Č. 5960.

Státní zaměstnanci (Podk. Rus): * Ustanovení zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Podk. Rusi z 22. prosince 1920 B odst. II. B. 2, poslední věta, o ztrátě zvýšených drahotních přídavků vztahuje se na ty býv. zaměstnance uherského státu na Podk. Rusi, kteří, byvše jmenováni čsl. státními úředníky na Podk. Rusi, byli tam přeloženi na jiné působiště.
(Nález ze dne 15. října 1926 č. 20530.)
Věc: Desider B. v Užhorodě proti ministerstvu spravedlnosti stran drahotního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. přeložil výnosem ze 3. prosince 1921 na základě § 67 služ. pragmatiky st-le, soudního oficiála, od okr. soudu v Užhorodě k okr. soudu ve V. Výnos ten neobsahuje žádné disposice o služ. požitcích st-lových. Vzhledem k tomu, že st-l ve V. bytu obdržeti nemohl, a žil odloučen od své rodiny, kterou zanechal v Užhorodě, obdržel měsíčně odškodné 1500 K. Drah. přídavek 200procentní byl mu zároveň zastaven. Jeho žádosti, aby mu byl vedle zmíněného odškodného poukázán ještě 200% drah. přídavek, nevyhovělo min. sprav. rozhodnutím v pořadu instancí s poukazem na odst. 11. B 2. zásad pro úpravu osobních poměrů civ. státních zaměstnanců na Podk. Rusi, vydaných usnesením min. rady z 22. prosince 1920.
Do tohoto rozhodnutí směřuje stížnost. Uplatňujíc, že citovaná část B II. 2 zásad se vztahuje pouze na ony úředníky, kteří byli na Podk. Rus jmenováni z historických zemí, nevztahuje se však na ony případy, když někdo, kdo na území Podk. Rusi trvale službu koná a v této vlastnosti obdržel zvýšený drah. přídavek, na tomto území z jednoho místa na jiné jest přemístěn. Tomu přísluší jak odškodné z důvodu vedení dvojí domácnosti, tak i zvýšený drah. přídavek na základě dvou různých právních titulů.
Stížnosti nelze přisvědčiti. Na st-le, jako zaměstnance státního na Podk. Rusi trvale ustanoveného, platí návrh B, část II. cit. zásad, přiznávající v bodě A zaměstnancům těmto dnem 1. dubna 1920 počínaje drah. přídavky zatím do konce 1921 obnosem o 200% vyšším než v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V dalším bodě B pak přiznává »zaměstnancům pod A jmenovaným« — tudíž zaměstnancům státním na Podk. Rusi trvale ustanoveným — mimořádné odškodné v případě stěhování a sice pod č. 2 diety, případně mimořádný přídavek z titulu vedení dvojí domácnosti za předpokladů zde blíže uvedených a stanoví v poslední větě téhož odstavce: »Za tuto dobu — pobírání mimořádného přídavku — nevyplácí se však zvýšený drah. přídavek dle bodu A«.
Z všeobecného znění tohoto ustanovení jde, že se vztahuje na veškeré státní zaměstnance na Podk. Rusi trvale ustanovené bez rozdílu; tudíž i na ty zaměstnance býv. státu uherského na Podk. Rusi, kteří byli ustanoveni čsl. státními zaměstnanci na Podk. Rusi a byli na tomto území přeloženi na jiné působiště. Že ustanovení toto se nevztahuje na zaměstnance exponované (odjinud na Podk. Rus přidělené), o nichž jedná částka I., jest nade vši pochybnost jasno z hořejší citace příslušných ustanovení a jich zařadění v částce II., upravující jedině mimořádné příjmy zaměstnanců na Podk. Rusi trvale ustanovených, nýbrž i z té okolnosti, že výhody poskytnuté zaměstnancům exponovaným upraveny jsou v oddílech zvláštních, zcela samostatných (návrhu B částka I, resp. III.).
Ježto pak jest nesporno, že st-l jest státním zaměstnancem na Podk. Rusi trvale ustanoveným, použil na něho žal. úřad správně ustanovení návrhu B, částky II, B, 2 a zastavil mu zvýšený drah. přídavek po dobu pobírání mimořádného přídavku.

Citace:

č. 5960. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 442-443.