Č. 6810.

Pozemková reforma: K praxi schvalování dohod o rozdělení svěřenství stpú-em.
(Nález ze dne 18. října 1927 č. 21274.)
Prejudikatura: Boh. 6549/27 adm.
Věc: Ludvík, Alexandr, Michal a Josef K. a Simon R. proti státnímu pozemkovému úřadu stran svolení k dohodě o rozdělení svěřenství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 17. května 1926 odepřel stpú uděliti svolení dle § 7 zák. č. 215/19 a §u 13 zák. č. 179/24 k dohodě o zrušení svěřenství Ludvíka K. ve S. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost tvrdí, že prý svěřenský soud jest dle 4. odst. § 2 zák. č. 179/24 povolán schváliti dohodu o úpravě poměru uvolněného svěřenství, a že, schválil-li soud dohodu tu a tím dal na jevo, že se dohoda nepříčí účelu zákona, jest prý i stpú schválením tím do té míry vázán, že nemůže odepříti své schválení podle § 13 cit. zák. předepsané.
Námitku tu neshledal nss důvodnou, setrvav tu na právním názoru, jejž vyslovil v nál. Boh. 6549/27, že totiž stpú rozhoduje o schválení dohody dle § 13 cit., jest stejně jako při svém rozhodování dle § 7 záb. zák., oprávněn i povinen zkoumati, zda dohodou nebude ohroženo nebo znemožněno provádění poz. reformy, a že může svoleni své odepříti, zjistí-li, že dohoda ta by tomuto cíli byla na újmu.
Stížnost namítá dále, že v dohodě vůbec není zmínky o tom, že noví vlastníci budou činiti nárok na vyřešení čtyř nároků dle § 11 záb. zák. ze čtyř samostatných souborů, v něž se má majetek zrušeného svěřenství rozpadnout, a spatřuje nepřípustné preventivní opatření v tom, že přes to stpú přihlížel k tomu, že by schválením dohody st-lé nabyli práva na propuštění půdy dle § 11 záb. zák. ze čtyř souborů místo dosavadního nároku jediného.
Nss neshledal ani nezákonným, ani vadným, když stpú, rozhoduje podle § 13 zák., uvažoval o důsledcích, jaké by s hlediska § 11 záb. zák. míti mohlo rozdělení majetku, dosud jediný soubor tvořícího, ve více souborů samostatných na rozsah půdy, jež by zůstala podrobena reformě pozemkové, neboť právě jen možné důsledky právního jednání na provádění poz. reformy jsou pro rozhodování o udělení schválení jedině směrodatné, a důvodem, aby stpú, shledá-li, že zamýšlené právní jednání může míti na provádění reformy poz. nepříznivý vliv, preventivně zakročil a možné nepříznivé účinky vyloučil tím, že k němu nesvolí. Že obavy stpú-u s hlediska § 11 záb. zák. jsou odůvodněny, patrno jest z dalšího obsahu stížnosti, v němž st-lé výslovně vindikují pro sebe jako vlastníky samostatných souborů i samostatné nároky dle § 11 záb. zák.
Tvrdí-li st-lé dále, že obsahem dohody nenastala pro stpú horší posice s hlediska nároků vlastnických dle § 11 záb. zák., ježto jim, kteří podle zák. č. 179/24 zůstali vlastníky svěřenského majetku, již po zákonu samém přísluší každému samostatný nárok dle § 11 záb. zák., nelze jim ani tu přisvědčiti. Vždyť st-lé nebyli dosud vlastníky majetku svěřenského, nýbrž jen svěřenství samo, a ani podle cit. zák. nestali se jeho vlastníky (srv. § 3), nýbrž teprve státi se mohou jen na základě dohody dle § 2 ujednané, k jejíž platnosti jest ovšem třeba i schválení stpú dle § 13 cit. zák. Je-li však premisa jejich námitky mylná, netřeba se ovšem zabývati ani závěrem, k němuž stížnost z této premisy dochází.
St-lům, pokud opírají názory své o citaci §§ 2, 6 a 8 v § 13 zák. č. 179/24, a mají za to, že se tu citují předpisy zákona záborového, nutno připomenouti, že citace těchto zákonných předpisů podle doslovu i obsahu § 13 cit. zák. týká se předpisů §§ 2, 6 a 8 zák. o zrušení svěřenství, z nichž ovšem nic pro názor stížností hájený neplyne.
Stížnost namítá dále, že majetek býv. svěřenství má výměry 18000 kat. jiter, že stpú není s to, aby majetek ten v zájmových obcích rozdělil, že jej ani rozděliti nemíní, a že nemůže býti ani rozparcelován. Žal. úřad vychází v nař. rozhodnutí z toho, že jest o příděl půdy v zájmových obcích velká poptávka, takže ani půda k disposici jsoucí nestačí. Je-li tomu skutečně tak, nemůže nss věcně přezkoumávati, nýbrž musí odhad, zda a kolik půdy z určitého majetku bude třeba pro účely poz. reformy, ponechati stpú samotnému. Jest proto i tato námitka bezdůvodná.

Citace:

č. 6810. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 340-342.