Č. 5843.


Státní zaměstnanci. — Řízení před nss-em: I za platnosti vl. nař. č. 275/1924 je služební poměr kancelářských oficiantů poměrem soukromoprávním.
(Nález ze dne 6. září 1926 č. 16175).
Prejudikatura: Boh. 2897 adm.
Věc: Vlasta K. v K. proti ministerstvu financí o propuštění ze služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem zfř v Praze ze 17. listopadu 1922 byla st-lka jako kancelářská oficiantka pro těžké služ. přestupky ve výměru tom blíže označené ve smyslu bodu 4 odd. II. §§ 24 a 29 min. nař. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. ze služeb finančních propuštěna. Stížnosti do výměru toho podané nebylo nař. rozhodnutím vyhověno.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Není sporu o tom, že služ. poměr st-lky ke státu byl služ. poměrem kancelářské oficiantky. Nss vyslovil již v nál. Boh. 2897 adm. právní názor, na němž trvá i v případě daném, že služ. poměr kanc. oficiantů, založený min. nař. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. jest se zřetelem na předpis § 6 odst. 3 tohoto nař. považovati za soukromoprávní poměr námezdní, o kterém vzhledem k ustanovení § 105 úst. listiny nepřísluší nss-u dle § 3 lit. a) zák. o ss rozhodovati, leda, že by šlo o opatření nebo rozhodnutí správních úřadů, kterým kanc. oficiantů jest znemožněno, aby pokračoval dle § 105 úst. listiny. O případ takový však v daném případě nejde.
Stížnost názor v cit. nálezu vyslovený sice uznává, namítá však, že pozdějším nařízením z 20. prosince 1924 č. 275 Sb. soukromoprávní poměr služební kanc. oficiantů byl změněn v poměr veřejnoprávní, o němž přísluší nss-u judikovati.
Nss nemohl námitce této přisvědčiti.
V § 1 vl. nař. z 20. prosince 1924 č. 275 Sb. bylo stanoveno jenom tolik, že ustanovení prvého odstavce č. 1 § 31 nař. veškerého min. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. neplatí pro kanc. oficianty (bez rozdílu pohlaví), kteří nejpozději v den 1. dubna 1925 dovrší 10 roků služby započítatelné pro postup do vyšší třídy služ. stáří. Ustanovením tímto byl služ. poměr kanc. oficiantů prohlášen za určitých předpokladů za nevypověditelný a za nezrušitelný následkem neschopnosti ke službě nebo jinaké služ. překážky. Tím byly sice v určitých směrech modifikovány dosavadní předpisy o tom, jak se služ. poměr kanc. oficiantů končí, na právní povaze poměru toho jako poměru soukromoprávního však předpisem tímto se nic nezměnilo. Pokud snad zákonem z 24. června 1926 č. 103 Sb. resp. vl. nař. ze 7. července 1926 č. 113 Sb. prohlášen byl služ. poměr kanc. oficiantů za určitých předpokladů za poměr veřejnoprávní (sr. § 210 odst. II. cit. zák. a § 88 a násl. cit. nař.), nelze ustanovení těch na st-lku upotřebiti, poněvadž ustanovení tato vešla v platnost teprve dnem 1. ledna 1926. Byl tedy služ. poměr kanc. oficiantů v době, o kterou jde, nadále poměrem soukromoprávním a jest opačné tvrzení stížnosti bezdůvodným.
Pak ovšem nemůže nss dle § 3 lit. a) zák. o ss o sporech z tohoto poměru oficiantského vzcházejících rozhodovati a nemůže proto vůbec vejíti v meritorní přezkoušení nař. rozhodnutí.
Citace:
č. 5843. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 232-233.