Č. 6833.

Pracovní doba. — Policejní právo trestní: I. I pro zřízence zaměstnané prodejem benzinu z pouličních stanic platí pracovní doba 48 hodin týdně. — II. Do pracovní doby jest čítati též pohotovost k pracovním úkonům.

(Nález ze dne 25. října 1927 č. 3660.)
Prejudikatura: Boh. 2718/23 a 3067/24 adm.
Věc: Adolf H. v Praze proti zem. správě polit. v Praze stran přestupku pracovní doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem magistrátu hl. m. Prahy ze 16. února 1926 uznán byl Adolf H., zástupce firmy Vacuum Oil Company, vinným přestupku §u 1 zák. z 19. prosince 1918 č. 91 Sb., jehož dopustil se tím, že jako zástupce uvedené firmy zaměstnával zřízence určené k obsluze pouličních benzinových stanic déle než 48 hodin týdně, a byl odsouzen k pokutě 500 Kč případně k vězení v trvání 22 1/2 dne. — Odvolání, jež z tohoto nálezu st-l podal, zamítla zsp v Praze, prohlásivši, že skutková podstata svrchu uvedeného přestupku je zjištěna úředním šetřením, vlastním doznáním a výpovědí svědků.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Dle ustanovení odst. 2 §u 12 cit. zák. platí předpis odst. 1 téhož §u i na osoby najaté ke služebním úkonům, nepravidelně konaným a nepatrně namáhavým jako je dozor a střežení domů, podniků a hlídka zvířat.
V daném případě však nejde o služební úkon nepravidelně konaný, nýbrž o úkon zcela pravidelný, k němuž patří nejen čerpání benzinu samo, nýbrž, jak níže bude dovoděno, i pohotovost zřízence v čerpací stanici pro uvedený výkon. Neběží také o pouhý dozor, střežení nebo hlídku, nýbrž o pravidelný prodej zboží zřízencem firmy, který vyznačuje se jen tím, že neděje se v obchodní místnosti, nýbrž na veř. prostranství. Okolnost, že odběratelů zboží není tolik, aby vlastní vydávání jeho, přijímání úplaty a odevzdávání stvrzenek trvalo dohromady déle než 48 hodin týdně, na věci nic nemění, neboť do pracovní doby započísti je i dobu, kdy zřízenec musí v obch. závodě býti připraven k obsluze zákazníků, třeba právě v době té zákazníka neobsluhoval.
Že i pohotovost k pracovním výkonům včítati jest do pracovní doby, plyne jasně z § 7 bodu 3 cit. zák., jenž stanoví způsob, jak lze prodloužiti pracovní dobu, když zaměstnanec je na služ. místě v pohotovosti, ale skutečná práce nevyžaduje více než 6 hodin denně (Srv. nál. Boh. 3067/24 adm.). Neprávem dovolává se stížnost nál. Boh. 2718/23 adm., neboť nález tento vykládá pojem »trvalého zaměstnání« jen v tom smyslu, jak ho používá zákon o záv. výborech, a nelze výklad ten beze všeho aplikovati i na zákon o 8 hodinné době pracovní; mimo to v uvedeném nálezu jednalo se o otázku, podstatně jinou, zda totiž trvalým zaměstnancem závodu je i osoba, která za plat se zaváže býti pohotově k úkonům pracovním, kdykoliv k nim bude vyzvána. O takový poměr však v daném případě nešlo, neboť zřízenci nezavázali se, že na vyzvání jsou ochotni dostaviti se k obsluze benzinových stanic, nýbrž přímo vzali na sebe povinnosti obstarávati provoz v těchto stanicích a ten také trvale obstarávali.

Citace:

č. 6833. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 380-381.