Č. 5958.

Státní zaměstnanci: O zmenšování osobních přídavků zvýšením služného.
(Nález ze dne 15. října 1926 č. 13818/25.)
Prejudikatura: Boh. 530 adm.
Věc: František M. v Praze proti ministerstvu sociální péče stran osobního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem z 21. prosince 1921 uvědomilo min. soc. péče st-le — tehdy min. radu V. hodn. třídy ve stavu konc. úřednictva min. soc. péče — že dle přípisu presidia min. rady z 8. prosince 1921 svolila vláda, aby st-li byl udělen osobní přídavek v obnosu ročních 9000 Kč, ve výši 4000 Kč do pense započítatelný.
St-l byl povýšen dekretem presidenta republiky ze 17. března 1925 do IV. hodn. třídy ad personam ve stavu konc. úřednictva min. soc. péče s účinností od 28. října 1924. O tom byl vyrozuměn dekretem z 24. března 1925, upravujícím zároveň jeho nové služ. požitky. O shora uvedeném osobním přídavku rozhodnuto bylo dalším dekretem ze 16. dubna 1925 tohoto znění: »Podle usnesení min. rady z 26. ledna 1925 (případně podle výnosu min. fin. z 11. září 1924) snižuje se Váš osobní, do pense nezapočítatelný přídavek dnem povýšení do IV. hodn. třídy, t. j. dnem 28. října 1924, na částku 3439 Kč 20 h ročně. Přídavek ten snižuje se postupem do vyšších požitků a podléhá změnám platového systému.«
Dle cit. usnesení min. rady z 10. února 1925 nedošel návrh min. soc. péče na ponechání osobního do pense započítatelného přídavku st-lova per 4000 Kč schválení vlády, při čemž vláda vycházela se stanoviska, že osobní přídavek st-lův jest ve smyslu čl. IV. zák. z 19. září 1898 č. 172 ř. z. a čl. I. § 1 posl. odst. zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. poměrně zmenšitelný postupem do vyšších požitků, poněvadž vládním usnesením z 2. prosince 1921, kterým byl přídavek ten povolen, nebyla stanovena nezmenšitelnost tohoto přídavku a že v důsledku toho také z uděleného přídavku ročních 9000 Kč do pense započítatelná část roč. 4000 Kč povýšením do IV. tř. hodn. zanikne. — — —
Stížnost vytýká především, že shora cit. norem nelze na st-lův případ použíti, poněvadž zákonem ze 7. října 1919 č. 541 Sb. recipovány nebyly.
Náhled ten neobstojí, přihlédne-li se k tomu, že tento zákon č. 541/ 1919 v čl. I. posl. odstavci a v čl. II. § 1, 2 a 3 shora zmíněné zákony č. 172/1898 a 34/1907 neruší, nýbrž »částečně mění«, což má jen ten smysl, že se v ostatním ponechávají v platnosti. Článek I. § 1 zák. ze dne 19. února 1907 č. 34 ř. z. ustanovuje, že osobní přídavky mají býti započteny do stupňů služného tehdy nově zřízených. Ustanovení to doplňovalo starší všeobecnější předpis článku IV., odst. 1 zák. z 19. září 1898 č. 172 ř. z., dle něhož osobní přídavky mají býti při postupu do vyššího služného podle platných předpisů zmenšeny, resp. započteny. Neměl-li by se tento zákonný důsledek v určitém případě dostaviti, musilo by býti v dekretu, kterým přídavek byl přiznán, výslovně uvedeno, že přídavek (nebo určitá jeho část) bude zachován i při postupu oprávněného do vyššího služného.
Tento právní názor vyslovil nss již ve svém nál. Boh. 530 adm.
V dekretu z 21. prosince 1921, jímž st-li přídavek 9000 Kč, ve výši 4000 Kč do pense započítatelný, byl přiznán, není ustanovení, že osobní přídavek ten i při postupu do vyššího služného bude st-li zachován.
St-l snaží se z genese usnesení vlády z 2. pros. 1921 sporný nárok svůj dovoditi. Min. soc. péče navrhlo min. radě, aby st-li povolila osobní přídavek 9000 Kč, ve výši 4000 Kč do pense započítatelný, aby mu nahrazena byla jistá materielní i morální újma, způsobená tím, že byl v pořadí přeskočen jmenováním mladšího min. rady K. odborovým přednostou. V dodatku k tomuto návrhu doporučilo, aby v případě, že nebude možno povoliti částku 4000 Kč, jakožto osobní přídavek do pense započítatelný, bylo stanoveno, že 4000 Kč osobního přídavku zůstane st-li i po jeho jmenování odborovým přednostou. Vláda pak shora cit. usnesením schválila jako zcela výjimečný případ a bez prejudice návrh na udělení osobního přídavku v navržené výši. Schválila tedy návrh ministerstva — nikoli eventualitu v dodatku obsaženou — a tím povolila st-li »osobní přídavek 9000 Kč, ve výši 4000 Kč do pense započítatelný« a nic více.
Z uvedeného plyne, že nař. opatření žal. úřadu odpírající st-li zachování osobního přídavku v plné výši i po jeho postupu do vyššího služného, není v rozporu se zákonem a stačí k námitce st-lově, že nař. postupem bylo zasaženo v jeho nabytá práva, poznamenati: St-l nabyl cit. usnesením vlády nesporně nároku na osobní přídavek 9000 Kč, ve výši 4000 Kč do pense započítatelný, tudíž nárok na zvýšení jeho tehdejších požitků V. hodn. třídy o 9000 Kč a pensijní základny o 4000 Kč. O porušení práv bylo by dle hořeních úvah možno mluviti jen tenkráte, kdyby jeho nové požitky a jeho nynější pensijní základna byly ciferně nižší, nežli byly po úpravě přivoděné zmíněným usnesením vlády. Že by tomu tak bylo, st-l ani netvrdí a nss neshledal.

Citace:

č. 5958. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 438-439.