Č. 6074.

Pozemková reforma. — Administrativní řízení: Kurátor pozůstalosti může uplatňovati jménem pozůstalosti nárok podle § 11 záb. zák. a nemusí stpú sečkati s vyřízením návrhu takového až do skončení pozůstalostního řízení.
(Nález ze dne 16. listopadu 1926 č. 23275). Věc: Alexandr U. v D. proti státnímu pozemkovému úřadu o nárok dle § 11 zák. záb.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 7. dubna 1925 oznámil stpú pozůstalosti po zemřelé Iloně Sz., že se rozhodl převzíti pozůstalostní nemovitosti v oznámení uvedené, a požádal soud, aby zábor těchto nemovitostí a zamýšlení jich převzetí v knihách pozemkových poznamenal. O tom byl dne 7. května 1925 vyrozuměn opatrovník pozůstalosti Dr. Karel G., advokát v N., který jménem pozůstalosti uplatnil pak nárok dle § 11 záb. zák. Kromě toho uplatnili tento nárok četní dědici, mezi nimiž na prvém místě uvedena jest Otilie H.
Nař. výměrem propustil stpú Iloně Sz. jako knihovní vlastnici velkostatku resp. pozůstalosti po ní 150 ha 80 a 39 m2 půdy zemědělské a 42 ha 17 a 13 m2 půdy jiné a podotkl v důvodech svého rozhodnutí, že vzal za základ svého rozhodnutí návrh kurátora pozůstalosti, a že přihlížel k návrhu Otilie H. a spol. jako k návrhu alternativnímu jen potud, pokud se kryje s návrhem kurátora pozůstalosti. — — — —
Proti tomuto rozhodnutí podal Alexandr U. v D., jenž se dle sdělení okr. soudu ve V. přihlásil k pozůstalosti, stížnost k nss-u, o níž takto bylo uváženo:
Stížnost namítá, že opatrovník pozůstalosti dle § 114 zák. čl. XVI : 1894 vůbec není legitimován k tomu, aby pozůstalost jako právnickou osobu zastupoval, neboť dle uherského práva na Slov. platného pozůstalost nemá povahy osoby právnické a činnost kurátora pozůstalosti omezuje se na péči o to, aby podstata pozůstalosti byla zachována.
Námitka tato není důvodná. Netřeba tu zkoumati, zda existuje podle uh. práva hereditas iacens jako zvláštní osoba právnická či nikoliv, nýbrž pouze, zda kurátor pozůstalostního jmění může s účinkem ohledně tohoto jmění uplatniti nárok dle § 11 záb. zák. Dle § 114 zák. čl. XVI : 1894 o pozůstalostním řízení ustanoví soud v případě, že zůstavitel zemřel bez dědiců, nebo že nikdo nemá vědomosti o existenci dědice, kurátora pozůstalosti, který má péči o zabezpečení a spravování pozůstalostního jmění. Přísluší tedy kurátorovi pozůstalosti činiti veškerá opatření, jež vyžaduje řádná správa i zabezpečení pozůstalostního jmění. Mezi tato opatření patří i včasné uplatnění nároku dle § 11 zák. záb., neboť na něm závisí zachování nemovitého jmění pozůstalosti aspoň ve výměře § 2 zák. záb. Uplatnil-li kurátor pozůstalosti nárok dle § 11 zák. záb. výhodně či nevýhodně pro jednotlivé dědice, je s hlediska zákonů o pozemkové reformě právně bezvýznamné.
Stížnost také vytýká, že kurátor pozůstalosti nebyl oprávněn jednati za st-le, ježto tento jej k tomu nezmocnil, přehlíží však, že se zmíněný opatrovník o nějaké zmocnění dané st-lem neopírá, nýbrž základ svých práv a povinností spatřuje jedině v mandátu, uděleném mu soudem dle § 114 zák. čl. XVI : 1894.
Námitka, že s řešením nároku dle § 11 zák. záb. mělo býti sečkáno až do té doby, kdy pozůstalostní řízení bude skončeno a bude jisto, na kolik souborů dědictví se rozpadne, aby mohlo býti posouzeno, zda i potom podléhati bude záboru, nemá v zákoně opory, neboť není ustanovení, které by tento postup žalovanému úřadu ukládalo. Stížnost netvrdí, že bezprostředně před úmrtím zůstavitelky náleželo jmění, o které tu jde, několika souborům, které nedosahují výměry pro zábor potřebné, nýbrž že je možno, že smrtí zůstavitelky rozpadne se její jmění na několik souborů, z nichž žádný nebude obsahovati výměry pro zábor potřebné. K tornu však sluší uvésti, že dle spisů (protokol z 18. července 1925) zůstavitelka zemřela dne 28. listopadu 1924, tedy za platnosti zák. záb., a že k rozdělení nemovitého majetku, jenž zůstavitelce náležel, na několik majetkových souborů s různými vlastnickými subjekty, mohlo by dojíti jen se souhlasem stpú-u dle § 7 zák. záb. Dokud tento souhlas nebyl udělen, nelze mluviti o tom, že jmění zůstavitelky rozpadlo se na několik majetkových souborů. Není proto ani nezákonným ani vadným, když stpú vyřešil nárok pozůstalosti tak, jakoby šlo o jediný majetkový soubor, a nevyčkal konečného projednání pozůstalosti. — — —

Citace:

č. 6074. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 639-641.