Č. 6091.

Úrazové pojišťování: * Úrazové pojišťovny dělnické nejsou na podkladě článku XIX. zák. z 10. dubna 1919 č. 207 Sb. oprávněny požadovati od horních podniků doplatky pojistných příspěvků úrazových za dobu od 1. ledna 1915 do 31. prosince 1918.
(Nález ze dne 23. listopadu 1926 č. 23929.)
Věc: Jan W. a spol. v S. O. (adv. Dr. Ludv. Brixel z Mor. Ostravy) proti ministerstvu sociální péče (za súč. úrazovou pojišťovnu dělnickou pro Moravu a Slezsko v Brně vrch. řed. rada Lev Schoch) o úrazové pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: — — — — — —
Důsledkem nálezu nss-u Boh. 325 adm. a se zřetelem k poradě, konané 29. dubna 1921 o otázkách likvidace Všeobecného pensijního ústavu pro zřízence ve Vídni a Úrazové pojišťovny hornické ve Vídni, zmocnilo min. soc. péče výnosem z 26. července 1921 úrazovou pojišťovnu dělnickou pro Moravu a Slezsko v Brně, aby ve smyslu stanoviska hájeného zástupci našeho státu na zmíněné poradě ve věci vymáhání pojistných příspěvků pro Úrazovou pojišťovnu hornickou ve Vídni za léta 1915—1918 provedla revisi mezd za účelem započítání hodnoty naturálních bytů do mzdy (platu) pojištěnců v období 1915—1919 a dodatečně předepsala příspěvky. Zmocnění toto uděleno pro územní obvod úrazové pojišťovny dělnické v Brně z titulu suverenity státní a za tím účelem, aby ony pojistné příspěvky nepropadly nebo se nepromlčely. Vyřešení otázky, mají-li částky získané dotyčnými předpisy pojistného připadnouti do likvidační podstaty vídeňských ústavů či do jiné majetkové podstaty, ponecháváno jednání o provedení článku 275 mírové smlouvy.
Následkem toho provedla úrazová pojišťovna dělnická v Brně za účelem vydání dodatečného předpisu revisi podle § 23 úraz. zák., při které bylo také zjištěno, že u několika revidovaných závodů nebyly přiznány vídeňské úrazové pojišťovně hornické válečné přídavky, které tvořily součást započítatelných mezd. Též ohledně těchto válečných přídavků byla úrazová pojišťovna dělnická v Brně výnosem min. soc. péče z 12. září 1920 z titulu suverenity ku předepsání dotyčných příspěvků zmocněna.
Úrazová pojišťovna dělnická v Brně předepsala pak, dovolávajíc se shora uvedeného nál. nss-u, dodatečně příspěvky za hodnotu naturálních bytů určité kategorie dělníků, pokud se týče válečné drahotní příspěvky a to — — — — —
Rozhodnutími zsp-é v Opavě z 29. ledna 1925 pokud se týče v Brně nebylo odvoláním zmíněných firem vyhověno. — — — — —
Další odvolání stěžujících si firem byla žal. ministerstvem v dohodě s min. veř. prací zamítnuta.
O stížnostech nss uvážil:
Právní podklad pro posouzení nař. rozhodnutí, jimiž stěžujícím si majitelům horních podniků se ukládá povinnost určitého plnění, nelze hledati v nějakém abstraktním pojmu »státní suverenity«, která se ve vnitřním životě státu projevuje ve formě zákonodárství, nýbrž sluší jej hledati právě jen v právních normách, povinnost tu upravujících, tedy zejména v zákoně z 10. dubna 1919 č. 207 Sb. a ve vydaných k němu prov. nařízeních, zejména vl. nař. z 19. května 1919 č. 356 Sb. a z 30. prosince 1919 č. 19 Sb. z r. 1920. Právě cit. zákon dle čl. XVIII a § 1 vl. nař. č. 356/1919 nabyl účinnosti dnem 1. července 1919. Tímto dnem přestala dle čl. XIX odst. 1 Úrazová pojišťovna hornická ve Vídni na území republiky čsl. prováděti pojištění proti následkům úrazů, které se staly od tohoto dne. V důsledku toho a na základě čl. II. cit. zák. byla pak v § 2 posléze cit. nařízení č. 356/1919 podnikatelům uložena povinnost veškeré podniky horní, podrobené dozoru horních úřadů, jejichž dělníci a závodoví úředníci byli až dosud pojištěni pro případ úrazu u úrazové pojišťovny hornické ve Vídni, přihlásiti způsobem předepsaným v § 18 zák. úraz. u úrazové pojišťovny dělnické v Praze neb v Brně, příslušné podle místa provozovny. Dle článku XIX. odst. 2 zákona č. 207/ 1919 přenesena pak práva a povinnosti úrazové pojišťovny hornické ve Vídni co do úrazů, které se staly do počátku účinnosti tohoto zákona, na úrazové pojišťovny územní, a to co do úrazů z doby mezi 1. lednem a 30. červnem 1919 — dnem 1. července 1919 (§ 7, odst. 1. vl. nař. č. 356/ 1919), co do úrazů z doby od 1. ledna 1915 do 31. prosince 1918 — dnem 1. ledna 1920 (§ 1 vlád. nař. č. 19 z r. 1920).
Z uvedených právě ustanovení vyvozuje žal. úřad právní názor, že úraz. pojišťovna děln. v Brně byla oprávněna zjistiti, vypočítati a vybírati úrazové příspěvky a tudíž i vymáhati doplatky k příspěvkům za dobu od 1. ledna 1915 do 31. prosince 1918 byť i pro úrazovou pojišťovnu hornickou ve Vídni, když tato k úkonům těm v oblasti republiky čsl. sama již oprávněna nebyla. Nss názoru tomu nepřisvědčil. Ustanovení čl. XIX odst. 1. cit. zák. č. 207/1919 neponechává zajisté nijaké pochybnosti o tom, že ode dne účinnosti tohoto zákona, t. j. ode dne 1. července 1919 provádění pojištění proti následkům úrazů ohledně podniků horních, podrobených dozoru horních úřadů, přísluší úrazovým pojišťovnám územním se všemi právy a povinnostmi jim podle zákona o úrazovém pojištění přikázanými, tedy i s právem zjišťovati, vypočítávati a vybírati pojistné příspěvky, jakož i případné doplňky k nim, avšak jen se zřetelem k úrazům, které se stanou od 1. července 1919.
Jinak je však, pokud jde o pojištění, jež do té doby podle zákona prováděla úraz. pojišťovna hornická ve Vídni. Ohledně stavu pojištění takto vymezeného nelze ponechati mimo zřetel, že do té doby dělníci a závodoví úředníci podniků horních na dnešním území republiky čsl. byli podle § 2 cís. nař. ze 7. dubna 1914 č. 80 ř. z. a § 2 zák. z 30. prosince 1917 č. 523 ř. z. v pojistném poměru k úrazové pojišťovně hornické ve Vídni, a že do té doby i podnikatelé byli členy této pojišťovny. Práva a povinnosti z tohoto pojistného poměru a z tohoto členství byla založena a do 1. července 1919 trvala toliko mezi řečenými osobami a úrazovou pojišťovnou hornickou ve Vídni.
Aby do okruhu těchto práv a povinností vstoupiti mohla pojišťovna jiná, v daném případě úraz. pojišťovna děln. v Brně, k tomu bylo — se zřetelem k tomu, že nejde o pojištění soukromé, v obor práva soukromého přikázané, nýbrž o pojištění veřejnoprávní a nositeli pojištění zákonem určenými, — zapotřebí zvláštního zákona. Zákon z 10. dubna 1919 č. 207 Sb. opatření tohoto rázu také učinil, pojav do čl. XIX odst. 2 ustanovení o převodu práv a povinností úrazové pojišťovny hornické ve Vídni na úrazové pojišťovny územní. Podle tohoto ustanovení nebyly však práva a povinnosti zmíněné pojišťovny cizozemské převedeny na územní pojišťovny in toto, t. j. nebyly převedeny práva a povinnosti, jež pro onu pojišťovnu vůbec vyplývaly z pojistného poměru před 1. červencem 1919 založeného mezi ní na straně jedné a pojištěnci jakož i podnikateli na straně druhé, — nýbrž, jak zákon výslovně praví, »co do úrazů, které se staly nebo stanou do počátku účinnosti tohoto zákona.« Tím byl rozsah převodu práv a povinností přesně vymezen v ten rozum, že se převádějí práva a povinnosti, které se pojí k určitému faktu, t. j. k úrazu, jenž od počátku účinnosti zákona již nastal a jehož jsou práva a povinnosti ty právním důsledkem. Předpokladem převodu práv a povinností úrazové pojišťovny hornické ve Vídni na čsl. pojišťovny územní jest podte cit. zákona tedy, že před počátkem účinnosti zákona nastal pojistný případ, úraz.
Správnost tohoto výkladu, podávajícího se ze znění zákona, potvrzuje obsah důvodové zprávy podané k vládní osnově zákona č. 207/1919. (Tisk 491, zasedání Nár. Shrom. čsl. r. 1919). Vytknuvši všeobecně, že druhý oddíl zákona (dnešní čl. XVIII. — XX.) obsahuje ustanovení přechodná, která vyplývají ze zavedení nových ustanovení zákonných a z blížící se likvidace dosavadních nositelek pojištění, hornické úrazové pojišťovny a odborové úrazové pojišťovny rak. železnic ve Vídni, vysvětluje důvodová zpráva pak podrobněji obsah ustanovení přechodných v ten rozum, že »úrazová pojišťovna hornická a odborová úrazová pojišťovna rak. železnic ve Vídni provedou řízení i odškodnění u všech úrazů, které se staly neb stanou až do dne, kdy počne účinnost tohoto zákona, vzhledem ke každé z nich. Řízení a odškodnění úrazů, které se stanou potom, co zákon nabude účinnosti, patří novým nositelkám pojištění, totiž úrazovým pojišťovnám územním ... Převzetí odškodňování úrazů, pro jejichž následky již dosavadní nositelky pojištění přiznaly důchody, novými nositeli pojištění bude částí řízení likvidačního naší republiky s úrazovou pojišťovnou hornickou a odborovou úrazovou pojišťovnou rak. železnic. Po skončené likvidaci určí min. soc. péče den, kterého úrazové pojišťovny územní ... převezmou všecka práva a povinnosti u úrazů, odškodňovaných až do té doby oběma uvedenými vídeňskými pojišťovnami.«
Podle znění a úmyslu zákona nelze pak k právům, která se dle čl. XIX odst. 2 přenášejí na úrazové pojišťovny dělnické, počítati právo vybírati pojistné příspěvky neb doplatky příspěvků ve smyslu § 23 úraz. zák. za dobu, kdy k provádění pojištění příslušná byla toliko úrazová pojišťovna hornická ve Vídni, a nelze úrazovým pojišťovnám dělnickým právo na vymáhání příspěvků přiznati ani pro ten případ, že se tak děje, jak žal. úřad praví — pro shora uvedenou pojišťovnu cizozemskou. K tomu bylo by zapotřebí zvláštního zák. ustanovení, jež by podnikatele nutilo, plniti své povinnosti co do příspěvků vůči jinému nositeli pojištění nežli tomu, vůči němuž povinnost podnikatelova zákonem stanovena byla. Ustanovení tohoto obsahu zákon však neobsahuje.
Nemění na tom ani okolnost v rozhodnutí zsp-é v Opavě vytčená, že úraz. pojišťovna děln. v Brně převzala risiko úrazové pojišťovny hornické ve Vídni ohledně úrazů, které spadají do doby mezi 1. lednem 1915 do 31. prosince 1918, poněvadž způsob, jakým opatřiti úhradu za povinnosti plynoucí pro úraz. pojišťovnu děln. v Brně za zmíněné úrazy, jest věcí mezistátního ujednání, a nemůže ohled na tuto okolnost odůvodniti požadavek, aby podnikatel konal plnění, která jemu zákonem uložena nejsou.
Proti právě rozvedenému právnímu názoru, který se kryie se stanoviskem hájeným ve stížnostech, namítá zúčastněná úraz. pojišťovna děln. v Brně v odv. spise, že sporné právo plyne z okolnosti, že přes to, že dřívější nositel pojištění, úrazová pojišťovna hornická ve Vídni, jím býti přestala, přec právo předpisovati a vybírati příspěvky za minulost ve smyslu § 23 úraz. zák. zůstalo v platnosti zachováno a nebylo na něm měněno ani zákonem č. 207/1919, jenž toliko ustanovil nový vykonávací orgán ku provedení onoho práva. Tím tvrdí zúčastněná strana, že nastoupila ve veškerá práva úraz. pojišťovně horn. ve Vídni za minulou dobu z pojistného poměru příslušející. Námitka tato byla však již shora vyvrácena poukazem k tomu, že převod práv zmíněné pojišťovny horn. na úraz. pojišťovny děln. nenastal podle cit. zákona převod ten upravujícího in toto, nýbrž jen v míře omezené, jen »co do úrazů«, které se staly do počátku účinnosti zákona.
Zúčastněná strana hájí právní názor, na němž založena jsou nař. rozhodnutí, také poukazem k ustanovení prov. nař. č. 356/1919, jež v odst. 2 § 7 výslovně k právům, jež podle odst. 1 přecházejí na územní nositele pojištění, počítá (arg.: Zejména přecházejí ...) i právo vypočísti a vybírati pojistné podle ustanovení § 3 zák. z 30. prosince 1917 č. 523 ř. z. ve spojení s §§ 16, 21—27 zák. úraz., a to již za prvé pololetí roku 1919. Z toho dovozuje zúčastněná strana, že podle úmyslu zákonodárce »práva, pokud jde o úraz« zahrnují v sobě i právo vypočísti a vybírati příspěvky a že stejným způsobem jest pak vyložiti stejně znějící pojem »práva co do úrazů« v posledním odstavci § 7, který se týká období od 1. ledna 1915 do 31. prosince 1918.
Leč jestliže jest pravda, jak bylo shora vyvozeno, že z vůle zákona č. 207/1919 převádějí se na úrazové pojišťovny dělnické toliko práva a povinnosti pojící se k úrazům, které se staly do 1. července 1919, a nikoliv práva všechna z pojistného poměru vůbec plynoucí, pak nelze úvodnímu slovu »zejména« v § 7 odst. 2 vl. nař. č. 356/1919 přikládati význam, jaký mu dává zúčastněná strana, nýbrž přísluší je vykládati ve smyslu jiném, t. j. že k právům podle odst. 1 převáděným přistupuje ještě právo jiné, právo vybírati příspěvky se zřetelem k nastavší příslušnosti úrazových pojišťoven dělnických k provádění pojištění proti následkům úrazů podle čl. XIX odst. 1 cit. zák. č. 207/1919. Když pak ve vl. nař. č. 19 z r. 1920 o tomto právu již řeči není, nelze sporný nárok dovoditi ani z dovolaných prov. nařízení.
Dovolával-li se zástupce zúčastněné strany při veř. líčení konečně vl. nař. z 4. června 1919 č. 313 Sb. o působnosti finančních prokuratur a specielně ustanovení §§ 1 a 6, stačí na vyvrácení námitky, že nárok na vymáhání sporných příspěvků plyne již z tohoto nařízení, poukázati k tomu, že dle § 50 úraz. zák. je fin. prokuratura ze zastupování úraz. pojišťoven děln. vyloučena a že § 6 cit. nař. sám má jen na mysli vymáhání daní a ostatních veř. dávek pro čsl. stát; v daném případě však o takové dávky nejde.
Z těchto úvah dospěl nss k úsudku, že nař. rozhodnutí založena jsou na nesprávném výkladu zákona.

Citace:

č. 6091. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 667-671.