částí k jiným účelům než k bydlení, bez úředního povolení, omezuje tím v zájmu bytové péče, tedy ve všeobecném zájmu veřejném, právo vlastníka budovy volně jí disponovati. Jestliže pak připouští v 2. odst. § 4, aby použití místností takových pro účely jiné bylo za jistých okolností povoleno, ponechává tím úřadu, aby majitele budovy v mezích tohoto předpisu sprostil onoho veřejnoprávního omezení jeho disposičního práva. Povolení podle 2. odst. § 4 zák. č. 225/22 udělené má však právě jen tento právní obsah a význam, totiž že se jím majitel budovy sprošťuje veřejnoprávní povinnosti obytné místnosti tomuto jejich určení zachovati; nedotýká se tedy povolení to nijak práv na užívání místností, která osoby jiné (zejména nájemníci) vyvozují z titulů práva soukromého (smlouvy nájemní). Rozhodovati o existenci a trvání takovýchto práv povolány jsou řádné soudy. Není tedy majitel budovy povolením, jež si na základě 2. odst. § 4 vymohl, nikterak sproštěn svých závazků soukromoprávních vůči nájemníkům. Poněvadž však podle toho, co právě bylo vyloženo, výrok povolující použití obytných místností k jiným účelům, sám o sobě do právní sféry nájemníků místností těch nikterak nezasahá, nemůže býti výrokem takovým porušeno nějaké jejich subj. právo a jest tudíž stížnost, kterou st-lé podávají ve své vlastnosti jako nájemníci, nepřípustná také, pokud se týká výroku shora pod č. 2 uvedeného.
Pokud však nař. rozhodnutí právě tak jako výměr I. stolice (pod č. 3) obsahuje výrok také o tom, zdali a pokud jsou majitelé domu oprávněni st-lům místnosti jim dosud pronajaté z důvodu prováděných adaptací odníti, t. j. soukromoprávní poměr nájemní stran těchto místností zrušiti, a dále o tom, zdali a pokud jsou majitelé domu povinni st-lům za odňaté místnosti poskytnouti náhradu, musila st-lům legitimace k stížnosti na nss býti přiznána, neboť výrok o trvání nebo zrušení nájemního poměru st-lů zajisté dotýká se subj. práv st-lů.
Poněvadž však příslušnost správních úřadů k rozhodování o takovémto poměru svou podstatou soukromoprávném, ani ze zákona č. 225/22 ani ze zákona jiného vyvoditi nelze, bylo nař. rozhodnutí, pokud v platnosti zachovalo také výrok I. stolice shora pod č. 3 vyznačený, zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Jestliže snad žal. úřad měl za to, že o zrušení, resp. změně dosavadního nájemního poměru st-lů bylo již pravoplatně rozhodnuto výměrem okr. úřadu z 10. února 1925 a že tedy žal. úřad mohl tento výměr položiti svému rozhodnutí za základ, nebylo by možno v tom žal. úřadu dáti za pravdu, ježto výrok, k jehož vydání úřad nebyl příslušný, jest bez právních účinků a nemůže tudíž ani vstoupiti v moc práva.

Citace:

č. 5809. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 161-164.