Č. 6824.

Rodinné právo (Slovensko): * Jest nezákonným, odepřelo-li min. sprav. schváliti adopční smlouvu (na území Slov.) toliko z důvodu, že adoptant (v době rozhodování již zemřelý) nebyl vyslechnut protokolárně podle odst. VII. nař. býv. uh. min. spr. z 22. ledna 1884 č. 3546 (Rendeleték Tára 1884, I. sv. č. 13.)
(Nález ze dne 22. října 1927 č. 21600).
Věc: Anna P. ve V. (adv. Dr. Ljudv. Fořt z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti stran osvojení dětí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 21. března předložila st-lka sirotské sedrii v Nitře ke schválení tři stejnopisy adopční smlouvy, uzavřené téhož dne ve V. mezi ní jako mateřskou poručnicí nezl. dětí Emilie P., nar. 28. srpna 1911 a Juraje B., nar. 23. dubna 1914, a mezi Jurajem B., kteroužto smlouvou Juraj B. adoptuje obě jmenované dítky a uděluje jim všechna práva, která adoptovaným dítkám přináleží.
Následkem změny v organisaci sirotčích úřadů na Slov. postoupena žádost ta sirotskému úřadu I. stolice v S., jenž vyžádav si domovské listy zúčastněných osob, usnesením z 8. července 1923 předloženou mu adopční smlouvu jménem a v zájmu nezletilých schválil. Spisy předloženy pak žal. min-u, jež nař. rozhodnutím nevyhovělo žádosti o potvrzení adopce jmenovaných dětí, ježto osvojitel zemřel před vrchnoporučenským schválením adopční smlouvy a nebylo jinak zjištěno, zejména nikoli jeho protokolárním slyšením, že vážně zamýšlel osvojení.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Žal. min. odepřelo potvrditi provedenou adopci jedině z důvodu shora uvedeného. V nař. rozhodnutí není uvedeno, o jaký předpis opírá žal. úřad svůj názor; teprve v odv. spise vysvětluje žal. min., že založilo své rozhodnutí na ustanovení min. nař. č. 3546/1884 J. M. Jest sice pravda, že v nařízení tomto ukládá se úřadu, aby strany o zamýšlené adopci vyslechl, leč zachování tohoto procesního předpisu, na jehož zachování není stanovena žádná sankce, jest povahou svou pouhou direktivou pro úřad, jak si má při schvalování adopčních smluv počínati, aniž by tím však bylo řečeno, že by snad úřad cíle, k jehož dosažení tento výslech jest nařízen, nesměl dosíci také vhodným způsobem jiným.
Pokud žal. úřad ve svém odv. spise dovolává se toho, že na území dříve uherském platí podpůrně právo zvykové, vytvářené praxí min. sprav., stačí k tomu uvésti, že o právním obyčeji — pokud ho jako pramene práva pro obor práva proces, vůbec lze použíti — bylo by možno mluviti teprve pak, kdyby bylo lze dokázati, že stejná praxe, jak se ji nyní snaží žal. min. zavésti, byla již delší dobu zachovávána a uznávána za právně závaznou. To však žal. úřad sám netvrdí, doznávaje naopak, že praxe uh. min. sprav. byla nejednotná.
V daném případě tedy nesměl se žal. úřad omeziti na konstatování, že osvojitele nelze již protokolárně vyslechnouti, nýbrž bylo jeho povinností, aby jiným vhodným způsobem vyšetřil, zda osvojitel měl vážný úmysl nezl. dítky st-lčiny adoptovati. Úřad mohl tak učiniti zejména výslechem st-lky o této otázce, jakož i výslechem obou svědků, kteří adopční smlouvu spolu podepsali, a vzíti při tom v úvahu veškeré ostatní momenty pro zodpovědění této otázky rozhodné, zejména dlouhé spolužití s dítkami těmi i s jejich matkou a pod. Ježto však žal. úřad, vycházeje z mylného právního názoru, že k odepření potvrzení stačí mu nemožnost osvojitele protokolárně vyslechnouti, dalšího šetření ve směru shora vytčeném nekonal, bylo rozhodnutí jeho zrušiti jako nezákonné.

Citace:

č. 6824. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 364-365.