Č. 6719.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení: Bylo-li podle § 102 česk. ob. zř. sistováno usnesení osadního zastupitelstva, kterým se jmění osadní postupuje obci politické, je tato polit. obec legitimována naříkati sistační výrok v pořadí instančním.
(Nález ze dne 14. září 1927 č. 18822).
Prejudikatura: Boh. 2218/23 a 6163/26 adm.
Věc: Městská obec St (adv. Dr. Max Brock ze Strakonic) proti ministerstvu vnitra o rekursní legitimaci ve věci usnesení osadních zastupitelstev.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem ze 17. října 1919 min. vnitra na základě usnesení vlády povolilo podle ustanovení § 23 zák. č. 76/19 sloučení obcí St. a N. St. v jedinou politickou obec St. V každé z obou dosavadních obcí, nyní osad, zvoleno bylo k správě osadního majetku zvláštní osadní zastupitelstvo. Osadní zastupitelstvo osady N. St. usneslo se dne 29. ledna 1921 na tom, »aby veškeré jmění osady N. St. bylo sloučeno se jměním politické obce St., takže vlastnictví, držení, správa a užívání přejde na tuto obec.« Stejné usnesení učinilo dne 10. února 1921 osadní zastupitelstvo osady St. ohledně jmění této osady. Obecní zastupitelstvo politické obce usneslo se 5. března 1921, že na základě obou usnesení právě zmíněných přejímá veškeré jmění obou osad do své správy, vlastnictví, držení a užívání a zároveň přejímá veškeré osadní dluhy a závazky k placení a plnění, takže obě osady splynou v jednu politickou obec s jedním zastupitelstvem již pravoplatně pro politickou obec zvoleným. Usnesení to vyhlášeno s dodatkem, že dnem, kdy usnesení toto dojde potvrzení nadřízených příslušných úřadů, budou dosavadní osadní zastupitelstva zrušena.
Výměrem z 11. května 1925 sistovala osp ve St. na základ'' § 102 česk. ob. zř. cit. usnesení obou osadních zastupitelstev pro formální vady a důsledkem toho i usnesení obecního zastupitelstva z 5. března 1921, na nich založené. Odvolání, které proti tomu podala politická obec St., bylo zsp-ou zamítnuto z důvodů věcných. Dalšímu odvolání politické obce vyhovělo min. vnitra nař. rozhodnutím potud, pokud směřovalo proti inhibici usnesení ob. zastupitelstva st-ckého z 5. března 1921; pokud však brojilo proti inhibici usnesení obou osadních zastupitelstev, odmítlo je jako nepřípustné, poněvadž podle § 102 ve spojení s §em 108 a 111 ob. zř. může z výměru politického úřadu, kterým bylo sistováno usnesení osadního zastupitelstva, odvolati se pouze toto zastupitelstvo osadní, nikoli také zastupitelstvo obce politické.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Žal. úřad opírá svůj výrok, jímž upírá stěžující si obci legitimaci k odvolání z výměru polit, úřadu z 11. května 1925, o ustanovení § 102 ob. zř., podle něhož z výroku státní správy zastavujícího výkon usnesení ob. zastupitelstva, »může zastupitelstvo k zsp-é rekurs vzíti«, a vykládá si předpis ten tak, že přiznává rekursní legitimaci toliko obci; z toho pak ve spojení s předpisy §§ 108 a 111 ob. zř. dovozuje žal. úřad, že — bylo-li sistováno usnesení zastupitelstva osadního, — je toliko osada, representovaná osadním zastupitelstvem, legitimována sistační výrok bráti v odpor.
Nss tohoto názoru nesdílí. Svrchu cit. ustanovení § 102 ob. zř. je předpisem kompetenčním. Ustanovuje toliko, který z obecních orgánů je příslušný usnésti se, má-li obec proti dozorčímu zásahu do její samosprávy se brániti, a přiznává kompetenci tu obecnímu zastupitelstvu (Srovnej nál. Boh. 2218/23 adm.). Naproti tomu neřeší otázku, který subjekt je legitimován sistační výrok bráti v odpor. Nelze proto z ustanovení § 102 dovozovati, že by rekursní legitimace v případech tam normovaných příslušela výhradně obci politické. Vzhledem k tomu je sice možno z § 102 ve spojení s § 111 ob. zř. usuzovati, že bylo-li sistováno usnesení zastupitelstva osadního, může si osada proti tomu stěžovati pouze na základě usnesení osadního zastupitelstva, nikoli na základě usnesení jiného orgánu osadního, naproti tomu nelze z uvedených předpisů dovozovati, že by toliko osada byla k rekursu legitimována, nikoli však subjekt jiný.
Nss nemohl sice uznati správnými vývody, jimiž stížnost snaží se dokázati, že politická obec nabyla legitimace k opravnému prostředku proti sistačnímu opatření polit, správy jménem osad, jež pozbyly prý svých osadních zastupitelstev usnesením o sloučení majetku osadního s majetkem obecním. Neboť sistace podle § 102 ob. zř. má ten právní účinek, že sistované usnesení nesmí se vykonati. Jestliže však sistačním opatřením podle § 102 ob. zř. byl suspendován výkon usnesení o sloučení jmění osadního se jměním obecním, nelze tvrditi, že osadní zastupitelstva tímto usnesením přestala existovati, i kdyby bylo možno připustiti, že zánikem osadního jmění zaniká ipso fakto také osadní zastupitelstvo k jeho správě zřízené.
Naproti tomu musil však nss v souhlasu s dosavadní svou judikaturou (srv. Boh. 6163/26 adm. uznati, že politická obec St. z úmluvy učiněné s oběma osadami o sloučení jmění těchto osad se jměním obce politické nabyla soukromých práv, která sistací příslušných usnesení zastupitelských sborů podle § 102 česk. ob. zř. mohou býti zkrácena a na jichž ochranu obec může se uchopiti opravných prostředků proti dozorčímu aktu, kterým byla dotčena.
Neprávem proto žal. úřad odmítl rekurs obce jako nepřípustný a slušelo tudíž rozhodnutí jeho podle § 7 zák, o ss zrušiti. —

Citace:

č. 6719. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 187-189.