Č. 6875.

Školství: K otázce, jaké národnosti s hlediska § 20 mor. zák. č. 4 z. z. z r. 1906 jsou děti, pocházející ze smíšeného manželství, jejichž otec zemřel.
(Nález ze dne 12. listopadu 1927 č. 23415.)
Věc: Antonín C. v Brně a městský školní výbor pro školy německé v Brně (vrch. mag. rada Dr. Fel. Lupprich) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení dětí z německé školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K reklamaci měst. škol. výboru v Brně vyloučila mor. zšr Františka, Hedviku a Olgu C-ovy podle § 20 zák. č. 4 z. z. mor. z r. 1906 z návštěvy něm. škol v Brně, poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že uvedené dítky jsou české národnosti, jazyk český ovládající a v něm byly vychovány. Matka dítek dle vlastního doznání pochází z českých rodičů, jazyk německý málo ovládá, děti vychovává a vychovávala mateřským jazykem českým. Otec dítek, jenž před více jak 4 roky zemřel, byl sice německé národnosti, nicméně i za jeho života byly dítky matkou v jazyku českém vychovávány, takže v tomto případě dlužno jejich národnost posuzovati dle národnosti jejich matky.
Z rozhodnutí toho podali odvolání jednak poručník dětí Antonín C., jednak měst. škol. výbor pro školy něm. v Brně; oběma odvoláním nevyhovělo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů výnosu zšr-y, poněvadž námitky odvolání nejsou toho rázu, aby přivodily změnu tohoto výnosu.
Stížnosti podané do tohoto rozhodnutí shledal nss důvodnými.
Rozhodnutí zšr-y (jehož důvody byly nař. rozhodnutím recipovány) samo uvádí, že zemřelý otec dětí byl německé národnosti. Je-li tomu tak, pak ovšem děti jeho podle konstantní judikatury nss-u byly za života otce svého také něm. národnosti, leč by bylo ze zvláštních okolností, na př. z toho, že otec by vůbec neměl vlivu na výchovu jejich, zřejmo, že rozhodují o národnosti jejich okolnosti jiné. Že by takové zvláštní okolnosti za života otcova tu byly bývaly, nař. rozhodnutí ani netvrdí, naopak jde ze správních spisů, že otec měl vliv na výchovu svých dětí, narozených roku 1913, resp. 1914 a 1916 a že je také do něm. školy, resp. školky posílal. Ve smyslu konstantní judikatury nss-u nutno tedy děti v době úmrtí jejich otce pokládati za příslušníky národnosti německé.
Zbývalo by tedy již jenom zkoumati, zda děti národnost svoji od smrti otcovy změnily. V tom směru vycházejí úřady z toho, že děti byly již za života otcova českou svojí matkou vychovávány v jazyku českém. Úřady tedy ani samy netvrdí, že by od úmrtí otcova byly nastaly takové okolnosti, které by byly s to přivoditi změnu něm. národnosti dětí jimi po otci získané. Pouhou okolnost pak, že matka Češka již za života otce-Němce děti vychovávala v jazyce českém, nelze shledati ani za okolnost svědčící pro odklon národnosti dětí od národnosti otcovy za života jeho ani za důvod pro změnu národnosti jejich po jeho smrti, poněvadž jednak okolnost tato je v rodinách národnostně smíšených samozřejmá, takže by pak zásada, že rozhoduje národnost otce, vůbec byla bez významu, jednak ve způsobu výchovy dětí ani po smrti otcově změna nenastala, když přec i česká matka je nadále posílala do škol německých, když jejich poručník i starší bratr jsou podle tvrzení rekursů, žal. úřadem nepopřeného, národnosti německé a když nad to podle — žal. úřadem nevyvráceného — protokolárního tvrzení poručníkova, otec dětí před svou smrtí projevil přání, aby děti i po smrti jeho byly vychovávány německy.
Výsledek správního řízení tedy neposkytuje podkladu pro závěr o případné změně národnosti dětí po smrti otcově. Nutno tudíž děti ty i nyní považovati za příslušníky národnosti německé a je proto nař. rozhodnutí, přikazující je přes to do školy české, v rozporu se zákonem (§ 20 zák. ze 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. ex 1906).

Citace:

č. 6875. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 457-458.