Č. 6819.

Učitelstvo. — Státní občanství: Učitelka veřejné školy národní ztrácí provdáním za cizího státního příslušníka čsl. státní občanství, pozbývá tím svého učitelského místa jakož i požitků jak aktivních tak zaopatřovacích a nemůže z důvodu tohoto sňatku s úspěchem uplatňovati nárok na odbytné podle zák. č. 455/19.
(Nález ze dne 20. října 1927 č. 21513.)
Prejudikatura: Boh. 4354/25 a 6485/27 adm., pak ze 14. IX. 1927 č. 18796/26.
Věc: Vilemína Z. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odbytného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 31. října 1924 zažádala st-lka za zproštění ze služby školní dnem 31. prosince 1924, ježto se hodlá provdati; týmž podáním zažádala současně za odbytné. Zšr mor. tuto žádost zamítla, a to z těchto důvodů: Podle předloženého oddacího listu, provdala se žadatelka dne 23. prosince 1924 za Ericha Z., soukr. úředníka ve Vratislavi, kterýž, jest něm. občanem státním, což vysvitá z osvědčení, vydaného polic. presidentem ve Vratislavi dne 24. září 1924. Podle §u 32 o. z. o. pokud se týče §u 19 vystěhovaleckého patentu z 24. března 1832, sb. zák. soud. č. 2557, ženy, požívající stát. občanství, které se provdaly za cizozemce, pozbývají provdáním stát. občanství. Pozbyla tudíž žadatelka dnem provdání, tedy dnem 23. prosince 1924, stát. občanství v čsl. republice. Ježto podle §u 1 zák. z 10. dubna 1919 č. 205 Sb. mohou býti učiteli veř. škol obec. a občan. ustanoveni toliko státní občané čsl., pozbyla svrchu jmenovaná dnem, kdy ztratila čsl. státní občanství provdáním, také svého místa jakožto veř. učitelka obecné školy. § 3 zák. ze 24. července 1919 č. 455 Sb. předpokládá, že učitelka, žádající za odbytné, dobrovolně vystoupí ze školní služby, čehož však podle svrchu uvedeného nebylo v daném případu. Svrchu jmenovaná žádala sice, aby dnem 31. prosince 1924 vzhledem na nastávající sňatek byla vyvázána ze školní služby, vyvázána však nemohla býti tím dnem, ježto již; před tím, t. j. dne 23. prosince 1924, nedobrovolně pozbyla školní služby. Min. škol. zamítlo nař. rozhodnutím odvolání, vznesené st-lkou do uvedeného rozhodnutí, a to z těchto dokladů: Jak dosažení úřadu učitelského na tuzemských veř. školách národních, tak i setrvání v úřadě učitelském, vázáno jest podle předpisu § 48 říš. zák. o školách obecných ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. ve znění zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z., jakož i zák. z 10. dubna 1919 č. 205 Sb. na požadavek tuzemského občanství státního, takže se st-lka, provdavši se dne 23. prosince 1924 za cizího příslušníka státního, nemohla vzhledem k uvedenému vzdáti se dobrovolně svého místa učitelského, jak vyhledává § 3 zák. č. 455/1919, a nepřísluší jí tedy nárok na požadované odbytné. Při tom se — k námitce odvolání — podotýká, že st-lka neprokázala nikterak, že nepozbyla čsl. občanství státního, přes to, že se provdala za cizince: z předloženého listu dom. jest totiž toliko patrno, že měla v obci H. dom. právo až do dne 23. prosince 1924, t. j. do dne provdání.
Stížnost namítá: 1. St-lka přes to, že provdala se za cizího příslušníka státního, podržela své čsl. občanství státní, a to, jsouc ve veřejné službě, podle tendence § 15 zák. 236/1920. Úřad tudíž neprávem vycházel z předpokladu, že st-lka ztratila čsl. občanství státní. 2. Ztrátou státního občanství nenastává již automaticky o sobě ztráta služebního místa učitele na školách národních, což stížnost blíže dovozuje, i není prý proto správným názor žal. úřadu, jakoby se nebyla mohla st-lka vzdáti dobrovolně svého místa služebního. 3. Nehledíc k tomu, zdali st-lka pozbyla provdáním se cizího státního příslušníka čsl. občanství státního a zdali tím pozbyla snad i svého místa služebního, má prý každým způsobem nárok na odbytné, neboť tento nárok není vázán na požadavek státního občanství. Odbytné za příčinou sňatku je podle § 3 zák. 455/1919 jakousi náhradou za ztrátu nabytých nároků zaopatřovacích, vzniklou provdáním, a sluší je za tohoto právního stavu vždy poskytovati, tedy nehledíc k tomu, je-li sňatek, jenž způsobil zmíněné vzdání, uzavřen s tuzemským příslušníkem státním, či s cizincem; pro ztrátu odbytného v takovém případu bylo by prý zapotřebí výslovného ustanovení v zák. 455/1919. Odporuje prý tedy názor nař. rozhodnutí i s tohoto hlediska zákonu.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Ad 1. Třeba přihlížeti k tomu, že podle § 92 o. z. o. sleduje manželka svého manžela v jeho státním občanství. Dále po rozumu § 32 o. z. o., resp. § 19 vystěhovaleckého patentu z 24. března 1832, sb. zák. soud. č. 2557, ženy, požívající stát. občanství, kteréž se provdaly za cizozemce, pozbývají provdáním stát. občanství. Z této zásady zák. č. 236/20 stran provdaných učitelek národních škol již proto nenormuje výjimky, že 4. bod § 1 posléze cit. zákona, upravující stát. občanství čsl. (o podržení srovnej §§ 15 a 16 téhož zák.) se vůbec vztahuje jen na státní úředníky a zřízence. Úřad tedy právem vycházel z předpokladu, že stěžující si bývalá učitelka národní školy v Československu ztratila provdáním za cizího příslušníka státního své čsl. občanství státní.
Ad 2. trvá nss při právním názoru, jejž vyslovil a odůvodnil v nál. Boh. 4354/25 a 6485/27 adm., že učitel národní školy ztrátou státního občanství ipso facto ztrácí i svůj úřad učitelský. Jest tudíž nesprávným nazírání stížnosti, že st-lka, byť i byla ztratila čsl. občanství státní, nepozbyla svého učitelského úřadu, a jest správným názor žal. úřadu, že. se st-lka vůbec nemohla vzdáti dobrovolně svého místa služebního, z čehož plyne po rozumu (ustanovení zákonných cit. žal. úřadem, že nebylo tu zákonných podmínek, aby jí bylo přiznáno požadované odbytné.
Ad 3. jest stížnost taktéž bezdůvodnou, neboť v cit. nál. Boh. 6485/ 27 adm. byl vysloven i právní názor, že má ztráta úřadu národního učitele, nastavší ztrátou státního občanství, za následek zánik nároku na služ. požitky, a v nál. Boh. 4354/25 adm., že má za následek speciálně zánik požitků zaopatřovacích. Při těchto právních názorech trvá nss i tuto. Ježto pak nelze pochybovati o tom, že odbytné po rozumu § 3 zák. č. 455/19 má povahu požitku zaopatřovacího, nelze přiznati osobě, která pozbyla svého učitelského úřadu a tím tedy i nároku na zaopatřovací požitky, nárok na řečené odbytné (srovnej nál. tohoto soudu ze 14. září 1927 č. 18796/26).

Citace:

č. 6819. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 355-357.