Č. 6127.

Státní zaměstnanci (Slovensko): * Důvodem k odnětí diet z titulu vedení dvojí domácnosti není, že státní zaměstnanec, jsa členem stavebního družstva, nezajistil si byt v družstevních domech složením stavebních příspěvků.
(Nález ze dne 4. prosince 1926 č. 25006).
Věc: František O. v K. (adv. Dr. Jos. Choc z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. taj. Jan Bucek) stran diet z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 25. září 1923 zastavilo ředitelství pošt v Košicích st-li výplatu diet z důvodu vedení dvojí domácnosti s účinností od 31. prosince 1922, poněvadž zjistilo, že již v prosinci 1922 mohl získati přiměřeného rodinného bytu, příležitosti té však nepoužil. St- lovy žádosti za opětné poukázání diet byly rozhodnutím ředitelství z 24. listopadu 1923 a pak rozhodnutím min. pošt z 12. února 1924 zamítnuty z důvodu prvého rozhodnutí.
Podáním ze 6. října 1924 žádal st-l min. pošt, aby svoje rozhodnutí z 12. února 1924 zrevidovalo. — — — — —
Min. pošt na to nař. rozhodnutím vyslovilo, že st-le poukazuje s jeho opětným rozkladem proti zastavení diet dle ustanovení bodu II. D 2 Zásad pro úpravu osobních poměrů stát. zaměstnanců na Slov. na výnos z 12. února 1924 a že znovu zdůrazňuje, že jeho rozkladu nevyhovělo proto, že mohl při dobré vůli již v roce 1922 přestěhovati svoji domácnost do Košic, takže příčinou, pro kterou k přestěhování jeho domácnosti nedošlo, nebyl úředně zjištěný nedostatek bytů, jak to požadují zmíněné zásady.
O stížnosti nss uvážil: — — — — —
Žal. úřad zamítl st-lův nárok na diety podle bodu II. D 2 »Zásad« z důvodů, že st-l mohl při dobré vůli již v r. 1922 přestěhovati svoji domácnost do Košic, takže příčinou, pro kterou k přestěhov. jeho domác. nedošlo, nebyl úředně zjištěný nedostatek bytů. Z čeho dospěl k tomuto úsudku, žal. úřad neuvedl, ze správních spisů a odv. spisu je však vidno, že výrok ten založil na zprávě stav. družstva pošt. zaměstnanců v Košicích z 24. září 1923, v níž se praví, že st-l mohl obdržeti v družstevních domech, postavených v roce 1922, rodinný byt, kdyby naň byl reflektoval. Zprávu tuto však st-l přes zásadu v adm. řízení všeobecně platnou st-li k vyjádření nesdělil. Za tohoto stavu věci ovšem právem vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí spočívá na vadném řízení.
Než ono je též nezákonné. Z toho, co bylo uvedeno, je totiž vidno, že žal. úřad vychází z právního náhledu, že podle ustanovení bodu II. D 2 »Zásad« zaměstnanec nemá nároku na diety také v tom případě, když přistoupením za člena stav. družstva a složením družstevního podílu mohl si na svůj náklad opatřiti, resp. správněji řečeno postaviti byt, a neučinil tak. Než toto právní stanovisko žal. úřadu jest mylné.
Podle bodu II. D 2 »Zásad« přísluší ženatým zaměstnancům, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště nebo do místa poblíž se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati, diety stanovené v bodě III. odst. 1, po př. odst. 2 bod 1. Činí tedy cit. ustanovení nárok zaměstnance na diety závislým na úředním průkazu o nedostatku bytů dle faktického stavu, jaký se v poměrech bytových v působišti zaměstnance jeví v té době, za kterou zaměstnanec nárok uplatňuje, a neukládá zaměstnanci nikterak povinnost, aby tento faktický stav během snad nějaké doby vůči sobě se snažil změniti tím způsobem, že by buď koupí nebo stavbou domu na svůj účet nebo aspoň účastenstvím na nějaké společné akci stavební potřebný rodinný byt si opatřil.
Nemá tedy opačný náhled žal. úřad žádného podkladu v cit. ustanovení, ba je i přímo v rozporu se účelem ustanovení toho. Neboť ustanovení zásad, jak dle svého nadpisu tak i dle celého svého obsahu, zřejmě směřují k tomu, zabezpečiti zaměstnance z území mimoslovenského v novém prostředí před strádáním, jež by ho mohlo stihnouti v případě, že by nemohl rodinu do nového působiště pro nedostatek bytu přestěhovati a byl nucen vésti dvojí domácnost. Tohoto účelu nebylo by zajisté možno dosíci, kdyby se sice dal zaměstnanci nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti, ale kdyby současně se mu uložila povinnost stavbou byt si opatřiti a zasáhlo se tak vzhledem k nynějším značným nákladům stavby do hmotných jeho poměrů způsobem, který by mohl vésti k jeho zadlužení.

Citace:

č. 6127. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 737-738.