Č. 6008.

Vojenské věci: * Vojenský gážista, který slouživ dříve jako vojenský gážista z povolání, vystoupil ze služby vojenské, vstoupil do státní služby civilní a z této se vrátil opět do služby vojenské jako gážista, nemá vzhledem k ustanovení zákona č. 158/1875 nároku, aby mu při výměře výslužného jako vojenskému gážistovi byla započtena doba jeho prvé služby vojenské.
(Nález ze dne 29. října 1926 č. 23765/25.)
Věc: Dr. K. R. v Ch. proti ministerstvu národní obrany stran výměry výslužného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l sloužil nejprve v býv. armádě rak.-uh. od 1. ledna 1900 do 13. dubna 1912 jako voj. lékař, pak od 13. dubna 1912 jako zdravotní koncipista, resp. okresní lékař u polit. úřadů a byv 1. srpna 1914 povolán ke službě válečné, byl dnem 1. května 1916 převzat jako štábní lékař z povolání do zeměbrany, v níž sloužil až do převratu. Ze stavu aktivního byl dnem 1. května 1912 přeložen do neaktivního stavu zeměbrany a dnem 31. prosince 1912 při současném složení důstojnické hodnosti propuštěn ze zeměbrany. Přihláškou z 29. března 1919 žádal o převzetí do čsl. armády a podáním z 18. července 1921 o přiznání zaopatř. požitků, jež mu byly také po superarbitraci dne 3. listopadu 1921 provedené přiznány za současného přeložení do výslužby dnem 1. prosince 1921, — do čsl. armády byl pak převzat v hodnosti gážisty ve výslužbě dne 22. září 1922. V čsl. armádě činné služby nekonal.
Pro vyměření pense byla st-li započtena pouze doba jeho civ. státní služby (2 roky, 3 měsíce a 2 dny) a následující na to doba služby voj., celkem 11 roků, 11 měsíců a 28 dní, nikoli však doba jeho voj. služby před propuštěním ze zeměbrany. Jeho žádost, aby mu tato doba byla započtena, byla nař. rozhodnutím zamítnuta z důvodu, že podle § 8 lit. b) zák. z 27. prosince 1875 č. 158 ř. z. má nárok pouze na započtení civilní státní služby (od 13. dubna 1912 do 31. července 1914), a že předchozí dobu činné služby voj. před vystoupením ze služeb voj. nelze započítat vzhledem k ustanovení § 14 lit. K) téhož zák.
St-l namítá proti tomu, že se ustanovení § 14 lit. K) zák. č. 158/1875 na něho nevztahuje, poněvadž nejedná o přestoupení ze služby voj. do civ. služby státní, nýbrž jen o vystoupení ze svazku armády a poněvadž při přestoupení ze služby voj. do civ. služby státní jest podle platných předpisů (cís. rozhodnutí z 22. května 1830) započísti pro výměru civ. pense léta předcházející služby voj., stalo-li se přestoupení to bezprostředně, — kterážto podmínka bezprostředního přestoupení jest u st-le dána, — že opačný názor žal. úřadu odporuje stávajícím právním normám a nezjistil-li žal. úřad ze st-lových osobních spisů úřednických započítatelnost doby, kterou st-l ve voj. službě do 13. dubna 1912 strávil, že jest řízení vadné.
Nss neshledal tuto stížnost důvodnou.
Směrodatná ustanovení o tom, která doba je pro vyměření voj. pense započítatelná, obsahují jedině vojenské zaopatřovací normy, v daném případě tedy, poněvadž st-l v čsl. armádě činné služby nekonal, zák. z 27. prosince 1875 č. 158 r. z. (srovnej § 97 odst. 1 a 100 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb.). Která služební doba jest pro vyměření vojenské pense započítatelná a která jest ze započtení vyloučena, stanoví zákon č. 158/1875 v §§ 8 a 14, jejichž zásady platí dle § 117 plně i pro zeměbranu. Dle § 8 počítá se pro vyměření pense: a) veškerá činná doba služební, ztrávená ve společném vojsku a ve válečném námořnictvu, vyjímaje případ § 14 lit. K, totiž doba voj. služby, která byla ztrávená před vystoupením ze svazku společného vojska, ať se toto vystoupení stalo vzdáním se voj. charakteru nebo propuštěním v důsledku soudního rozsudku nebo usnesení čestné rady. Tato doba, ztrávená před vystoupením ze svazku vojenského, nesmí býti započtena ani tehdy, když dotyčná osoba bezprostředně po vystoupení opět do služby vstoupila, b) služební doba před vstupem do společného vojska nebo do válečného námořnictva v zeměbraně nebo v civilní státní službě (nebo ve službě jí na roveň postavené) ztrávená a započítatelná, stalo-li se přestoupení do vojska nebo válečného námořnictva buď bezprostředně ze zeměbrany nebo ze státní služby civilní nebo z trvalého či dočasného odpočinku (dovolené s čekaným) a byl-li se službou civilní soustavně spojen nárok na zaopatření.
Z těchto předpisů, ve kterých při aplikaci jich na zeměbranu jest slova »společné vojsko« zaměniti slovem »zeměbrana«, nelze seznati, že by sporná doba st-lovy dřívější voj. služby byla započítatelná pro vyměření jeho voj. výslužného, neboť pokud jde o aplikaci § 8 lit. a) a § 14 lit. k), není sporno, že st-l vystoupil z voj. svazku až po dni 13. dubna 1912, kdy vystoupil z aktivní služby vojenské; s hlediska § 8 lit. b) pak stačí poukázati k tomu, že doba, kterou st-l ztrávil ve voj. službě do 13. dubna 1912, není dobou, jež by byla vzhledem k ustanovení § 14 lit. k), jehož jest tu použíti dle jeho slovného znění platícího pro vojsko společné, započítatelná pro vyměření pense vojenské (ve vojsku společném). Tato právní situace nebyla změněna ani ustanovením § 120 lit. d), jenž vyslovil pouze to, co se z aplikace § 8 lit. b) na zeměbranu podává mutatis mutandis samo.
Než st-l nepokouší se ani vyvoditi uplatňovaný svůj nárok z uvedených ustanovení nebo vůbec z ustanovení zák. č. 158/1875, nýbrž dovozuje jej z toho, že sporná doba jeho voj. služby byla by započítatelná pro vyměření civ. výslužného. Při tom přehlíží však, že otázku která doba je započítatelná pro vyměření pense vojenské, nelze řešiti podle předpisů o zaopatř. požitcích státních úředníků, nýbrž, jak řečeno, pouze podle předpisů voj. zaopatř. zákona, — v daném případě předpisů cit. zák. č. 158/1875, — a že tento zákon nestanovil, že by při přestoupení z civ. služby státní do služby voj. byla pro vyměření voj. pense započítatelná veškerá doba, která je započítatelnou pro vyměření pense civilní, nýbrž jen doba v § 8 lit. b) označená, totiž v případu st-lově jen ona do pense započítatelná doba, která byla ztrávená v civilní službě státní, nikoli však doba ztrávená ve službě společného vojska, je-li z důvodu § 14 lit. K) nezapočítatelnou pro výměru pense v bývalém společném vojsku.

Citace:

č. 6008. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 522-524.