Č. 6134.

Veřejní zaměstnanci (Slovensko): * Bývalý župní zřízenec na Slov., který po převratu jmenován byl nejprve v r. 1920 výpomocným a pak v r. 1925 definitivním zřízencem čsl. správy politické, nemá podle § 10 zák. č. 126/20 nároku na zápočet doby ztrávené v župní službě.
(Nález ze dne 10. prosince 1926 č. 19435/25).
Prejudikatura: Boh. 3281 a 3844 adm.
Věc: Jan J. v N. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran zápočtu služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, jenž byl župním zřízencem ode dne 1. května 1897 — do převratu v býv. státu uh. — byl min. pro Slov. dekretem z 1. prosince 1920 jmenován dočasně kancelářským sluhou při županském úřadě v Nitře. Dekretem téhož úřadu z 23. června 1922 byla mu podle zák. č. 222/1920 propočtena služ. doba podle postupových lhůt stupnice denního platu, stanovených vl. nařízením z 27. února 1920 č. 128 Sb. pro výpomocné zřízence státní, při čemž mu započtena též župní služba zřízenecká ode dne 1. května 1897 do dne 30. listopadu 1920 v délce 23 let, 7 měsíců; dekret obsahoval doložku, že jakmile bude st-l jmenován def. zřízencem státním, propočítá se mu jeho předešlá doba služební podle předpisů platných pro tyto zřízence.
Dekretem téhož min. ze 6. května 1925 byl st-l podle § 10. zákona 126/1920 jmenován def. úředním zřízencem politické správy na Slov. s platností ode dne 1. dubna 1925 s podotčením, že pro jeho služ. poměr platí ustanovení II. hlavy zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. zák. (služ. pragmatika), a předpisy později vydaných příslušných zákonů a nařízení. Pro vyměření st-lových akt. požitků byla mu současně na základě vl. nař. č. 165/1922 i oběžníku min. vnitra 362/1925 podle postupových lhůt, stanovených zákonem č. 541/1919 pro úřední zřízence státní, započtena různá období, v něž však nebyla pojata župní služba zřízenecká v čase ode dne 1. května 1897 do dne 30. listopadu 1920.
St-lovu žádost za zápočet též doby zmíněné posléze byla nař. rozhodnutím zamítnuta. — — — — —
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Především jest bezdůvodnou stížnost, pokud namítá, že nárok na sporný zápočet přísluší st-li již z důvodu, že mu byl onen zápočet dekretem z 23. června 1923 pravoplatně povolen, neboť uvedeným dekretem byl vůbec vysloven jen zápočet do služby výpomocného zřízence státního, a to s doložkou, že zápočet ten neplatí pro službu definitivního zřízence státního, kdyby jím st-l byl později jmenován.
Když pak st-l uvedeným způsobem nároku na sporu jsoucího nenabyl, nemůže právem odvolávati se v tom směru na předpis prvého odstavce § 10 zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb., pokud podle něho zřízenci zrušovaných autonomních korporací (správních výborů a župních úřadů na Slov.) přecházejí se svými nabytými právy do služby státní.
Proti právnímu názoru nař. rozhodnutí, že by mohl míti st-l na sporný zápočet pro postup do vyšších platů zřízeneckých podle vl. nař. č. 666/1920 nárok, jen kdyby byl převzat býval do čsl. služby státní přede dnem 1. září 1919, stížnost neobsahuje bodu stížného. Namítá však, že služba jeho má býti pokládána za takovou, jako kdyby býval čsl. zřízencem státním již přede dnem 1. září 1919, třebas teprv takovým byl ustanoven podle dekretu z 1. prosince 1920, což prý plyne z cit. normy § 10 zák. 126/1920, pokud stanoví, že přechod do čsl. státní služby se děje se všemi nabytými právy zřízence. Tato námitka jest bezdůvodná, což plyne z právního názoru, jejž vyslovil nss ve svém nál. Boh. 3874 adm., podle něhož mohou cit. § 10 dovolati se pouze oni úředníci a zřízenci zrušených župních a služnov. úřadů na Slov., kteří se stali úředníky, resp. zřízenci úřadů těchto na základě předpisů zák. 210/1920, t. j., kteří byli ke své včas podané žádosti státními úředníky, resp. zřízenci jmenováni, jakýmž však st-l nesporně nebyl (srovnej též Boh. 3281 adm.).

Citace:

č. 6134. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 745-746.