Č. 6108.

Technikové soukromí: Disciplinární nález čestné rady inženýrské komory nesmí býti vynesen bez slyšení resp. řádného obeslání obviněného.
(Nález ze dne 29. listopadu 1926 č. 18671).
Věc: Ing. Jindřich R. v Praze proti zemské správě politické v Praze o disciplinární nález inženýrské komory.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozh. bylo zamítnuto odvolání st-lovo z nálezu čest. rady pracovní sekce inženýrské komory z 20. září 1923, jímž byl uznán vinným přestupkem porušení vážnosti stavu ve smyslu § 19 zák. z 18. března 1920 č. 185 Sb. a uložena mu pokuta a náhrada útrat čestného řízení penízem 50 K.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutím byl potvrzen zmatečný nález čestné rady a že jest proto nezákonné. — — — —
St-l byl nejprve obeslán před čestnou radu na den 6. srpna 1923, a když presidiu pracovní sekce oznámil, že nemůže se k tomuto jednání dostaviti, protože odjíždí k léčení na 3 neděle do Rakouska, bylo jednání odloženo na den 3. září 1923 a on k němu obeslán s doložkou, že nedostaví-li se, bude řízení provedeno v jeho nepřítomnosti. Toto druhé obeslání bylo dle návratky ve spisech založené st-li doručeno dne 4. září 1923. Podle výtahu ze spisu o 4. schůzi pracovní sekce představenstva inž. komory z 3. září 1923 bylo toho dne řízení proti nepřítomnému st-li provedeno a vynesen odsuzující nález.
St-l již v odvolání z tohoto nálezu vytýkal jako porušení pravidel každého trestního nebo kárného řízení, že bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, kterému obsílka před líčením nebyla dodána. Žal. úřad k námitce této podotknul, že provádění řízení čestné rady nelze činit zásadně závislým na dostavení se obviněného, jelikož by pak týž důsledným nedostavováním se před čestnou radu mohl řízení soustavně mařiti. Tento výrok napadá stížnost, označujíc jej jako zmatečný; výtce té nelze upříti oprávněnost.
Jest zajisté maximou každého trestního řízení, aby nebylo prováděno bez obviněného, nýbrž aby tomuto poskytnuta byla možnost řízení se zúčastniti a přednésti, co ke své obhajobě uzná za potřebné. Zásadu tu uznává též specielní předpis § 19 zák. č. 185/1920, jímž byla zřízena inženýrská komora, když ustanovuje, že pracovní sekce může proti členu komory vysloviti trest, když byla vyslechla obviněného. K tomu jest zapotřebí, aby obviněný byl obeslán, t. j. aby mu bylo obeslání doručeno. Neuposlechne-li obeslání, není překážky, aby řízení proti němu konalo se v jeho nepřítomnosti, a stížnost také neuplatňuje žádné námitky proti tomu, že st-l dostal obsílku se sankcí, že řízení bude provedeno za jeho nepřítomnosti, nedostaví-li se. St-l vytýká toliko, že byl obeslán až den po skončeném řízení, což ovšem rovná se nedostatku obeslání vůbec. Nař. rozhodnutí zamítajíc výtku po této stránce již v odvolání uplatněnou, klade důraz na to, že nelze vyloučiti také řízení za nepřítomnosti obviněného. V tom lze mu přisvědčiti. Ale nař. rozhodnutí přehlíží při tom nedostatečné obeslání, jež jest předpokladem řízení konaného bez slyšení obviněného.
Z uvedeného plyne, že řízení před čestnou radou trpí vadou, která zabránila výslechu obviněného, na které on má nárok dle § 19 cit. zákona. Poněvadž žal. úřad k této vadě náležitý zřetel nevzal, a v nedostatku obeslání obviněného žádné vady řízení neshledal, odporuje jeho rozhodnutí zákonu.

Citace:

č. 6108. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 701-702.