Č. 6808.

Pozemková reforma: Jaký význam má — co do otázky, kdy může stpú vlastníku dáti výpověď z hospodaření — uzavřel-li s ním dříve dohodu toho obsahu, že dotčené nemovitosti nebudou »prozatím« určeny k převzetí?
(Nález ze dne 18. října 1927 č. 18057.)
Věc: Dr. Jaroslav T. v P. proti státnímu pozemkovému úřadu stran zamýšleného převzetí a výpovědi z hospodaření.
Výrok: Stížnost podaná do rozhodnutí z 11. května 1926 č. 60609 odmítá se jako nepřípustná, stížnost do rozhodnutí z 11. května 1926 č. 43396 se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 23. března 1925 byla mezi st-lem a stpú-em uzavřena dohoda o rozsahu převzetí zemědělské půdy od velkostatku P. v r. 1925, v níž bylo stanoveno, že stpú převezme za souhlasu vlastníka pro stát ke dni 30. září 1925 bez výpovědi určité v dohodě té blíže označené nemovitosti, a že prozatím nebudou určeny k převzetí tyto nemovitosti: O tom byl st-l vyrozuměn výměrem žal. úřadu z 23. dubna 1925.
Nař. výměrem z 11. května 1926 č. 43396 navrhl žal. úřad zem. civ. soudu v Praze, aby provedl poznámku zamýšleného převzetí na nemovitostech zapsaných v českých deskách zem. v kat. obcích a v poz. knize týchž obcí — . Výměrem z téhož dne č. 60608 vypověděl pak stpú st-li hospodaření na týchž nemovitostech.
O stížnosti do těchto rozhodnutí podané nss uvážil:
Stížnost napadá jak rozhodnutí žal. úřadu, jímž byl učiněn návrh na poznámku zamýšleného převzetí, tak i výpověď z hospodaření, tvrdíc při tom, že oba přípravné kroky stpú-u, směřující k převzetí dotčených nemovitostí, jsou dosud dle ustanovení dohody vyloučeny.
Pokud jde o výpověď z hospodaření, bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou, poněvadž tvrzením, že tu není dán předpoklad pro výpověď, vytýká porušení ustanovení § 13 zák. náhr., obsaženého v části I c. tohoto zák., což však lze dle § 20 cit. zák. činiti pouze stížností k nadřízenému soudu. Jest tudíž kompetence nss-u v tomto směru dle § 3 a) zák. o ss. vyloučena.
Přípustnou nutno však uznati stížnost brojící proti poznámce zamýšleného převzetí. Sporná je tu otázka, zda výraz »prozatím« má skutečně ten význam, jaký mu stížnost přikládá, nebo zda úřad vzhledem k době od uzavření dohody prošlé mohl míti za to, že zdržením se každého zákroku po tento čas dostál již závazku dohodou převzatému.
V tomto směru má nss za to, že výklad slova »prozatím« se podává z povahy věci. Kdyby nebylo dohody, mohl by stpú ihned žádati o poznámku zamýšleného převzetí i dáti výpověď z hospodaření na šest měsíců, zpravidla tak, aby osoba na přejímaném majetku hospodařící mohla skončiti práce sklizňové. Prohlásí-li však úřad, že prozatím tu kterou půdu nepřevezme, znamená to, že nepoužije ihned daného mu práva hospodaření do 6 měsíců vypověděti a že tedy nebude trvati na odevzdání nemovitostí ihned po 6 měsících resp. po skončení prvních prací sklizňových, nýbrž že vlastník jistě aspoň o jedno období déle bude moci na zabrané půdě nerušené hospodařiti.
Uváží-li se, že dohoda byla uzavřena dne 23. dubna 1925, a že poznámka zamýšleného převzetí byla st-li doručena dne 13. července 1926 je zřejmo, že st-l mohl na svých zabraných nemovitostech, o které tu jde, hospodařiti nerušené o jedno období sklizňové déle, než kdyby oné dohody nebylo. Úřad tedy neporušil převzatý závazek, prozatím nepřejímati určité nemovitosti st-lovy, neboť skutečně nemovitosti ty prozatím nepřevzal, nechav st-le na nich o jedno sklizňové období déle hospodařiti. Ale pak stížnost bezdůvodně vytýká, že úřad svým opatřením porušil dohodu z 23. září 1925. Názor stížnosti, že žal. úřad měl se st-lem předem o významu slova »prozatím« jednati, je mylný. Nešloť v daném případě o žádnou mezi stranami spornou otázku skutkovou, nýbrž o výklad určitého významu slova, použitého v dohodě. Zda žal. úřad vykládaje si snad slovo to nesprávně, porušil dohodu, to v daném případu je posouzením právním, takže neslyšení st-le žádnou vadu založiti nemohlo.

Citace:

č. 6808. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 337-339.