Č. 6644.

Samospráva obecní: O povaze »připomínek« k obecnímu rozpočtu podle § 6 odst. 1. ob. novely finanční.
(Nález ze dne 15. června 1927 č. 12958.)
Věc: Firma W. a spol. v Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obecního rozpočtu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Když obecní rada ch-cká, projednavši obecní rozpočet na rok 1924, vyložila jej dne 24. ledna 1924 k veř. nahlédnutí dle § 6 odst. 1 ob. fin. nov., zaslala stěžující si firma dne 7. února 1924 ob. úřadu podání, označené jako »námitky« a vytýkala, že do příjmů rozpočtu nebyla pojata pohledávka obce proti bernímu úřadu na ob. přirážkách za léta 1922 a 1923, jež prý bude tak velká, že bude přesahovati přirážky jak obecní tak i školní, takže nebude třeba přirážek těch vypisovati, jak se to v rozpočtu navrhuje. Obecní zastupitelstvo ve schůzi ze 14. února 1924, v níž také o námitkách st-lčiných pojednalo, předložený rozpočet schválilo s tou změnou, že se usneselo nevybírati navrhovaných ob. přiráž. vůbec, naproti tomu na vybírání návrh, přirážek školních setrvalo. Proti tomuto usnesení, jež pak také řádně vyhlášeno, stěžující si firma dalšího prostředku opravného nepodala, a byl pak uvedený rozpočet usnesením osk v Přelouči ze 14. května 1924 vzat na vědomí.
Na urgenci st-lčinu, že nedostalo se jí dosud vyřízení námitek jejích ze 7. února 1924, sdělila osk výměrem z 11. května 1925, že o námitce týkající se přirážky školní nemohla jednati, poněvadž tato přirážka nepodléhá jejímu přezkoumání, avšak jinak že námitky proti ob. rozpočtu vyřídilo pravoplatně ob. zastupitelstvo ve schůzi ze 14. února 1924, proti jehož usnesení st-lka dalšího odvolání v zákonné lhůtě nepodala. — Odvolání, jež z tohoto výměru st-lka podala, odmítl žal. úřad nař. rozhodnutím jako nepřípustné z toho důvodu, že podání st-lčino ze 7. února 1924, jež bylo připomínkami ve smyslu § 6 fin. novely, vyřídilo ob. zastupitelstvo schválením ob. rozpočtu, kteréžto usnesení nebyvši včas napadeno dalším opravným prostředkem stalo se pravoplatným, takže osk neměla důvodu, aby o něm instančně jednala.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Na sporu je otázka, byla-li osk povinna pojímati a vyříditi st-lčino podání ze 7. února 1924 jako odvolání proti schválení ob. rozpočtu na rok 1924. Sporné podání st-lčino došlo k obec. úřadu dne 7. února 1924, t. j. v době, kdy obecní rada, pojednavši o rozpočtu starostou připraveném, rozpočet ten vyložila k veř. nahlédnutí, tedy v době, než ještě se o tomto rozpočtu usneslo obecní zastupitelstvo. V tomto stadiu zná zákon jedinou ingerenci poplatníků a voličů na sdělávání ob. rozpočtu, t. j. jen připomínky dle § 6 odst. 1 fin. novely. Jestliže tedy v této době došlo na obec od poplatníka nebo voliče nějaké podání ohledně úpravy rozpočtu, pak bez ohledu na to, jak podání to bylo označeno, mohlo a smělo býti pojímáno a vyřizováno jen jako »připomínky« ve smyslu posléze cit. předpisu, — resp. kdyby snad podání takové bylo označeno jako stížnost nebo odvolání a domáhalo se nějakého instančního přezkoumání dosavadních úkonů obecních orgánů, musilo by býti odmítnuto jako nepřípustné. O připomínkách učiněných k rozpočtu jedná dle § 6 odst. 1 posl. věty fin. nov. obecní zastupitelstvo při usnášení se o rozpočtu. Tímto projednáním a usnesením o rozpočtu docházejí námitky svého vyřízení a na další nějaké vyřizování námitek takových podateli jich právní nárok nepřísluší. Nechce-li se podatel spokojiti s vyřízením svých připomínek, jakého se jim dostalo usnesením ob. zastupitelstva o rozpočtu, musí proti tomuto usnesení podati nový a zcela samostatný opravný prostředek, t. j. odvolání k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu dle § 6 odst. 4 fin. nov.
Z toho tedy vyplývá, že podání st-lčino ze 7. února 1924 — bez ohledu na to, jak bylo označeno a jaký byl jeho petit — mohlo míti pouze povahu »připomínek« ve smyslu § 6 odst. 1 fin. novely, a že proto osk právem odmítla o podání tom jednati jako o instančním prostředku opravném. Jestliže pak nař. rozhodnutím odvolání st-lčinu, brojícímu proti tomuto odmítnutí, vyhověno nebylo, nemohlo tím žádné právo st-lčino býti porušeno, a slušelo proto stížnost její zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6644. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 52-53.