Č. 6814.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení (Slovensko): Župní úřad není oprávněn zrušiti z moci úřední usnesení zastupitelstva města Košic, kterým byly pensionovanému zaměstnanci města prominuty přeplatky aktivních požitků.
(Nález ze dne 19. října 1927 č. 18522). Věc: Vojtěch H. v Košicích proti župnímu výboru v Košicích stran prominutí přeplatku aktivních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením z 1. prosince 1924, doručeným st-li dne 19. prosince 1924, přeložilo městské zastupitelstvo v Košicích st-le, kanc. officiála, na trvalý odpočinek počínajíc dnem 1. ledna 1925, načež výměrem ze 17. února 1925 vyměřila mu měst. rada pensijní požitky dočasně počínajíc dnem 1. ledna 1925 a byl tento výměr doručen st-li dne 26. února 1925, a dán na vědomí městské účtárně dne 21. února 1925. Když pak měst. účtárna oznámila, že st-li byl zatím vyplacen jeho akt. plat za měsíc leden a únor, a že tím vzešel přeplatek ve výši 1823 Kč 50 h, usnesla se měst. rada dne 21. dubna 1925, aby přeplatek ten byl st-li srážen s jeho pens. požitků v měsíčních částkách po 100 Kč, počínajíc dnem 1. května 1925.
O st-lově žádosti za prominutí onoho přeplatku rozhodlo pak měst. zastupitelstvo dne 2. července 1925 v ten rozum, že vzhledem k tomu, že byl mu pens. dekret doručen dne 19. prosince 1924 a pens. požitky že byly mu vyměřeny dne 17. února 1925 a týmž dnem byla mu teprve zastavena výplata jeho akt. požitků, a že akt. požitky vybral bona fide za měsíc leden a únor, promíjí se mu vrácení přeplatku částkou 1823 Kč 50 h, kterýžto obnos započte se v rozpočtu na rok 1925. Toto usnesení bylo vyhlášeno podle §§ 6 a 23 zák. č. 329/21 a odvolání podáno nebylo.
Když pak měst. rada předložila ono usnesení župnímu úřadu v Košicích ke schválení s tím, že o krytí onoho přeplatku netřeba se starati, ježto byl zaúčtován na preliminovanou úhradu v rubrice 1/1 titulu XI. rozpočtu, rozhodl žal. úřad nař. nyní výrokem, že usnesení to zrušuje z úřední moci pro nezákonnost a že nepovoluje jeho provedení, ježto z úředních spisů se zjistilo, že ono opatření odporuje předpisům platným pro měst. zaměstnance, kdyžtě v měst. statutu o služ. požitcích zaměstnanců těch není ustanovení, o něž by se ono usnesení mohlo opříti. Měst. zastupitelský sbor překročil tedy obor své působnosti, což bylo považovati z úřední moci za nezákonitost.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Rada města Košic, předkládajíc usnesení zastupitelského sboru z 2. července 1925 žal. úřadu ke schválení, nedovolala se při tom žádného positivního předpisu a rovněž ani žal. úřad, pokud jde o právní základ jeho kompetence k vydání nař. rozhodnutí, neopřel se o žádnou positivní normu, prohlašuje toliko, že zrušuje usnesení to z úřední moci. Z toho však, že podle spisového záznamu ono usnesení bylo vyhlášeno podle §§ 6 a 23 zák. č. 329/21, bylo by souditi, že měst. rada dovozovala svou povinost vyžádati si schválení dohlédacího úřadu z názoru, že jde o věc obecního rozpočtu, případně o usnesení, jež by po rozumu § 23 cit. zák. vyžadovalo onoho schválení. Při tom však, jak z dotčeného usnesení i z předkládací zprávy patrno, měla měst. rada za to, že o krytí onoho přeplatku, jehož vrácení bylo st-li prominuto, netřeba se starati, poněvadž výdaj ten nachází prý již úhradu v rubrice 1/1 hl. XI. obecního rozpočtu. Žal. úřad pak v nař. rozhodnutí nezmínil se ani slovem o tom, zda toto stanovisko representantů města Košic je či není správné a v zákoně odůvodněno, a v doslovu nař. rozhodnutí nelze shledati naprosto nic, z čeho by bylo souditi, že zamítavé stanovisko žal. úřadu dáno bylo právě zřetelem na obecní rozpočet nebo na normy, k rozpočtu tomu se vztahující a není tudíž důvodu pro závěr, že žal. úřad právě s tohoto hlediska danou otázku vyřešil a že by tedy byl v předpisu v tom směru rozhodném, totiž v §§ 6 a 7 zák. č. 329/21 spatřoval právní základ jak pro opatření, jež svým rozhodnutím vyslovil, tak i zejména pro svou kompetenci k výroku toho druhu. Proto nebylo nss-a ani třeba přihlédnouti k otázce podávající se vzhledem k ustanovení 2. odst. cit. §u 7 z okolnosti, že, jak nesporno, proti dotčenému usnesení nikdo z oprávněných odvolání nepodal.
Šlo by tudíž ještě o otázku, zda a pokud zakročení žal. úřadu bylo by odůvodněno druhým z oněch uvedených předpisů (§u 23 cit. zák.), čili zda nejde o usnesení, jež by ke své platnosti a účinnosti vyžadovalo schválení dohlédacího úřadu. Nss i na tuto otázku odpovídá záporně, neboť usnesení této povahy, že totiž pensionovanému měst. úředníku promíjí se vrácení přeplatku na vybraných akt. požitcích, nelze zařaditi pod žádný z případů v §u tom uvedených (odstavec 2), a ježto dále není ani jiné normy, zejména ani v zák. čl. XXII: 1886, jež by platnost a účinnost takového usnesení činila závislou na schválení dohlédacího úřadu.
Ale pak zbývá již jen závěr, že žal. úřad měl se za oprávněna zrušiti dotčené usnesení z důvodu jeho zmatečnosti, jak tomu nasvědčuje též doslov nař. rozhodnutí, dle něhož úřad ten zakročil z úřední moci a zrušil ono usnesení, poněvadž prý jím zastupitelský sbor města Košic překročil obor své působnosti. Po názoru nss-u zde však tvrzené zmatečnosti dotčeného usnesení není.
Žal. úřad spatřuje ono překročení oboru působnosti zastupitelského sboru toliko v tom, že prý prominutí zmíněného přeplatku odporuje předpisům platným pro měst. zaměstnance, ježto prý v příslušném organisačním statutu není ustanovení, o něž by se usnesení této povahy mohlo opříti. Leč i kdyby tomu tak bylo, a kdyby skutečně nebylo positivní normy, kterou by městu bylo výslovně dovoleno, aby svému zaměstnanci prominulo povinnost vrátiti případný přeplatek na akt. požitcích neprávem vybraných, nebylo by lze z toho dovozovati, že prominutí to odporuje platným předpisům, dokud by zde nebylo normy, jež by je zakazovala; že by norma taková zde byla, úřad netvrdí a nss neshledal.
Po názoru nss-u však, i kdyby zákon skutečně takový positivní zákaz této povahy obsahoval, bylo by usnesení zákazu tomu snad odporující stiženo sice nezákonitostí, nikoli však zmatečnosti z titulu překročení úřední kompetence, tudíž z důvodu absolutní nepříslušnosti dotčeného orgánu, když nesporným zůstává, že úprava požitků měst. zaměstnanců jest věcí města jakožto zaměstnavatele, a když tedy o nějakém nedostatku kompetence k řešení otázek tohoto druhu řeči býti nemůže.
Není-li zde však oné zmatečnosti, postrádá již proto právního základu nař. rozhodnutí, jímž žal. úřad z úřední moci zrušil ono usnesení zastupitelského sboru, proti němuž, jak nesporno, odvolání podáno nebylo, a ohledně něhož není ani tvrzeno, že by k němu bylo snad došlo po stránce formální způsobem neodpovídajícím příslušným předpisům zákonným. Bylo proto zrušiti nař. rozhodnutí jako zákonu odporující podle §u 7. zák. o ss.

Citace:

č. 6814. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 346-349.