Č. 6898.

Obecní dávky: * Dávce z přechodného ubytování podle vzorných pravidel (vl. nař. č. 143/1922) podléhají, nehledíc k pronájmu provozovanému po živnostensku, jenom takové pronájmy, které byly již předem uzavřeny na dobu kratší 3 měsíců.
(Nález ze dne 22. listopadu 1927 č. 24333.)
Věc: Městská obec P. proti okresní správní komisi v P. o dávku z přechodného ubytování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Plat. rozkazem měst. úřadu v P. z 2. prosince 1925 předepsána byla Anně W. dávka z přechodného ubytování na základě toho, že byl u ní od 23. září do 4. listop. 1925 ubytován Em. G., který jí zaplatil celkem 225 Kč. Odvolání jmenované, v němž uplatňovala, že neprojímá místnosti ani po živnostensku ani k přechodnému pobytu za účelem zisku, nýbrž že pronajímá jeden pokoj ze svého bytu svobodným pánům na stálý pobyt, tedy na dobu předem neurčitou, a okolnost, že takovýto nájemní poměr ukončil se náhodou před uplynutím 3 měsíců, povinnosti k dávce nezakládá, — obecní zastupitelstvo zamítlo v podstatě z důvodu, že dávce je podroben každý pronájem obytné místnosti za účelem zisku, když pobyt netrval nepřetržitě aspoň 3 měsíce. Dalšímu odvolání osk v P. nař. rozhodnutím vyhověla a vyslovila, že tu povinnosti takové není, poněvadž tato povinnost je podmíněna nejen objektivním předpokladem, že ubytování netrvá déle 3 měsíců, nýbrž i momentem subjektivním, totiž úmyslem stran neb aspoň pronajímatele, založiti nájemní poměr na dobu kratší 3 měsíců, tento moment subjektivní však v daném případě chybí.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
Podle § 1 dávk. pravidel jest dávku z přechodného ubytování povinen platiti každý, kdo po živnostensku nebo za účelem zisku vůbec pronajímá k přechodnému ubytování obytné místnosti. Odst. 2 stanoví, že pobyt jest přechodný, netrvá-li nepřetržitě déle než 3 měsíce. Dávce nepodléhá tedy každý pronájem obytné místnosti, nýbrž toliko pronájem k přechodnému ubytování, t. j. — nehledíc k pronajímání po živnostensku — pronájem na dobu ne delší 3 měsíců. Podléhá-li však dávce toliko pronájem obytné místnosti »k přechodnému ubytování,« lze zdanění podrobiti jenom pronájmy takto kvalifikované, t. j. pronájmy, které se dějí právě jen za účelem takového přechodného ubytování. Potom musí však tento účel nutně již při uzavření smlouvy býti dán a nějakým způsobem dojíti výrazu, t. j. musí již při založení poměru nájemního býti patrná vůle stran, že se zakládá na dobu ne delší 3 měsíců. Jinými slovy pronájmy součástí bytů soukromých podléhají dávce jenom tehdy, byly-li uzavřeny již předem na dobu nepřesahující 3 měsíce. Pronajme-li někdo obytnou místnost na dobu neurčitou, aniž předem trvání nájemního poměru omezí na dobu nejvýše 3 měsíců, nelze přece říci, že pronajímá místnost k ubytování toliko přechodnému, t. j. na dobu 3 měsíce nepřesahující, i když potom nájemní poměr ať už jakýmkoli způsobem před uplynutím 3 měsíců byl rozvázán. Že dávk. pravidla dlužno uvedeným způsobem vykládati, toho dokladem jest také § 4 odst. 6. Ukládá-li se tu pronajímateli povinnost ohlásiti každý případ pronájmu do 3 dnů po sjednání, nikoli všeobecně, nýbrž jen při pronájmech »pro přechodný pobyt,« a stanoví-li se dále, že »při ohlášení pronájmu zapraví pronajímatel zároveň dávku obecní pokladně za celou dobu nájemní« — leč by byla »smluvena nájemní doba delší jednoho měsíce,« kdy dávku platiti jest měsíčně předem — plyne z toho přece nutně, že již při uzavření smlouvy musí tu býti vůle stran, založit nájemní poměr pouze přechodný, t. j. na dobu ne delší 3 měsíců. Jinak musil by pronajímatel každý pronájem na dobu neurčitou do 3 dnů po sjednání ohlásiti a z něho dávku — s výhradou eventuelní restituce — zapraviti, poněvadž při žádném takovém pronájmu nelze předem říci, že před uplynutím 3 měsíců nebude rozvázán. Tím není ovšem řečeno, že časové omezení nájemního poměru musí býti ve smlouvě samé výslovně stanoveno; ovšem jest však nutno, aby vůle stran, pronajmouti a najmouti místnost jenom k pobytu přechodnému, byla objektivně zjistitelna a zjištěna.
Výkladu shora uvedenému svědčí posléze i povaha a účel dávky z přechodného ubytování. Stížnost si v tom směru odporuje, uvádí-li na jednom místě, že dávka má postihnouti vyšší, mnohdy nezasloužený zisk, který má pronajímatel místností obytných, a na jiném místě, že subjektem dávky je nájemník. Správným jest — jak patrno z § 4/1 prav. — názor posléze uvedený. Dávka z přechodného ubytování nemá postihnouti normální potřebu bydlení — ta je postižena dávkou z nájemného a z používaných místností —, nýbrž mimořádnou potřebu bydlení, jevící se v tom, že určitá osoba (jak tomu bude v největší části případů přechodného pobytu) užívá vedle svého bytu — ať už z jakéhokoli důvodu — přechodně ještě jiné najaté místnosti obytné. Ale právě proto neodpovídalo by ani povaze dávky, kdyby postihovala podnájemníka, který jiného bytu nemá, jenom proto, že jeho podnájemní poměr, uzavřený nikoli toliko přechodně na dobu omezenou, před uplynutím 3 měsíců byl rozvázán.
Poněvadž v daném případě nebylo nijak zjištěno, že by při zdaněném pronájmu vůle stran byla směřovala k založení nájemního poměru na dobu 3 měsíce nepřesahující, nebylo tu pronájmu »na dobu přechodnou« ve smyslu dávk. pravidel, a není tu tedy předpokladu pro předpis dávky.

Citace:

č. 6898. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 495-497.